Zvu vás do divadla. Na představení, ale hlavně do míst, kam se běžný divák nedostane. A protože jste ženy, zvu vás tam, kde se rodí kostýmy. Vždyť divadlo je od slova dívati se, a kdyby nebylo na co, bylo by to smutné.

Čtenářky, které „chodí“ na Ženu-in déle, ví, že redakční práci občas prokládám „kostýmní výtvarničinou“. Bez divadla by mi bylo smutno a jsem moc vděčná redakci, že mi občas nějakou tu „nevěru“ odpustí. Já se pak vracím osvěžená a spokojená, že jsem se trochu vyblbla na jiném poli, a těším se zase na psaní.

Tentokrát jsem dostala lákavou nabídku navrhnout kostýmy k Moliérovu Lakomci v Divadle  J. K. Tyla Plzeň (v režii Jana Buriana).

kostým

Budete se možná divit, ale nejhorší jsou notoricky známé tituly. Ať už jde o operu typu Prodaná nevěsta či Rusalka, nebo činohru jako třeba Jiráskova Lucerna, nebo právě Lakomec.

Každý to už viděl a ví, jak by to mělo vypadat. Najednou jste postaveni před úkol udělat to jinak, nezpronevěřit se původnímu záměru autora, a přitom vnést do hry aktuální odkaz. Nemám ráda otrocké převádění „výtvarna“ do současnosti. Pokud to není do posledního puntíku promyšlené, většinou to nefunguje a dříve nebo později vyplují na povrch nesmyslnosti vzniklé z nesouladu textu a reality. Třeba když chlapa v obleku vyzve sok, aby tasil meč a bil se.

kostým

Hodně záleží i na divadle a jeho divácích. Jiné je to v Praze a jiné na oblasti. Při vší úctě je tam divák konzervativnější a z experimentování není zrovna nadšen. Jde na svůj oblíbený titul, aby se pokochal nejen sluchem, ale i zrakem.

A tak je potřeba najít tu správnou míru stylizace, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Tzn. aby si tvůrčí tým netrhl ostudu u kritiky, že je sto let za opicemi, a divák odešel spokojený, že viděl hezkou inscenaci.

kostým

Lakomec tu byl, je a bude

Ale zpět k Moliérovi a tématu lakomství, které je věčné: bylo, je a bude. K tomu není co dodat. Děj se odehrává na blátivém dvorečku mezi vysokými zdmi a zamřížovanými okny, aby ani myška nepoklouzla a neukradla zakopanou truhličku s penězi. Lakomec - Harpagon nosí celý život jeden kabát, protože vydávat peníze za něco tak povrchního, jako je oblečení, považuje za zločin. Stejně tak vypadá i služebnictvo. Zato jeho děti dychtivé života a nových věcí se raději zadluží, než aby se mu podobaly. Nosí výstřední a barevné oblečení jako kontrast k otcově olysalosti a demonstrativní „chudobě“.

kostým

Potud stručná charakteristika postav, od které se odráží i návrhy kostýmů.

Ráda si hraji i s výtvarnými technikami a každou hru kreslím jinak. Tentokrát jsem zvolila koláž kombinovanou s kresbou. Návrhy jsou vždy jen jakýmsi vodítkem a v průběhu realizace se můžou měnit. Přece jenom, papír snese všechno, ale ve skutečnosti je třeba podřídit se materiálům, reálným postavám a prostředí, ve kterém se pohybují.

kostým

Ale víte co, udělejte si obrázek samy. Podívejte se na návrhy a na fotky z inscenace ZDE, která měla premiéru v sobotu 26. 4. 2012.

Nebo ještě lépe, jděte se podívat na úžasného Lakomce v podání Pavla Pavlovského do plzeňského divadla.

Můžete si prohlédnout fotky dalších titulů v Divadla J. K. T. Plzeň, k nimž jsem navrhovala kostýmy

Reklama