Dobrý den Richarde, milé Ženy-in!

Se svým nastávajícím jsem už nějakou dobu (když píšu dobu, tak myslím skoro dva roky) chodila, když jsme se rozhodli říct si společné ANO.

Rozhodně jsme se nebáli společného života tolik jako nevyhnutné tradice, která musela v každém případě následovat ještě před svatbou - představení se v rodině svého protějšku. Žili jsme daleko od rodičů v Čechách, a ti od nevěsty žijící na Moravě byli od těch ženichových ze Slovenska ještě jednou tak vzdáleni. Můj dnes již manžel nechával setkání s mými rodiči na poslední chvíli. Nebyl ani tak ostýchavý, ale byl o něco starší a asi instinktivně tušil, že je moje máma (jeho budoucí tchyně) proti sňatku. Za to já, mladičká, byla plná nedočkavosti, a moc chtěla poznat svoji nastávající tchyni a tchána a celou jeho rodinu.

Můj milý jim o mně při rodinných návštěvách dost povídal. Prý jsem mladá, krásná a šikovná (láska bývá slepá), a oni se na mě všichni moc těšili. Nakoupila jsem dárky - tu nejkrásnější a největší bonboniéru té doby pro svoji budoucí tchyni, flašku s nejsilnějšími grády pro svého skorotchána, kosmetiku pro švagrové, hračky pro synovčíky... a práci opustila toho dne s úsměvem, neboť vlak odjížděl z Hlavního nádraží do Púchova až v osm večer, kde jsme měli přesednout na noční Trenčínský.

Oblékla jsem na sebe nejkrásnější oblečení, abych umocnila první dojem své údajné krásy, a pěkným vlastnoručně pleteným svetříkem podrthla svoji šikovnost. Cestou do Púchova jsem zaspala a chvíli před vystoupením mě můj nastávající probudil. Vystoupil z vlaku jako první a podával mi ruku k výstupu, když já měla oči ospalé, a místo jemu do náruče jsem v superoblečku hodila do dalších kolejí rozpláclého zajíce. Neumíte si představit, jak jsem vypadala, když jsem vstala. Drobné mrholení v nočním čase, olej a špína na kolejích změnila moji nóbl róbu k nepoznání.

Svetřík roztrhnutý, oblečení špinavé, dlaně a prsty odřené, ale nejvíc můj pád odnesly kolena, hlavně to na pravé noze, a jeden loket. Takový pád z vlaku není žádná sranda. Dodnes mám s kolenem problémy.

Cestu do Trenčína a tři kilometry do jeho rodné vísky z města téměř nad ránem jsem prokulhala krůček po krůčku. Místní informované tetky, kde celou vísku tvoří skoro jeho rodina, koukaly za okny už před rozedněním, jakouže krasavici si ten jejich dovede domů. Na jazyk se mi v tichosti drala slova z Erbenovy Polednice... o berličce, hnáty křivé...

Pro bolest jsem ani nevnímala, že se u nich v domě tak brzy svítilo. Všichni měli obavy, zda se nám cestou něco nestalo. Mobily nebyly a moje kulhání zabralo jednou tolik času. Jako dneska to vidím, otevřeli dveře a tchyně s celou rodinou se mi vrhla do náruče. „Ty moja, co sa ti stalo. Honem, musíme ju ošetriť." Celá rodina kolem mě kmitala, aniž bychom se stačili představit jeden druhému. Položili mě na gauč v obýváku, sundali ze mě ty krásně špinavé potrhané hadříky, vydezinfikovali rány a uvařili horký čaj. A já jim v tu chvíli nemohla podat ani ruku, abych se představila, neboť byla od zaschlé krve a traťové špíny.

S tchyní jsme si padly do oka při prvním setkání, protože svému synovi, mému dnes již manželovi tenkrát při pohledu na mě řekla: „Dobre sis vybral. Je pekná i šikovná. Páči sa mi."

Měla hodně důvodů říct pravý opak, neboť šikovná jsem moc nebyla, když jsem nebyla schopna vylézt ani z vlaku, a pěkná ve špinavém a potrhaném oblečení jsem na ni také nemohla zapůsobit nejlépe. Nemluvím o pokřivené hubě, kterou jsem měla tehdy staženou bolestí a ouváním. I když od svatby uplynulo mnoho let, z prvního setkání si děláme srandu dodnes. Také mohl jet po druhém kolejišti do něhož jsem tehdy spadla, vlak, že jo, nebo tak nějak... a každého napadne něco jiného. Nebo když doma něco náhodou rozbiju, tak si manžel neodpustí říct, že jsem skoro tak šikovná jako tenkrát, když jsem vystupovala z toho vlaku.

Je to moje image, které se nikdy nezbavím. Důležité pro mě zůstává i dnes, že jsem při prvním dojmu zapůsobila na svoji dnes již skvělou tchyni nikoliv půvaby, ale vlastně všemi svými nedostatky.

Krásný slunečný den Vám přeje Ema K.


Milá Emo,

děkuji moc za velmi hezký příspěvek. Musím říct, že v nouzi se toho o lidech člověk dozví nejvíce a vy jste měla na budoucí rodinu vyloženě štěstí. Skoro by mě zajímalo, jestli nakonec vaše maminka přijala manžela, nebo zda s ním stále bojuje...

Napište nám také na adrese redakce@zena-in.cz, jaké to bylo u vás!

Reklama