Reklama

Skutečně netradiční věc si z dětství až do současnosti zachovala čtenářka ToraToraTora. Památku na jedno zranění. A ta památka jí pod kůží zůstala viditelná dodnes...

Zajímavý příspěvek k dnešnímu tématu zaslala čtenářka ToraToraTora... zavzpomínejte s ní na dětské odřeniny!


Pamatuji si z dětství jednu prostou a neměnnou skutečnost: jakoukoliv odřeninu se rodičovstvo pokusí utopit v ajatinu. Pamatujete? Znáte? No, kdo by neznal. Objem ajatinu do rány nalitého vytlačuje přímou úměrou trojnásobné množství objemu slz. Nechával jasně žluté stopy na oblečení, kůži i duši.
Dodnes si vybavuji situaci, kdy jsem s odřeným kolínkem přiběhla za maminkou. Já chtěla pofoukat, pohladit, utěšit.... Odřenina mi byla napřed vydrhnuta dočista dočista. Můj nelidský řev přehlušoval jen maminčin monolog o zákeřné infekci a špíně, která se musí vyplavit ven. Když jsem myslela, že je všemu konec a dostanu sladkou meducínu na uklidnění, záhy jsem měla poznat krutou pravdu o obsahu hnědé lehvičky.
Prdlajs meducínka. Napřed jsem ječela, abych přehlušila bolest, pak ze setrvačnosti a ke konci se mi to i líbilo. Vlastně jsem nemohla spíš věřit tomu, co jsem právě absolvovala. No, tak jsem řvala dál, bo mě nenapadlo nic jiného. Celá rodina se do koupelny chodila dívat, jestli mne maminka vykošťuje nebo jen ošetřuje. Přežila jsem.
Netrvalo dlouho a já jsem nové antukové hřiště před naším domem zkolaudovala vlastním čelem. Snad z nerozvážnosti, snad ze zapomnětlivosti jsem přiběhla domů. Už když se mamka napřáhla k lékárničce se mi však vrátily vzpomínky... ale i zkušenost. Takže jsem jen otevřela pusu, nasadila tón a spustila srdcervoucí jekot.
Minule jsem sice prohrála, ale zřejmě jen těsně, protože maminka už na mně nehodlala klečet, ale rozhodla se uzemnit mne argumenty: „ Musíme tu špínu z toho dostat, nebo ti v tom zůstane a bude to horší....“
„No a co, mně špína nevadí.“
„Nebude to štípat, já se budu snažit.“
„Neštípeš ty, ale ajatin,“ ha, lež odhalena v zárodku. Na mě si nikdo nepřijde.
„ Zůstane ti tam škvára a zaroste.“ No jasně a taky mi vyroste ze zadku jabloň, když budu jíst ohryzky a budu mít v břiše žáby z limonády. Nejsem mimino. „Tak ať, mně to neva.“
Moudrá ta žena pochopila, že před něčím lze dítě varovat a něco si holt musí zažít. Zaklapla lékárničku, vybavila mne varováním:“ A ne že zase upadneš,“ jako bych padala schválně a šla jsem.
Jo a co že si to nesu z dětství? Varování? Moudro? Zkušenost? Kdepak. Škváru. Fakt tam zůstala a zarostla. V zimě, když sleze opálení a zase vypadám jak mladší ségra Drákuly, je celkem dobře vidět... uprostřed mého čela, našla si mrška cíl:))

ToraToraTora

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 26. září 2011: Co si schováváte z dětství?

AkvariumZavzpomínejte v dnešním tématu na své dětství, milé čtenářky a odpovězte mi na otázku...

  • Co si schováváte z dětství?

Jsem hodně zvědavý, protože sám jsem zjistil, že těch věcí moc není. Máte nějakou hračku? Sbírku známek? Časopisů? První kolo? Deníček? Obrázek? O tom všem mi napište na redakční e-mailovou adresu (viz níže). Váš text ať je dlouhý alespoň jako tento odstavec. Za svůj příspěvek můžete získat hezký dárek, totiž: hru Pravěké akvárium od firmy Albi a krásný „kočičí“ deníček.

Příspěvky zasílejte do 15.00 hodin 26. září 2011.