Těžko bychom našli nějakou součást naší tělesné schránky, která by nám byla spolehlivějším zdrojem trápení a komplikací po celý život. Člověku by se skoro chtělo zvolat společně s Cimrmanem: Bože, proč? Copak to vážně nešlo vymyslet nějak lépe? Třeba takové vlasy – rostou si po svém, když přijde jejich čas, tak vypadnou a nikdy, Bože, opravdu NIKDY nebolí!

A to můžeme být ještě rádi, že žijeme v osvíceném jednadvacátém století. V Hippokratově době prý končilo trhání zubů poměrně často smrtí postiženého – to v případě, že mu ošetřující vytrhl se zubem i kus čelistní kosti nebo dásně.

Když už pacient zákrok přežil, vyvstala otázka, čím chybějící zub nahradit. Etruskové například používali zvířecí zuby, které zapouštěli do zlatých držáků. Féničané zas zhotovovali zuby ze slonoviny a upevňovali je v ústech zlatými drátky. Oblíbené byly pochopitelně i pravé zuby, získávané od otroků.

Tyto náhražky ale měly v naprosté většině případů jen estetický význam a používaly se ve viditelných partiích „úsměvu“. Zuby, které by dokázaly spolehlivě kousat, starověcí lékaři udělat neuměli. Právě proto se snažili – podobně jako dnešní zubaři - zuby zachránit, dokud to šlo. Ani prevence jim nebyla cizí – zuby si pomocí párátka čistili staří Řekové i Římané; Indové si je ošetřovali tenkými větvičkami fíkovníku a Číňané už dokonce používali zubní kartáčky.

Pro obyvatele starověkého světa se stal noční můrou „zubní červ“, ve kterého lékaři všeobecně věřili. Písemné záznamy ho zmiňují už v době mezopotámské říše. Římský lékař Scribonius Largus, osobní lékař císaře Claudia, radil v 1. století našeho letopočtu vykuřovat červa kadidlem s narkotickými účinky. Zubní červy odeslal do říše mýtů německý přírodovědec Jacob Christian Schaffer až v roce 1757.

Nové metody léčení zubů přinesl teprve novověk. Italský lékař a spisovatel Giovanni d´Arcoli byl prvním, kdo radil ošetřovat zub s pomocí zlaté fólie, vyplňovat zkažený zub zlatem a podávat ledové obklady. Bohužel, léčení chrupu příliš neovlivnil – zejména na vesnici se o zuby stále starali především potulní mastičkáři a trhači zubů.

V 16. století se prosadil důležitý objev – italský vědec Bartolomeo Eustachi sepsal teorii o tom, že zuby nejsou kosti, ale zvláštní orgány. Dokázal také, že dětské a stálé zuby nemají společný kořen, což se původně předpokládalo. Péče o zuby se zlepšila poté, co se v 18. století stala ucelenou vědou chirurgie - to přineslo nové způsoby operativních zákroků i co se týče ústní dutiny.

Novou naději bezzubým či málozubým přinesl pařížský dentista Nicolas Dubois de Chérmant, který na sklonku 18. století vytvořil porcelánový umělý chrup – údajně nerozbitný a „bez zápachu“. O novinku měla pochopitelně zájem především šlechta; sériově vyráběné a každému dostupné umělé zuby se objevily nejdříve v rovnostářské Americe - bylo to v roce 1825.

Pak už to šlo ráz naráz. Zavedením amalgámu v roce 1880 se léčba zubů výrazně zlepšila. Úlevu od nesnesitelně bolestivých zákroků přinesl v roce 1846 zubař William Morton z Massachusetts, který objevil éter. V roce 1887 se jako lokální anestetikum začal podávat kokain a o něco později novokain. Pro stomatologii se stal zajímavým i vynález rentgenu.

Všechny tyto novinky se postupně objevovaly i v českých zemích. Až do konce první světové války ale proti zásahům zubních lékařů brojili zastánci domácí léčby. Například český časopis Přírodní lékař doporučoval při bolesti zubů vyplachovat ústa, sprchovat celé tělo (!) a trhání zubů rozhodně odmítal.

Pevně věřím, že mezi vámi, ženy-in, není ani jediná, která by neměla se zuby svoje zkušenosti. A taky trochu doufám, že mezi všemi au-au případy se najdou i příběhy s dobrým koncem, nebo snad dokonce humorné...

Jaké máte zkušenosti se zubaři? Máte hodného, nebo sadistu?
Jste pečlivka, která každý večer šmejdí nejen kartáčkem, ale i zubní nití, nebo na to tak trochu kašlete?
Co vy a zubní protéza? Lekla jste se někdy té babiččiny, náhodně objevené ve skleničce?
Co všechno jste ochotná udělat pro krásné zuby? Dala byste si je vybělit, srovnat, předělat?
Litovala jste někdy, že nemáte umělé zuby (a navždy klid)?
Musela jste někdy vyhledat pomoc na zubní pohotovosti?
Je váš partner taky takové čuně, co se ústní hygieny týče? :-)

Napište mi o tom na adresu redakce@zena-in.cz, nejlepší příspěvek bude jako vždy odměněn!

Reklama