Cestování

Ztráta panenství, ztráta iluzí a horor na cestě

Bylo mi sladkých sedmnáct a prožívala jsem svou druhou lásku. Jmenoval se Michael, bylo mu 23 let, měřil skoro dva metry a poskytoval mi opravdový pocit bezpečí a ochrany. Milovala jsem ho celým svým tlukoucím sedmnáctiletým srdcem a dny, kdy jsme měli schůzku, se proměňovaly v nádherné, kvetoucí ostrovy uprostřed nudné šedi mého stereotypního života. Nějak takhle jsem to tehdy opravdu cítila.

Jediným zádrhelem a záškodníkem naší lásky byli mí rodiče. Ne, že by mi mou lásku nepřáli, to ne, ale důsledně trvali na dodržování pravidel, která stanovili, aniž by je se mnou předem konzultovali. Pravidlem číslo jedna byl nekompromisní čas návratu. Mé vycházky končily každý den v půl deváté večer a nebylo síly, která by toto nerozvážné rodičovské nařízení dokázala zlomit. Remcala jsem, trpěla, hádala se a přesvědčovala, leč bezvýsledně.

Po nějaké době mého chození s Michaelem se naše vzájemná touha začala zvětšovat a zvětšovat a líbání na lavičce v parku již pro nás nebylo vrcholem intimity. Chtěli jsme zkrátka něco víc…

Michael měl byt v jedné vesničce vzdálené asi 20 km od města, kde jsem bydlela. V sobotu hned po obědě jsem tedy “za účelem odpoledních čajů” odjela vlakem do místa jeho bydliště. Mí naivní rodiče odpolední čaje schramstli i s navijákem a pouze zdůraznili čas 20:30 jako nejzazší okamžik mého návratu pod jejich bezpečná křídla.

Po mém příjezdu mě Michael ujistil, že autobus zpět mi odjíždí přesně v sedm hodin a že to domů do půl deváté bez problémů stihnu.

Pak jsme se odebrali do jeho bytu, kde skutečně k čemusi došlo, nicméně to zdaleka nesplnilo mé očekávání, a tak se o proběhlých hrátkách nebudu moc rozepisovat. Zkrátka mohutný chlapák Michael s rukama jako lopaty nesplnil mé očekávání, anebo se mé očekávání jaksi nebylo schopné sloučit s životní realitou... Nevím. Takže když se přiblížila sedmá večerní, napochodovali jsme (já mírně rozladěná) na autobusovou zastávku, abych tam posléze zjistila, že žádný autobus v sobotu večer do města nejede. V úvahu přicházel pouze vlak, který ale startoval až někdy kolem desáté hodiny a je nad slunce jasné, že do půl deváté bych to domů stihnout opravdu nemohla.

“To nic,” objal mne Michael a snažil se mě uklidnit. Já jsem mezitím odhadovala, jak moc souvisí tělesná výška s velikostí mozku, a snažila se přijít na to, jak je možné, že třidvacetiletý muž nedokáže číst v jízdním řádu.

“Švára nás odveze,” ujistil mě Michael a odebrali jsme se do domku jeho rodičů, kde bydlela i jeho sestra s manželem.

Pořád jsem ještě byla relativně klidná. Bylo čtvrt na osm a to, že budu do půl deváté způsobně doma, bylo v tu chvíli ještě zcela reálné.

Toto mé blahosklonné ujištění ale utrpělo vážnou trhlinu ve chvíli, kdy jsme zjistili, že “švára” není doma.

“Za chvíli je tady,” ujistila nás Michaelova sestra a maminka nám nalila knedlíčkovou polívku. Poté přišel na řadu vepřový řízek s bramborovou kaší a moučník jsem do sebe soukala již notně rozklepanou rukou. Bylo již dávno po osmé hodině, švára nikde, telefon taky neexistoval a v tomto rozpoložení jsem se ještě snažila způsobně odpovídat na všetečné otázky Michaelovy maminky. Sice se snažila působit mile, ale kdesi hluboko uvnitř jsem cítila, jak si tu “městskou fiflenu” představuje s vidlemi, kterak po boku jejího mužného syna kydá hnůj.

Švára přijel ve třičtvrtě na devět.

“Jasně, že tě odvezu, ale jsem hladovej jako vlk,” usadil se ke stolu, počkal, až se ohřeje polívka ... řízky, kaše … moučník dojídal někdy kolem půl desáté.

Před desátou jsme nasedali do auta: švára, jeho žena, Michael a já. No, zaplať panbůh, přijedu sice pozdě, ale aspoň, že už jedu, uklidňovala jsem se.

Po deseti kilometrech auto náhle škrtlo, prdlo a omdlelo a neposunulo se už ani o centimetr. Mezím se venku rozpršelo, švára pronesl jakousi nepublikovatelnou formuli a oba dva i s Michaelem vystoupili z auta, otevřeli kapotu a dlouho, předlouho za svitu baterky študovali složitost motoru škody 1 000 MB. Minuty ubíhaly téměř stejnou rychlostí jako má trpělivost a já jsem s hrůzou zjistila, že je skoro třičtvrti na jedenáct a že to teda už je pořádnej průšvih.

“Jdeme zpátky, to nespravíme!” Nevěřila jsem svým uším. Pohlédla jsem na Michaela, který se již patrně těšil, kterak spolu v půlnočním dešti romanticky kráčíme deset kilometrů zpátky do jeho rodné vísky, kde mě láskyplně uloží do své postýlky a zopakuje tu hrůzu, kterou mi předvedl odpoledne.

Nevím, která představa pro mě byla horší – zda to, že bych se vůbec nedostavila domů, nebo ta procházka v průtrži mračen či vidina Michaelova útočícího penisu - nicméně jsem se zachovala pevně, hystericky a nekompromisně.

“Nepřichází v úvahu! Jdu na stopa!” Odhodlaně jsem vystoupila z auta a v mohutné studené sprše mizela do tmy.

Za sebou jsem slyšela Michaelovo dupání, jak mě doháněl, a švárovy nadávky, které patřily zcela a bezvýhradně mé osobě. Z dívky, která měla ten den prožít ten nejdůležitější a nejzásadnější okamžik ve svém životě, jsem byla degradována na všechna domácí zvířata, která si jen dokážete takhle nahonem vybavit a odvlečena Michaelem zpět k autu, kde švára vztekle pracoval na zprovoznění vozidla.

To se nakonec podařilo a po půlnoci jsme konečně zastavili před naším domem.

“Jdu s tebou, pár facek od tvýho táty snesu,” statečně se odhodlával Michael. Nepřipadalo mi to jako zrovna moudrý nápad, ale nebránila jsem mu. V průběhu svého života jsem sice nebyla nikdy bita (když pominu jeden pohlavek, který mi otec uštědřil v mých patnácti letech, když jsem mu řekla, že je blbej), nicméně jsem cítila, že tentokrát bych nějakou pořádnou bitku mohla schytat, a plánovala jsem, že na případnou první várku nastrčím dvoumetrového Michaela.

Podcenila jsem ovšem mateřské srdce své maminky.

Ve chvíli, kdy jsem odemykala, se dveře prudce otevřely, v nich stála naprosto vyděšená a zoufalá maminka, jejíž výraz se při pohledu na mě – zmoklou, zahanbenou a totálně zdecimovanou – během několika pikosekund změnil v úlevný, rozzlobený, něžný a opět úlevný. Pak teprve zaznamenala mého chlapce, koutky úst se jí stáhly do přísné grimasy a suše pronesla: “Dobrý večer!”

Potom mě vtáhla do bytu, pustila mi do vany teplou vodu a z jejího pohledu jsem cítila, že ví úplně všechno. Zkoumavě si mě prohlížela se směsicí pochopení a jakési vlastní ztráty iluzí, způsobené zjištěním, že už nejsem malá holčička. Uvařila mi čaj a pak šla srdnatě něco nabulíkovat tatínkovi, který sveřepě seděl v křesle v obýváku. Myslím, že i on – ač neviděl, v jakém jsem stavu – věděl své. Dodnes jsem svým rodičům vděčná za to, že se k této mé noční aférce již nikdy nevyjadřovali.

A Michael? Po pár týdnech jsme se rozešli. Zjistila jsem totiž, že neschopnost číst v jízdním řádu není jeho největší a nejzásadnější nedostatek. Ale to je život…

   
31.12.2004 - Zahraničí - autor: Jaroslava Machálková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [44] Wewerka [*]

    Sml32

    superkarma: 0 26.07.2009, 22:15:51
  2. [43] Wewerka [*]

    Sml54

    superkarma: 0 26.07.2009, 22:15:38

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [41] xenie [*]

    Meryl: moc pěkné, nechceš psát celou ženu-in výlučně Ty ?

    superkarma: 0 03.01.2005, 09:46:12
  2. avatar
    [39] verousek [*]

    ten můj první sex byl taky dost o ničem a to jsem čekala až do 18. asi to nebyl tens správnej .....

    superkarma: 0 02.01.2005, 16:44:54
  3. avatar
    [38] Lilinka [*]

    No jo,ten prvni sex nemusi bejt tak strasnej,kdyz si lidi nejaky cas pred tim jen tak spolu hrajou,mazlej a poznavaj se. Pak uz je to jen drobnost.Na sve prvni milovani vzpominam s prijemnym pocitem,protoze bylo opravdu krasne...

    superkarma: 0 01.01.2005, 22:30:14
  4. avatar
    [37] Andula [*]

    moc pěkně napsáno, žádná křeč a přitom je to tak ze života
    Mmch, rodiče jsi měla fakt bezvadné, zejména maminku

    superkarma: 0 01.01.2005, 15:07:24
  5. avatar
    [36] sarobrouk [*]

    Merylko, tys musela mít obdivuhodné rodiče. Já jsem svým oznámila v 18,5 letech, že nepřijdu na Silvestra v noci domů, ale až ráno. A přišla jsem asi v 11 dopoledne. Máti ležela v nervovém záchvatu na gauči a otec se neúčastnil radši debaty. Ale na rozdíl od Merylky jsme se věnovali víc jak půl roku mazlení a osahávání, takže jsme svá těla trošku znali, aspoň pohmatu. Takže sex, celkem dobrý, na to že to bylo poprvé.

    superkarma: 0 01.01.2005, 02:44:58
  6. avatar
    [35] sunnynka [*]

    Merylko to se moc povedlo Chechtám se, ale musí přestat, vypnout počítač a běžet za , ať nezameškáme půlnoc

    superkarma: 0 31.12.2004, 22:52:37
  7. avatar
    [34] páťa [*]

    Super článek

    superkarma: 0 31.12.2004, 22:42:08
  8. avatar
    [32] Alfová [*]

    Eva-Fi:a to mám ještě zážitek podobný Merylinu,jenže u nás k tomu trapnému ani dojít nemohlo,protože jsem začala šíleně vyvádět...můj kluk bydlel na privátě a aby nás domácí nenačapal,zamkl...ale pak pro něco šel a dveře nešly odemknout...sem tehdy o panenství nepřišla,páč jsem začala zmatkovat...že musím být v policejní hodinu doma...a tak.Nakonec rozbil sklo u dveří a dobře hodinu vytahoval střepy(zážitek z doby před...moment,spočítám to ... 27lety)

    superkarma: 0 31.12.2004, 16:34:34
  9. avatar
    [31] Žábina [*]

    Alfová :

    superkarma: 0 31.12.2004, 15:58:48
  10. avatar
    [30] Eva_CZ [*]

    Alfová : a Meryl dalo tolik prace ty ,,trapny pokusy o legracky" pripravit....

    superkarma: 0 31.12.2004, 15:49:30
  11. avatar
    [29] Alfová [*]

    Meryl,tohle je nejlepší dnešní článek,ty ostatní stojí za houby,jsou to jen trapný pokusy o legrácky...
    Můj kluk jel se mnou k mým rodičům 180 km,představit se a požádat o ruku,byla jsem těhotná,jeli jsme vlakem,všude bylo narváno,a já si potřebovala sednout.Měl skvělý nápad,půjdem do vagonu 1 třídy a on skočí ven koupit jízdenky...no koupil,ale vlak mu ujel...a já musela na další zastávce vystoupit taky,protože on měl jízdenky a průvodčí mě z vlaku víceméně vyhodil...jo,a stalo se to před 21lety

    superkarma: 0 31.12.2004, 15:19:02
  12. avatar
    [28] Libča [*]

    Meryl ty jsi proste jedinecna vydej to prosim vydej tve vzpominky.. jako knihu.... byl to krasny darek k vanocum v pristim roce...

    superkarma: 0 31.12.2004, 14:40:41
  13. avatar
    [27] Camuska [*]

    Tohle je ten nejlepsi clanek nejen dnesniho vydani zeny-in kam se na to hrabe nejakej trapnej hertohubert...

    superkarma: 0 31.12.2004, 14:17:19
  14. avatar
    [26] Čárina [*]

    Meryl: voni městská Fifi příjmením asi Dolanská, taky sis myslela, že po každym se musí nutně spát ?
    Určitě muselo, bylo to přece ve všech filmech, měla jsem to zjištěný a nastudovaný .
    V příštím roce hodně sradny třeba i tady s náma

    superkarma: 0 31.12.2004, 13:33:02
  15. avatar
    [25] zelvicka [*]

    Meryl super článek !!

    superkarma: 0 31.12.2004, 13:12:02
  16. avatar
    [23] Eva_CZ [*]

    Meryl: 1937

    superkarma: 0 31.12.2004, 11:41:25
  17. avatar
    [22] Hanela [*]

    prima článek...

    superkarma: 0 31.12.2004, 11:24:31
  18. avatar
    [21] mam-ča [*]

    Vidím, že to bylo ve všech rodinách stejné...
    Já jsem ještě podávala písemné žádosti, abych mohla trávit Silvestra u tety (tedy se svým klukem na zábavě).
    První žádost byla direktivní, druhá neutrální a třetí ponížená. Kreslila jsem na ně i kulatá razítka např. Svaz utlačované mládeže, apod.
    Až k té třetí, ponížené žádosti maminka dopsala větu : "Přiložit záruku dospělé osoby (tety)"
    Docela jsme se s rodiči vyblbli.
    Když jsem likvidovala pozůstalost po mamince, tak jsem ty schované žádosti našla.

    superkarma: 0 31.12.2004, 11:16:50
  19. avatar
    [20] Suzanne [*]

    superkarma: 0 31.12.2004, 10:54:07
  20. avatar
    [19] alpina [*]

    Merylko, ty prostě nikdy nezklameš!!!!

    superkarma: 0 31.12.2004, 10:38:30
  21. avatar
    [17] Hannah01 [*]

    Merylko, skvělé , moje první taky nebylo nic moc, pořád jsem si říkala, co na tom ti lidi mají . Naštěstí se změnou partnera přišla i změna názoru

    superkarma: 0 31.12.2004, 10:03:42
  22. avatar
    [12] mufly [*]

    Meryl: to je nádhernééé.o)Ani můj zážitek nebyl zrovna romantický, ale přešlo to a další mi to vynahradili a sex já ráda.o))))

    superkarma: 0 31.12.2004, 08:46:57
  23. avatar
    [11] bookcase [*]

    skvělá vzpomínka na mládí. Připomíná mi to staré dobré české komedie z 80. let

    superkarma: 0 31.12.2004, 07:46:31
  24. avatar
    [10] Susina [*]

    moc hezky napsaný...

    superkarma: 0 31.12.2004, 06:10:51
  25. avatar
    [9] Mici [*]

    Tak to je fakt ze života Čekala jsem ještě pozitivní těhotenský test, ale to už by bylo opravdu moc

    superkarma: 0 31.12.2004, 01:07:38
  26. avatar
    [7] man-mimo [*]

    Meryl, městská fifleno, Ty tady nemůžeš moc dlouho vydržet moc vyčuhuješ

    superkarma: 0 31.12.2004, 00:37:07
  27. avatar
    [6] Markýza [*]

    Sandy: ano po prvním odstavci mi bylo jasné, kdo to napsal - úžasné, skvělé pobavení, naprosto bezva, Meryl díky

    superkarma: 0 31.12.2004, 00:36:54
  28. avatar
    [4] Eva_CZ [*]

    Sandy: presne tak. Ta je provarena uz od prvni vety!

    superkarma: 0 31.12.2004, 00:36:01
  29. avatar
    [3] Markýza [*]

    superkarma: 0 31.12.2004, 00:35:21
  30. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    superkarma: 0 31.12.2004, 00:27:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme