Jsou chvíle, kdy člověka dostihne neúprosnost času. Smrt blízkého člověka i tvora jsem zažil už několikrát a vím, že se bolest občas vrátí a s ní myšlenky, co by bylo, kdyby... Zemřela nám kobylka Valinka.

val

Tenhle příběh má smutný konec. V sobotu minulý týden bylo všechno v pořádku. Valinka se v poklidu pásla a nic jí nebolelo. V neděli ráno jí ale bylo hrozně zle, tak zle, že k ní pan Milan (náš šafář) musel zavolat veterináře. Ten ji vyšetřil a rozhodl, že jde nejspíš o koliku z mladé trávy a mělo by být všechno v pořádku, když jí nasadíme dietu. Přesto se mu nezdál Valinčin tep a doporučil ji na veterinu do Brna.

A tak jsme čekali na auto, které ji tam odveze. Valinka se trochu lepšila, protože byla pod prášky.

Když dorazilo, dohodl jsem se s panem Milanem, že do Brna pojedu já, on že bude s druhým koněm Vikingem (Valinčiným synem), aby tam nezůstal sám.

val

Cesta byla rychlá, ale Valinku pořádně vystresovala, z auta vystoupila celá zpocená. V Brně na veterině přesto vesele ržáním zdravila ostatní koně vykukující z letních stání. Už v tu chvíli mě upozornila veterinářka, že její stav je velice vážný, ukazovala mi příznaky otravy krve. To si ale člověk vůbec nepřipouští, co všechno se může stát.

Ještě jsem asistoval u vypumpování žaludku a pokusu o sonografii, která ale nešla provést kvůli zpocení. Šlo o minuty a musel jsem rozhodnout, jestli operovat, nebo ne. Paní doktorka mi vysvětlila rizika operace a já kývl.

Co se dělo pak, bylo jako z nejčerněšího snu. Doteď se nad to nedokážu povznést. Valinka měla v bříšku jeden velký nádor a několik zárodků dalších. Přes dva metry tenkého střeva odumřelé, jak se jí zamotalo kolem toho velkého nádoru, srůsty na slepém střevě a poškozené či nekrotické další tkáně, které nedovedu pojmenovat. Ukazovali mi, co všechno jí z bříška vytáhli...

Ještě ten večer jsme se dozvěděli, že to Valinka nezvládla. Doktorka nám vysvětlila, proč se ten stav stal, a že jsme mu nemohli zabránit. Nešlo o žádnou chovatelskou chybu.

Nejhorší jsou malé chvilky

Vím, že je Valinka na věčně zelených pastvinách s tou nejšťavnatější trávou. Že měla rychlý konec a krásný život. Vždycky si opakuji slova svého oblíbeného spisovatele, že není důležité, jak dlouho žijeme, ale co uděláme s časem, který nám byl dán. Záleží na tom, jak svůj život prožijeme. Vím, ale bolest pozůstalých je strašná...

Utíkám se k práci. Nejhorší jsou ty malé nečekané chvilky. Když jsem šel třeba převést peníze z jednoho účet na druhý, a tu jsem si uvědomil, že tohle přece byly peníze na Valinku, kterou jsme panu Milanovi spláceli. Časem to nepřebolí, dobře vím, že přijdou okamžiky, které mi Valinku připomenou, a do očí mi vyhrnou nečekaně slzy. Snažím se takové vzpomínky přebít myšlenkami na krásné chvíle, které jsme spolu prožili.

val

Valinko, nikdy jsem nepoznal tak hodného koně... Děkuju Ti za všechno!

Reklama