Těhotná Zuzka z Kladna v minulém týdnu absolvovala výlet do Prahy. Proč? Lékař ji poslal na genetické testy, ovšem cesta to byla skoro zbytečná. Fazolka bude jistojistě v pořádku!

Zuzka medailonekV dalším pokračování Zuzčina těhotenského týdeníčku si můžete přečíst o její cestě na genetické testy a co se zde dozvěděla. A ježto mám v následujících čtrnácti dnech dovolenou, můžete se těšit, že dva budoucí Zuzčiny příspěvky bude komentovat kolegyňka Saša Stušková.


Tak dlouho se jeden těší na dovolenou, že než se naděje, už jde zase pěkně do práce. Uplynulý týden byl u nás ve znamení plnění restů - tedy toho, co se stále odkládá, až bude čas. Největším restem bylo konečně se rozhoupat a vydat se s naším stařičkým křeslem ušákem k čalounici. Křeslo mělo štěstí, ještě před rokem mělo slušně nakročeno k vyhazovu. No, teď bude jako nové - červené. Vyzvednout si ho pojedeme až tenhle týden, už se těším, zase kousek hotový.

Také jsme se vydali do Prahy na genetickou konzultaci, kam mne poslal můj doktor. Nejhorší bylo se do Prahy dostat, jsem ráda, že jsem nemusela řídit. Role šoféra se ujal Honza, který se nakonec konzultace zúčastnil s námi. Kliniku jsme našli bez potíží, ale stále jsme nevěděli, co od toho čekat. Vlastně jsme nečekali nic moc a přesně tak to dopadlo. Nejprve nás zdrželi asi čtvrt hodiny na recepci, než jsme se dostali před správné dveře nám přidělené paní doktorky. Když zjistila, kvůli čemu nás tam pan doktor poslal, dozvěděli jsme se, že

  • a) dané onemocnění stejně nejde geneticky zjistit předem a
  • b) v našem případě jsme už od dané nemoci příbuzenským vztahem tak daleko, že Fazolčina krev je už tak naředěna, že pravděpodobnost onemocnění je minimální.

Tak jsme si chvíli povídali a za chvíli jsme už byli zase pryč. Závěr: oba jsme se s Honzou shodli, že to pro nás nemělo žádný význam.

genetika

Cestou z kliniky jsme se stavovali ještě dokoupit kutilskou všehochuť v Hornbachu, takže jsme si aspoň mohli říct, že jsme do Prahy nejeli zbytečně.

Další den jsem lékařskou zprávu z Prahy odevzdala svému lékaři, který měl vzhledem k plánované dovolené neuvěřitelně přeplněnou čekárnu a adekvátní časový skluz. Vzhledem k tomu, že jsem věděla, kolik lidí čeká za mnou, jsem si tentokrát ani neříkala o snímek z ultrazvuku. Jen vím, že už má Fazolka šest centimetrů. Ale co jsem si odnesla - konečně těhotenskou průkazku. Kromě jiného se mám údajně na co nejdříve objednat ke svému praktikovi a k zubaři. To chci vidět, jak zareaguje zubařka, až jí řeknu, že chci přijít co nejdříve. Když se k ní objednávám na běžnou prevenci, počítám s minimálně dvouměsíční objednací dobou. A k praktikovi? Jejda, tam jsem na prevenci nebyla, ani nepamatuji.

A závěr dovolené? Na pátek a sobotu jsem se vydala znovu na chalupu, zkontrolovat, jestli přece jen nerostou houby. Hm, nerostou. Alespoň jsem je nemusela čistit. :-) Abych ale uspokojila sběratelské choutky, sklidila jsem kus vlastních výpěstků, chtěla jsem aspoň na kousku předběhnout snaživé hraboše, králíky a ptáky.

zahrada

Zuzka


Zuzko, ta fotka ze zahrady je krásná: Myslím, že profík by to nenafotil líp! Tentokrát naši domluvu trochu obrátíme, zaujalo mě totiž tahle věta: „V našem případě jsme už od dané nemoci příbuzenským vztahem tak daleko, že Fazolčina krev je už tak naředěna, že pravděpodobnost onemocnění je minimální. A zeptám se hloupě - vy jste měli podezření, že jste nějak vzdáleně příbuzní, nebo se ta genetika dělá vždycky?

Čtěte Zuzčin blog...

Reklama