V každém partnerství dojde čas od času k bouřce. A kde ne, tak tam to není normální, poněvadž odpradávna platí, že po bouřce se vyjasní. A tak to má být. No, i když...

U manželů Janatových to burácí každou zimu. A to ne zvenčí, nýbrž zevnitř. S přicházející zimní sezonou se totiž rok co rok nemohou shodnout ve vytápění bytu. Paní Janotová je zimomřivá a nejraději by rozžhavila kotel tak, aby bylo v bytě jako v sauně. Ve dne i v noci. Oproti tomu pan Janata horko nesnáší a stačí mu optimálních 18 stupňů, a to je ještě vůči své ženě ohleduplný, poněvadž by to dal i na míň.

Nejhorší potíž nastává večer při spaní. V horku se spát nedá, ale paní Janatové je zima a s tvrzením, že nebude spát ve svetru a v zimních ponožkách, nechá topit celou noc naplno. Tudíž si milý pan Janata sbalí polštář a peřinu a jde spát na sedačku do obýváku, kde si topení ztiší.

Jenže ráno paní Janatová vstane, přijde do vychladlého obýváku, a už je oheň na střeše. Tito dva se nikdy neshodnou na teplotě v místnosti. Neshodnou se ani ve větrání. Paní Janatová sice horko v místnosti upřednostňuje, ale zase na druhou stranu si uvědomuje, že je potřeba čas od času krátce vyvětrat. A tu pan Janata argumentuje, že vypne to topení úplně, když ho vypouští z okna.

Je to jako začarovaný kruh a každou zimu stejné. Nejenže se ti dva neshodnou v teplotě v bytě, ale vlastně spolu celou zimu ani nespí.
Možná by oběma pomohlo, kdyby pan Janata svoji manželku více zahříval, a ona si tak uvědomila, že jí může být krásně teplo i jinak. Ale jen aby tu svoji lásku pak zase nevyvětrali.

radiator

Čtěte také:

Reklama