Reklama

U doktora mě prakticky nepotkáte. Musím to zaťukat na dřevo, ale když mě přepadne nějaký ten bacil, většinou si vystačím s tím, co koupíte v každé lékárně bez receptu. Do budovy benešovské polikliniky se tedy dostanu jenom sporadicky.

Ale na každého jednou dojde a jedna taková návštěva u mé obvodní lékařky mě nedávno potkala. Nebojte se, nebudu vás zatěžovat popisem svého zdravotního stavu, spíš se mi stalo něco, co mi to pondělní ráno docela zkazilo náladu.

doktor

Na odběry krve se většinou chodí hned ráno, na sedmou. To je přesně ta doba, kdy se ve vestibulu polikliniky u prosklených dveří začínají houfovat první pacienti, kteří buď přijeli ranními autobusy, nebo si prostě jen přivstali, aby byli u lékaře co nejdřív a nepřišli pozdě do práce, školy nebo co já vím. Asi víte, o čem mluvím. A tak jsem se tam do toho houfu čekajících lidí zařadila také.

Mezitím se druhými dveřmi trousí do budovy lékaři, sestry a já nevím, kdo ještě, prostě ti, kteří tam pracují a čekat tedy nemusí. A vešel také jeden nejmenovaný pan doktor, který nejprve pozdravil pana vrátného v kukani u schodů a vzápětí směrem k němu pronesl velmi hlasitě a zřetelně větu, na kterou nezapomenu: „Pusťte tu zvěř dovnitř!“ Načež pan vrátný odpověděl: „Kdepak, pane doktore, vždyť by vás ušlapali!“ Na to se prostě nedá nic říct. Jak to pan doktor myslel, je jasné.

Co dodat? Ano, někteří lidé se skutečně na schodech div nepomlátí, aby je náhodou na cestě do čekárny někdo nepředběhl. Co si budeme povídat. Ale pořád je tam většina těch, kteří se chovají slušně a nezbývá jim nic jiného než v tom davu prostě čekat. Docela bych přála panu doktorovi, aby byl někdy v kůži svých pacientů. Pak by se třeba nechoval jako nadřazený primitiv.

Zuzana Belinková

Zažili jste něco podobného? Kdy se lékař choval neurvale, nadřazeně nebo neadekvátně situaci? Napište nám o tom!