Reklama

Justiční fetiš – tak říkají alimentům členové Klubu 213, nazvaného podle paragrafu stanovujícího povinnost platit výživné. A teď na svých stránkách jásají, že jim stát dal alespoň částečně zapravdu... Situace je ovšem poněkud komplikovanější.

Odpuštění dluhu
Podle zpráv, které zveřejnila Česká televize, plánuje Ministerstvo práce a sociálních věcí odpustit k prvnímu lednu neplatičům výživného dluh, který jim vznikl do konce minulého roku. Jedná se ovšem pouze o dluh, který mají vzhledem k ministerstvu, nikoliv o peníze, které dluží rodičům starajícím se o dítě.

Záloha na výživné
Stát totiž v případě, že rodič, který měl v péči dítě, nedostával od partnera výživné, platil těm, kteří se tak ocitli na pokraji bídy, jakousi zálohu na výživné – obvykle nižší, než bylo stanovené výživné. Proplacené prostředky pak vymáhal po neplatičích – obvykle neúspěšně a zdlouhavě.

Dostat peníze je často nemožné
Dnes už stát přispívá osobám pečujícím o nezletilého na základě jiného zákona, a tak neplatiči dluží pouze pečujícímu rodiči. Ten pak může peníze vymáhat soudně. Obvykle však není o nic úspěšnější, než byli státní úředníci. Příliš nepomáhá ani skutečnost, že neplacení alimentů je trestný čin – dostat z odsouzeného neplatiče finanční prostředky, které leckdy ani nemá, není o nic snazší.

Zrušte alimenty!
Právě proto se čím dál tím častěji ozývají hlasy, navrhující zrušení alimentů. Pojďme se podívat na některé argumenty:

1. alimenty jsou často stanovovány podle „dojmologie“ konkrétních soudců – neexistuje přesně daný, jednoznačný předpis, jak určit výši výživného.
2. závislost výše alimentů na výši příjmu často vede rodiče k tomu, že část příjmu zatajují – stát přichází o daně.
3. alimenty jsou obtížně vymahatelné – především od lidí nezaměstnaných, a takových je mezi neplatiči vysoké procento. Vědomí, že jakmile si najdou zaměstnání, přijdou o nemalou část výdělku na výživném, snižuje motivaci k hledání zaměstnání a zvyšuje procento lidí pracujících načerno – stát zbytečně vyplácí dávky v nezaměstnanosti a přichází o daně, dále vede nákladné soudní procesy s neplatiči, případně živí odsouzené neplatiče ve věznicích, protože práce pro vězně je nedostatek.
4. pokud rodič platí alimenty poctivě, často tím trpí jeho nová rodina a děti – soudy málokdy plně zohlední skutečnost, že se rodič stará o partnera a děti v novém manželství.

Pokud by bylo výživné zrušeno, stát by ušetřil nemalé finanční prostředky vynaložené na soudní procesy, soudci by měli více času na jiné případy, více lidí danilo své plné příjmy, poklesla by účelová nezaměstnanost a snížilo by se procento pracujících na černo. Ubylo by také „věčných dlužníků“, kterým už se ani nevyplatí pracovat, protože cokoliv vydělají, jim bude zabaveno při exekuci. Bylo by méně vězňů – a tím opět více pracujících a odvádějících daně. Z ušetřených prostředků by stát mohl pohodlně podporovat matky samoživitelky a otce samoživitele, které stejně, jsou-li v hmotné nouzi, podporovat musí – ušetřil by jim ovšem vleklé soudní spory a neustálé „uhánění neplatičů“.

Zdroj: K 213, Česká televize

Co si o uvedené argumentaci myslíte Vy, ženy-in? Jste pro, nebo byste naopak podpořila tvrdší přístup k neplatičům – exekuce, nepodmíněné tresty, vězení pro dlužníky? Máte nějaké osobní zkušenosti s výživným?