Před lety jsem díky autonehodě přišla o pár předních zubů. Vyfasovala jsem náhradní a doufala, že jsou řádně přilepeny k dásni. Ó, jak jsem se mýlila. A poznala jsem to ve chvíli pro muže a ženu nejintimnější.
 
Milovali jsme se, já uchopila jeho mužství do zubů a počaly hrátky. Vtom ale můj miláček vykřikl bolestí, já bolestí a hlavně vztekem. Moje zuby se „zahryzly" do jemné kůžičky a zůstaly na ní viset. Opatrně jsem je sundala, vzala čistý kapesník a mužovu krvácející ozdobu do něho zabalila. Co ale teď? Jak ošetřit toto krvácení?
 
Vzpomněla jsem si, že náš soused je praktický lékař a blízký kamarád. Tomu se můžu svěřit, co se nám stalo," prohlásil muž. Já pro kamaráda došla. Přišel, podíval se na ránu a mě vyhnal z pokoje. Do dneška nevím, jak ránu ošetřil, ale je pravdou, že přestala krvácet a za pár dní (to už jsem naštěstí měla zuby přilepené pevněji) jsme mohli pokračovat v načatém způsobu milování.
Januše

Řeknu vám, život někdy napíše takové příhody, jaké by žádný scénárista nevymyslel :-) Trochu mi to připomnělo zpívajícího právníka Ivo Jahelku a jeho kocourka zahryznutého v obdobné situaci do... zadnice.
Díky za příspěvek i za upřímnost (partner o tom, doufám, neví :-))

Reklama