Toužila se stát modelkou a jako mladá dívka se rozhodla zkusit své štěstí v dalekém Japonsku. Štěstí tam našla, ač se modelkou nestala, propadla své vášni – malování. Právě Japonsko ji natolik uchvátilo, že již šestnáct let se tam s láskou vrací. To a mnohem více se můžete dočíst v rozhovoru s malířkou Zuzanou Osako.

sa

Zuzana OsakoZuzko, vy jste odjela do Japonska plnit si svůj sen, stát se modelkou. Jak jste se z přehlídkového mola dostala k malování, kterému se věnujete dodnes?
Vždycky jsem malovala a modeling jsem začala dělat proto, abych se dostala do ciziny a mohla studovat design. Malování mě bavilo čím dál tím více. Navíc díky tomu, že jsem odjela do Japonska, jsem si odnesla spoustu zkušeností z kurzů a workshopů, které se mi podařilo během těch let na různých místech absolvovat. Současně jsem se naučila pohybovat jak v módním světě, tak i v produkci a pochopila, jak komerce funguje. Jsem proto teď vlastně komerční ilustrátorka, někdy nazývaná módní, jindy tradiční, lidová, folklorní.

Vy máte specifickou techniku malování, je to tím, že jste žila právě v Japonsku?
Práce s tuší a zenové praktiky mě hodně ovlivnily, ale v technice se hodně proměňuji, třeba podle nástroje, který mě aktuálně baví. Takže výrazné černé tahy štětcem, které jsem si z Japonska přivezla jako rukopis, zrovna teď ustupují jemné perokresbě. A taky je to podle projektu, co mi jak sedí. V tomto se neomezuji, maluji, jak to cítím. Všechno nás ovlivňuje a v Japonsku jsem byla dlouho a studovala umění nepřetržitě, tuš mám často na kůži a ještě víc pod kůží.

Japonská kresba je krásná. Jsou to například nedotažené silné tahy štětcem, co je pro jejich tvorbu specifické. Já se ale nesnažím nějak si tento rukopis pěstovat, použiji ho, když se mi to hodí a cítím, že to tak má být.

Je malování to, co jste vždy chtěla dělat?
Ano a ještě víc :-). Plní se mi i sny, na které jsem už úplně zapomněla. Je to krásný pocit, všem to mohu jen doporučit. Nezapomínejte na své sny.

as

Proč jste si vybrala zrovna tento styl, nazývá se nějak?
Myslíte fashion ilustraci čili módní kresbu? Vnímám svět hodně přes módu a design, proto jsem se rozhodla pro tento styl. Pro mě je móda výpověď o své době, společnosti, poměrech, o každém člověku, jaký má zrovna den. Napoví opravdu moc, stačí umět v ní číst.

Co nejraději kreslíte?
Především lidi a jejich emoce. Ráda chytám různé okamžiky na papír.

sd

Kde vaše výtvory můžeme vidět? Vím totiž, že toho máte ve své sbírce hodně.
Úplně uceleně nikde, protože zdaleka ne všechny výtvory mohu zařadit do veřejného portfolia. Ne všichni klienti si to přejí. Průřez je na mém Instagramu a FB stránce Zuzana Osako Illustrations, kam postuji svá díla téměř denně.

Jak dlouho jste vůbec žila v Japonsku? Ovlivnila vás nějak místní kultura?
V kuse jsme tam žili pět let, předtím jsme hodně cestovali tam a zpět a pobývali na několika místech a Japonsko bylo jedním z nich. Létám tam už 16 let a vím, že mě to nikdy neomrzí. Japonsko je prostě úchvatné. Z kultury je to určitě jídlo, co mě asi nejvíce zaujalo. Díky manželově mamince jsem se naučila pečlivé přípravě japonských pokrmů a poznala, že japonské tradiční umění i kuchyně vyžaduji velkou dávku trpělivosti, pokory a estetického zacházení. Když ilustruji, i když vařím, snažím se být pečlivá v detailech, abych přinesla ve výsledku tolik, kolik jsem byla schopná v daný moment vnímat a zachytit. Přesně tohle si japonská kuchyně vyžaduje.

Jsou lidé v Japonsku jiní než my? Co se vám na nich líbilo?
Vlastnost, kterou mám na Japoncích nejraději, je důvěryhodnost. Nebojím se, že mě podrazí nebo pomluví, je to velmi pohodlné. Je to velký rozdíl oproti Česku.

sd

sd

A japonští muži? Jsou hodně jiní oproti těm českým?
Japonští muži tvrdě pracují, zatímco jejich ženy se starají o domácnost a rodinu. Muž ji za to respektuje a žena muže za to, že tvrdě pracuje, aby je uživil. Ví, komu a jak hluboko se poklonit, a kdo se jak hluboko klaní jim. Věnují se vytrvale tomu, aby v této hierarchii přiměřeným tempem postupovali s věkem výš. Výplatu posílají manželce, od které vždy dostanou kapesné. Vzájemná úcta a rozdělení rolí jsou určitě velká pozitiva. Toto aranžmá také rozděluje japonskou společnost na svět žen a mužů daleko výrazněji, než je to u nás. Takoví jsou japonští muži, ale můj muž je unikát. :-) Můj muž pracuje z domu, je umělec (muzikant), věnuje se dětem. Učí je hudbu a japonštinu, bere je na kaligrafii, učí je milovat Davida Bowieho a vysvětluje, proč byl napsán jaký text z šedesátých let, atd. V osmatřiceti si vzal kudrnatou osmnáctiletou blondýnu, nikdy nechodí včas :-), takže je opravdu úplně jiný než klasičtí japonští muži. Ale nosí kimono... :-).

Proč jste nechtěla zůstat v Japonsku?
Opravdu miluji Českou republiku a patřím sem.

ds
Zdroj foto: Zuzana Osako Illustrations

Čtěte také:

Reklama