Hezký den,

dojížděla jsem do práce a každé ráno jsem chodila stejnou cestou a jednou jsem našla ve sněhu peněženku.

Jelikož jsem neměla čas pátrat čí je, protože jsem pospíchala na ranní a autem mě vozila kolegyně z práce, tak jsem jí v autě řekla, že jsem našla peněženku a řekla jsem, že ji samozřejmě vrátím.

Kolegyně mi řekla, ať si ji nechám, že kdybych ji ztratila já, tak mi ji taky nikdo nevrátí...

Tak jsem se v autě podívala dovnitř. Byla tam skoro tisícovka, kreditky, občanka, průkaz pojištěnce…, no skoro veškerý doklady a také fotka, mladé holky, ve věku asi 25 let. Dokonce jsem našla i papírek s PINy ke kreditkám. 

Kolegyně mě do mě stále hustila, ať peněženku nevracím…  1 Musíme

Bylo mi líto majitelky peněženky. Představovala jsem si, jak ji hledá. A navíc všechny ty doklady…

Protože jsem v peněžence našla i adresu, rozhodla jsem se ji zanést přímo majitelce. Bohužel nebyla doma, a tak jsem „celý nález“ nechala u její maminky.

Nejvíc mě zaskočilo to, že majitelka svoji peněženku ztratila blízko baráku, ve kterém bydlela. Z vyprávění vím, že jí vypadla asi jak nastupovala do auta. 

Říkám si kolikrát, že měla štěstí, že jsem tu peněženku našla já, protože některý lidi, by ji třeba nevrátili.

Našla jsem jí v 5 hodin ráno, to jsem jezdila do práce hodně brzy a ještě byla skoro tma, takže kdyby se rozednilo, tak by ji určitě někdo jiný našel…

S pozdravem verusa.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Milá Veruse,

myslím, že majiteľka peňaženky na Vás stále spomína. Najhoršie sú asi tie doklady...

Nedávno som v televízii sledovala dokument o zlodejoch, ktorí sa zameriavajú na kreditné karty s PIN kódami. Dobre vedia, že ľudia ich často nosia práve vo svojich peňaženkách...

Krásny a pohodový deň :-)

Reklama