Stalo se to mojí sestře, když měla malého, tenkrát asi dvouletého syna. Jela metrem, vagón byl šíleně natřískaný, na další stanici nastoupili výrostci asi tak kolem 17 let a dělali kolem sebe hluk a hlavně umělý dav.

Sestra musela vzít malého do náruče, aby ho neumačkali, a v nestřeženém okamžiku jí z kabelky ukradli celou peněženku s dost velkou částkou peněz a doklady. Zjistila to samozřejmě, až když vystoupila z vagónu, kabelku měla celou rozříznutou. Byla úplně šílená vzteky, protože měla dál pokračovat z Roztyl autobusem k mým rodičům, bohužel neměla žádné peníze, tudíž nemohla, a tak poprosila paní v metru, jestli by si mohla zavolat.

Vysvětlila jí situaci, že byla okradená, a tak volala našemu taťkovi (dědovi), že stojí u metra bez peněz a nemá se jak dostat ani zpět domů, ani k nim autobusem, protože nemá ani korunu. Naštěstí byl děda doma (tenkrát nebyly mobily) a vzal auto a musel pro ně zajet.

Mně se to stalo jenom jednou, v autobuse městské dopravy mi naši romští spoluobčané ukradli peněženku, naštěstí v ní bylo jenom 200 Kč, doklady nosím jinde, ale i tak jsem měla vztek, protože jsem si toho vůbec nevšimla, jenom jsem po vystoupení zjistila, že mám kabelku otevřenou. S pozdravem
 
Jitka Vostálová


Dobrý den,
díky za příspěvek. To už máme druhé metro. Zatím čekám na nějaký ten obchodní dům, ale pokud o něm nikdo nenapíše, tak taky dobře. Jedno je ale jisté - člověk si nemůže být jistý nikde a ničím.

Napište mi i vy na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama