Končím třetí rok na mateřské, a podle posledních zpráv ještě další roky v domácnosti zůstanu. Řeknu Vám, nečekala jsem, že ve skoro třech letech můžou být děti takoví rozumbradové a tolik toho vnímat, a dokonce si to i pamatovat.

 

Vítek je velmi šikovné dítě, spoustu věcí mu stačí ukázat či říct jednou, a pamatuje si je. Velmi rád se učí, zkoumá – neustále chodíme ven na procházky, začali jsme chodit na cvičení pro nejmenší, do hodin kreslení – je jak studnice, která se nikdy nenaplní.

 

Hodně také sleduje konverzaci dospělých a já bohužel musím  konstatovat, že některé věci by se opravdu neměly řešit před dětmi. Vnímají vše, a Vítek je toho živým důkazem. Na jedné procházce jsme s manželem hovořili o tom, zda pojedeme na dovolenou k moři, nebo přijmeme pozvání ke známým na chalupu, kam se nám moc nechtělo. Když jsme jim pak říkali, že bohužel už jsme pozvaní k příbuzným jinam, Vítek neváhal a obešel při jedné rodinné oslavě pomalu celé příbuzenstvo a každého se nevinným hláskem ptal, jestli jsme od nich pozvaní... To je ale spíš úsměvná historka.

 

Velmi rád sleduje pohádky, ale vnímáme je jinak, realističtěji. Není pro něj důležitá láska, spravedlnost, ale všimla jsem si, že je fascinován autoritami – král tyran, zloduch, černokněžník, tedy bohužel těmi negativními. Hodně o tom spolu mluvíme, ale i tak mám pocit, že si má vysvětlení poslechne, ale nevnímá.

 

Je šílené, jak i tak malé děti dokáží vnímat symboliku a spojovat si určité atributy. Jak jsem psala, jsem na mateřské už třetí rok. A poslední dva měsíce jsem z vývoje vztahu mezi mnou a Vítkem docela špatná. Syn byl u jednoho rozhovoru, naprosto klidného, mezi mnou a manželem, kdy jsme řešili rodinné finance - manžel totiž dostal mimořádné prémie. Já navrhovala koupi nové pračky, manžel si chtěl splnit svůj sen a pořídit domácí kino. Vtipkoval u toho a udělal naprosto „blbou“ poznámku, že když on vydělává, tak by jeho hlas měl mít dvojnásobnou váhu. Nakonec jsme koupili domácí kino, tou dobou ve velké slevě v jednom obchoďáku.

 

O několik dní později, kdy jsem Vítka „rovnala do latě“, protože zlobil a dělal si z mých domluv jen šprťouchlata, jsem z jeho úst vyslechla tento ortel: „No, mami, dyť nevyděláváš, tak když tě neposlouchá táta, proč bych měl já?!“

 

Je mi hrozně z toho, že už tak malé dítě dokáže pochopit souvislost mezi mocí a penězi, ale hlavně se bojím, co to s ním může udělat v budoucnosti... On mi prostě ukázal, že si mě neváží, a bohužel se poslední dobou podle toho chová...

 

Vaše Hanka

Reklama