A máme tu další příběh, tentokrát nám ho poslala čtenářka Padych. Jak se cesta na letiště může přeměnit v katastrofu, si už přečtěte samy.

Tak to věřím, že dneska se doma tomuto příběhu smějete, milá Padych. Moc Vám děkuju za příspěvek a přeju další šťastné cesty. :-)


Dobrý den.

Dnes už se tomu příběhu usmívám, ale tenkrát to pro mě byla katastrofa...

Před lety, když byly děti ještě malé, můj muž často cestoval na služební cesty do zahraničí. Když jednou opět odjel, navštívili mě příbuzní.

Dostala jsem dobrý nápad. Ač mám řidičský průkaz, vůbec nejezdím, a tak jsem požádala švagra, aby mě dovezl na letiště do Prahy a pak pokračoval svou cestou. Zůstala jsem sama s autem na letišti a těšila jsem se, jak svého muže překvapím a jak budem brzy doma. Čekala jsem na přílet letadla a myslela na to, co asi dělají doma mé docela malé tři děti.

Když mělo letadlo přiletět, oznámili, že let bude několik hodin zpožděný, pro nepřízeň počasí. Ještě jsem nezoufala, i když už jsem byla dost hladová, protože jsem si s sebou nevzala dost peněz. Po dlouhém čekání oznámili, že pro velkou mlhu letadlo nepřistane na Ruzyni, ale v Linci, odkud to k nám domů bylo o blíž.

Polil mě studený pot, co teď? Večer na krku, doma tři malé děti, v kapse pár korun, podotýkám, že v Praze jsem se moc nevyznala a veřejnou dopravou také nejezdím.

Venku už se setmělo, auto mi bylo houby platné, a tak jsem vyhledala autobus a jela na hlavní nádraží.

Vlak jel až za dlouhou dobu, jeden mi zrovna ujel, zákon schválnosti, a tak jsem za poslední peníz zakoupila jízdenku a trpělivě, hladová, čekala na vlak. Konečně přijel a já do poloprázdného vlaku s úlevou nastoupila. Noční vlaky nemám ráda, dost se bojím, a tak jsem přisedla k neškodnému staříkovi, jenže se z něj vyklubal starý slizoun, vedl hnusné řeči. Nejraději bych přesedla, ale vedle byla společnost ještě horší...

Cestu jsem nějak přetrpěla a konečně jsem dojela na místo. Domů jsem skoro utíkala, bylo už skoro k ránu. Ve dveřích mě již očekával můj muž, který už byl dávno doma. Už po mně chtěli s dětmi vyhlásit pátrání, že jsem se jim ztratila. Podotýkám, že tenkrát ještě nebyly mobily.

Ani jsem si nešla lehnout a vykročila rovnou do práce. Tam když spatřili, jak vypadám, ptali se mě, co jsem v noci dělala. Vyprávěla jsem jim o své cestě, velice se bavili a poslali mě domů vyspat. Hodně se smáli a já už vlastně také... Od té doby už mě nikdy nenapadlo jezdit pro svého muže na letiště. Zjistili jsme, že to určitě není nejrychlejší ani nejlevnější způsob dopravy. Druhý den si totiž manžel musel dojet na parkoviště k letišti pro auto a za parkovné zaplatil značnou sumu.

Všechny zdraví

Padych

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Téma dne zní: Jakou katastrofu jste v životě zažila?

  • Zažila jste ve svém životě nějakou tragédii, katastrofu nebo nezdar?
  • Nebo máte nějakou příhodu ze svého okolí?
  • Jak takové věci prožíváte? Samy, nebo uvítáte pomoc blízkých či přátel?
  • Jaká byla podle vás největší katastrofa v dějinách lidstva?

Napište mi také! Budu se těšit, že mi o sobě opět něco prozradíte. Na jednu z vás čeká krásný dárek, dvě čokolády ve tvaru srdce Milka Pralinés, abyste si při tomto smutném tématu alespoň osladily život.

Pište na známou adresu redakce@zena-in.cz do dnešních 14.30 hodin, heslo je KATASTROFA. Moc děkuju a těším se na vaše příspěvky.

coko

Reklama