Rodina

Zralá matka přes čtyřicet

Když se narodila moje dcera Angie Anna, bylo mi třicet osm.

Na české zvyky prvorodička důchodového věku. Ne tak na holandské.

Průměrný věk holandských prvorodiček je 31 let, a třebaže jsem tuto hranici výrazně překročila, nikdo se nad tím nepodivoval. To bylo fajn. Rozhovory u porodní asistentky, kam jsem pravidelně docházela na kontroly, jako se v Čechách docházi na gynekologii, probíhaly v dokonalé uvolněnosti. Jak se cítím, změření tlaku, poslech srdíčka miminka, vážení, odpovědi na otázky nastávajícímu otci. Samou uvolněností mě asistentka zapomněla poslat na test plodové vody, prováděný standardně u starších matek. Když jsem se vzpamatovala, bylo už pozdě. A to bylo fajn. Neměla jsem chuť potýkat se s případnou otázkou přerušení těhotenství, kdyby test zpochybnil zdraví plodu.

 

Byla jsem neotřesitelně přesvědčená, že se mi narodí báječné a zdravé dítě, a tak se taky stalo.

 

Angie byla od začátku baculaté miminko s velkou chutí k jídlu i do života. Od začátku projevovala velký smysl pro humor a udržovala mě v neustálém pohybu svým broukáním, poplakáváním i řvaním. Tříměsíční kolika, jak se po česku tento problém nazývá - po holandsku ‘uplakané miminko’ - začátkům mého maminkování sice na kráse nepřidala, ale vytvořila mezi námi silné pouto.

 

Přes den jsem Angie téměř dvanáct hodin nosila při sobě, spala s ní na břiše, tešila ji, zpívala, předříkávala, ba i baletila. Mých třicet osm se ukázalo jako nesporná výhoda. Nejen že jsem byla schopna andělské trpělivosti, k níž bych se o deset let dříve bývala probojovávala houštim pocitů viny, protože mě mateřství občas dost unavuje a někdy dokonce nebaví (vážené mladé maminky, hovořím zde pouze a výhradně jen sama za sebe!). Naopak, bavilo mě to děsně. Obvazem jsem zpevnila svá utrápená zápěstí, od soustavného nošení miminka bolestivě zanícená a po stošestadvacáte vypínala plyn pod polívkou, vysavač, žehličku, mixér nebo s úsměvem odhazovala rozečtenou knihu, kdykoli dcera nasadila pronikavý mezzosoprán.

Když mé kamarádky, jejichž odrostlejší děti už nosit nepotřebovaly, večer odcházely do kina nebo si jinak vyhazovaly z kopýtka, spokojeně  a vyrovnaně jsem se usazovala u televize nebo u oné tři měsíce rozečtené knihy. Neměla jsem pocit, ze mi něco uniká.

 

Když naše domácnost začínala vykazovat zjevné trhliny a nedostatky následkem nedostatku času, nedrtily mě výčitky svědomí. Měla jsem sice na paměti známé české přísloví, že dobrá hospodyňka, pravda, i pro pírko přes plot skočí, avšak doplňovala jsem si ho jinou českou moudrostí, že totiž lepší pírko za plotem nežli tříska v zadnici.

 

Když Angie ani po třech měsících nepřestávala plakat, protože jak se ukázalo, od začátku měla potíže s předčasným růstem zoubků, neopouštěla mě trpělivost ani síla. Nosila jsem a nosila, těšila a těšila, baletila a baletila.

 

Když se mě jedna babička pokoušela přesvědčit, že takto její vnouče jenom nesnesitelně rozmazlim, a druhá babička, že se takto úplně vyčerpám, čelila jsem jim neotřesitelná a zocelená: moje intuice pracovala na plné obrátky, byla jsem přesvědčená, že jsem úžasná matka a celý svět mi může vlézt na záda!

 

Byla jsem ve svém živlu. Angie rozkvetla do roztomilé, chytré a samostatné holčičky, po rozmazlenosti ani stopa. Nyní jsem mohla sklízet výsledky svého neúnavného snažení. Teď se teprve ukázalo, že můj mateřský instinkt mi dobře radil. Konečně jsem se mohla uvolnit, dát nohy na stůl a bezstarostně užívat mateřství.

 

Poprvé v životě jsem s jistotou věděla, o čem je život a jak ho chci žít.

V pětadvaceti bych to byla nedokázala. Nebyla jsem ten typ mladé ženy, které sudičky trpělivou moudrost mateřství vložily už do kolébky. Musela jsem si k ní proklestit cestu houštím zkušeností a dojít k poznání, že ať jsem se snažila o cokoli, nebylo to ani z poloviny tak smysluplné a krásné jako výchova mojí dcery. A ještě nikdy jsem se  u ničeho tak od srdce nenasmála.

 

A tak navzdory leckterým lékařským, praktickým či společenským  pochybnostem bych na otázku, zda pozdní mateřství doporučuji, odpověděla halasným: JASNĚ! Roďte tak dlouho, jak chcete a jak vám to zdraví a příroda dovolí. Je to fajn!

 

Iveta Vrbová

Zahraniční dopisovatelka z Holandska

 

   
01.06.2004 - Těhotenství a porod - autor: Čtenářský příběh

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [81] peguša [*]

    Ahoj děvčata, když jsem čekala první dceru, bylo mi skoro třicet a při druhé 33. Vůbec nemám pocit, že bych cosi promeškala. Ta mladší řvala jako pavián a nevím, jak bych to zvládala, kdybych byla dvacetiletý žabec. Tím, že ta starší byla naprosto zlaté a hodné , bylo to pro mě jako z horroru. Náš malý křikloun řval (skutečně řval, ne poplakával) každé dvě hodiny hlady do roka a půl a do tří let si jen tak pořvávala ze spaní. Samozřejmě taky na plnou pusu. Občas jsem měla pocit, že se vyspím až v hrobě. Ale překonaly jsme to. Dnes už je jim 5 a 9 a spí obě jako batolátka. To je vám pohodička. I přes všechny trable, to stálo za to. Ale potřetí bych do toho už nešla.

    superkarma: 0 02.06.2004, 19:39:38
  2. avatar
    [80] Tanzi [*]

    Holky, vy by jste mě pomalu rozbrečely těma pusinkama co mě posíláte. Je to milé.
    Chci vám napsat,že ty malé radosti od Péti jsou někdy strašně veliké.Třeba když je vám těžko a on se k vám přijde pomazlit-jako by to vycítil. To si vždycky říkám,kdyby jsi byl zdravej už bych od tebe pusinky nedostávala.Takhle je to mazel,že si to nedovedete ani představit.

    superkarma: 0 02.06.2004, 16:28:10
  3. avatar
    [77] Lilijka [*]

    Tanzánie: Teda to obdivuju!

    superkarma: 0 02.06.2004, 13:12:44
  4. avatar
    [75] Gumídek [*]

    Mojí kamarádce se narodila holčička skoro v 41 letech.Je to její 4 dítě.Všechno bylo v pohodě,s malou omládla avelice si to užívají.No prostě super,někdy jí tiše závidím.

    superkarma: 0 02.06.2004, 08:08:02
  5. avatar
    [74] kytička [*]

    moje prvni ditko- a zatim jediny jsem mela skoro ve 33 letech..nevim jake to je mit dite ve 20,ale si desne uzivam a i kdyz mi sestra u MUDr rekla ze prvni dite po tricitce ANI ZA NIC.. nemenila bych..mam v planu jeste 2 kousky
    tak doufam ze to stihnu..a desne se tesim

    superkarma: 0 01.06.2004, 22:56:18
  6. avatar
    [72] Vivian [*]

    Tanzánie: máš v sobě sílu, kterou každý nemá .

    superkarma: 0 01.06.2004, 20:15:48
  7. avatar
    [71] Tanzi [*]

    FEEDIE - Víš nevím, ale myslím si že to není o síle,nebo odvaze. Je to o tom,že je to mé dítě /resp.naše ,protože máme zaplať pánbůh i tatínka/ a že to naše dítě máme rádi i takové jaké je. Jako vy všichni máte rádi svoje děti. Jak vždy říkám.Nesmíříš se s tím nikdy,ale naučíš se s tím žít. Je to normální všední život,akorát úplně jiný než ten váš. Díky za pěkná slova.

    superkarma: 0 01.06.2004, 19:12:25
  8. avatar
    [68] Nanet [*]

    mimochodem věta typu "moc ho nechovej, nebo ho rozmazlíš" je zřejmě mezinárodní

    superkarma: 0 01.06.2004, 18:01:20
  9. avatar
    [67] Nanet [*]

    Tanzánie:

    superkarma: 0 01.06.2004, 17:59:34
  10. avatar
    [66] Tanzi [*]

    První dítě se mě narodilo v mých 32 letech. Cele těhotenství bylo naprosto ok-jen ten porod nějak nevyšel ...a dítě za dva dny zemřelo. /v papírech napsáno :pro špatně vedený porod/ .Jak to doktoři dovolili,se naštěstí podařilo otěhotnět brzo a tak v mých 34 a půl letech se mě narodil můj druhý syn.Všichni jsme oslavovali včetně lékařů. Do roka klídek.Já si užívala mateřství a když jsem se srovnávala s ostatními maminkami co jsem je třeba znala z porodnice,či okolí bydliště,jsem byla ve větší pohodě. Ony byly většinou mladé a táhlo je to i za zábavou,parádou apod. Pamatuji si jak k nám chodily pro různé rady..asi si myslely,že když jsem starší,že vše vím. Bylo to nejhezčí období mého života. Měla jsem své vytoužené a zdravé dítě. Tedy zdravé...přibližně v jeho roce a půl jsem začala vidět rozdíly mezi mým synem a jeho vrstevníky. Po fyzické stránce v pohodě ,ale po mentální nic moc. Když jsem poprve přišla se svými obavami za pediatrem,tak jsem se akorát dozvěděla: "..no,tyhle starší matky milujeme..každá by chtěla mít z dítěte genia.." tak mě to na čas uklidnilo,ale za půl roku /2roky děcka/ už bylo jasné,že je zle. Diagnoza nakonec zněla AUTISMUS. První z rad lékařů byla zase hrozná : dejte TO do ústavu a mějte další dítě. Kdo nezažil,nepochopí...dítě,vaše dítě vám radí dát pryč. Mě už bylo 37 pryč a o dalším děcku jsem nechtěla ani slyšet. Po mých zkušenostech se mě myslím ani nedivíte. První dítě zemře,druhé je postižené. Bohužel, až asi za dalších 5 let jsem si uvědomila,že jsem to třetí dítě možná měla mít. I kvůli Petříkovi,ale to už mě bylo 42 a na těhotenství už jsem se necítila.
    Takže tedy k tématu. Je fajn,že i starší matky /nad 35/ mají děti a možná vše i lépe absolvují,než ty 20leté. Ale nikdy nevíte co se může stát....a čas pak letí strašně rychle. Věřte je to tak.
    Na konec bych ještě chtěla napsat,že našemu Péťovi už je 14 let a je s námi pořád doma a tak to i zůstane,dokud nám zdraví a síly budou stačit. Není to tak hrozné,jen to chce svůj život tomu dítěti odevzdat. Zní to nadvzneseně,ale nevím jak to jinak napsat. Přeji vám všem zdravé děti i vnoučata. Ničeho nelituji,jen je mě líto,že právě ty vnoučata mít nebudu.

    superkarma: 0 01.06.2004, 17:52:33
  11. avatar
    [65] Ladia [*]

    Žábina: to je právě opačně, ty "starší matky" (mmch to je hrozný slovo) bývají úzkostlivější Samozřejmě že vyjímky na obou stranách existují.

    superkarma: 0 01.06.2004, 15:49:14
  12. avatar
    [62] Vivian [*]

    Žábina: a odkud ty zkušenosti má, pokud je to prvorodička? z knih?
    já teda kvůli "prdíkům" plašit nebudu, já s nima mám bohaté zkušenosti už teď

    superkarma: 0 01.06.2004, 15:22:46

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [61] Žábina [*]

    i když pokud je to její první mimi, tak asi plaší ...

    superkarma: 0 01.06.2004, 15:20:49
  2. avatar
    [60] Žábina [*]

    claudette: snad jen v těch 35 má už více zkušeností co se týká zdraví apod...neplaší kvůli každýmu prdíku aj. ...

    superkarma: 0 01.06.2004, 15:20:20
  3. avatar
    [58] TreasureIsland [*]

    Tak nevím, první dítě se mi narodí v lednu 2005 a to mi bude 33 a 2 měsíce. je to pozdě nebo brzo ???
    Dle mého názoru přesně akorát a strašně , strašně moc se těším !!!!

    superkarma: 0 01.06.2004, 15:06:13
  4. avatar
    [57] Vivian [*]

    Nanet: ale plánuju ale špatně jsi mě pochopila - já to plánuju na 26-27, a ne na 35-40

    superkarma: 0 01.06.2004, 14:59:22
  5. avatar
    [55] Nanet [*]

    Vivian: když teda neplánuješ, tak proč ještě nemáš

    superkarma: 0 01.06.2004, 14:43:13
  6. avatar
    [53] Vivian [*]

    Móda je móda, ale Matka příroda na módu kašle... a já taky. To tak, na starý kolena se jako padesátiletá bába trápit s puberťákem... Já chci porodit nejdýl do tří let, móda nemóda
    Když se prostě nezadaří a vyjde to až později, je to nicě jiného. Ale plánovat to...?

    superkarma: 0 01.06.2004, 14:03:14
  7. avatar
    [52] Nanet [*]

    Fiona: jsou i jiné vlastnosti, než věk, které dělají ženu matkou

    superkarma: 0 01.06.2004, 13:53:48
  8. avatar
    [50] medved [*]

    Pepenkaa: mas pravdu....omlouvam se mladym matkam...neni to fer hazet vsechny do jednoho pytle...mlade ani "stare"

    superkarma: 0 01.06.2004, 13:41:25
  9. avatar
    [49] Petique [*]

    risina: to máš pravdu, že pak budu u kašiček možná brečet já, jenže zastávám názor, že prvně si chci užít. Cestovat, lítat bezstarostně po diskotékách, chci jí kolem výlohy, kouknout na triko a jít si ho hned koupit aniž bych musela přemýšlet jestli mi zbyde na sunar, zařídit si byt a pak se oddávat starostem s miminkem. Chci si mateřství užít, ne se stresovat a litovat, že kdybych nebyla blbá.... Mamka mě měla v 19 letech, nikdy nelitovala, ale vštěpuje mi do hlavy, abych to neuspěchala. Teď si sice užívá, ale ve dvaceti by si užívala jinak. Nechci přijít o radosti mládí.Toť můj názor.

    superkarma: 0 01.06.2004, 13:38:47
  10. avatar
    [48] risina [*]

    Petique: Třeba bude z apár let "lítat" ona (i když asi ne po diskotékách) a ty budeš u těch kašiček ronit slzičky... Ale jinak máš pravdu, v tomhle věku může mít dvě děti jen hodně nezodpovědný člověk - nebo hodně mateřský typ.

    superkarma: 0 01.06.2004, 13:24:27
  11. avatar
    [46] Petique [*]

    Už sem tady jednou psala o mé spolužačce, která je v jednadvaceti letech už dvojnásobnou matkou a těžce to nezvládá jak ona, tak ani její přítel. Ale to je o blbosti, protože ona byla opravdu nezodpovědná až blbá. A kdyby jste ji teď slyšely. Ona nelituje, že má dvě děti, jen lituje, že je nemá o 10-15 let dýl. Lítáme po diskotékách a ona sedí doma a vaří kašičky.

    superkarma: 0 01.06.2004, 13:15:58
  12. avatar
    [44] medved [*]

    gerda: no ze by se nejaka zena rozhodovala o tom, kdy mit dite podle jednoho clanku, to silne pochybuju...nemluve o tom, ze zenuin cte tak silene malo lidi, ze o nejakem ovlivneni populace se tu vubec neda mluvit...ja myslim, ze clanek je dobrou protivahou tomu, jak se vsude pise, ze starsi matka je riziko a problem...a pritom si plno lidi dite zamlada skutecne nemuze dovolit...a neni to o nejakem vyhazovani z kopytka nebo kariere...ale proste dodelat skolu a zaridit si nejake bydleni nejde ze dne na den...ten kdo se snazi byt zodpovedny je nakonec oznacen za prestarleho rodice a lide jako ty tleskaji mladinkym matinkam, ktere to proste nezvladaji a ani zvladat nemohou a zebraji o pomoc u statu

    superkarma: 0 01.06.2004, 13:03:14
  13. avatar
    [43] risina [*]

    První dítě jsem měla ve 24, druhé ve 27 a třetí ve 34. Je fakt, že potřetí jsem si to víc "užila", ale hlavně proto, že naši už byli v důchodu a mohli od 9 měsíců 2x týdně hlídat, takže jsem mohla na část úvazku do práce. Víc trpělivosti na tu třetí ani nemám, spíš jsem tak nějak "lhostejnější" - nešílím tolik, když něco není podle mého nebo podle tabulek, protože už vím, ža každé dítě je jiné. Jen mi jí je někdy líto, protože to, co ona prožívá poprvé (školu, besídky atd.) já už znám a nedokážu se pro to tak nadchnout jako se staršími dětmi. A taky jsem unavenější, než když ony byly v jejím věku.

    superkarma: 0 01.06.2004, 12:53:15
  14. avatar
    [42] houserop [*]

    Iveto,
    moc dekuji za clanek, do me starnouci bezdetne duse to prineslo klid, ze i vyssi vek muze mit pro materstvi jiste vyhody, telo sice materstvi zvlada v 18-ti lepe nez v 38, ale zase duse to muze zvladat pozdeji lepe...

    superkarma: 0 01.06.2004, 12:34:13
  15. avatar
    [35] medved [*]

    gerda: a v cem je ten rozdil jestli pani zije v holandsku nebo v cechach ? to mi hlava nejak nebere...
    me se ten clanek moc libi...a vubec nemyslim, ze je to nazor...mejte deti co nejpozdeji...je to OSOBNI nazor pisatelky a clanek o tom, ze ji osobne to vyhovuje a uziva si to...a proc ne

    superkarma: 0 01.06.2004, 11:30:16
  16. avatar
    [34] Žábina [*]

    umsoumia: na lásku k dítěti to určitě vliv nemá jestli ho má dříve nebo později....ale jak roste a maminka stárne...znám to z vlastní zkušenosti, záviděla jsem kamarádkam maminky o 10 let mladší než jsem měla já...... ..

    superkarma: 0 01.06.2004, 11:23:52
  17. avatar
    [32] Křeček [*]


    To je krásnej článek.
    Já si asi další dítě taky pořídím za deset let.
    Teď je mi 28, mám dvouletou dceru, energii už nemám žádnou a trpělivost taky ne

    superkarma: 0 01.06.2004, 11:16:56
  18. avatar
    [29] sharonka [*]

    Mamka měla mě ve 25 a bráchu v 38 letech a je to rozdíl. Já už mám svou rodinu a můžu se o mamku postarat,kdyby potřebovala, ale brácha ještě studuje, takže ona chodí do práce aspoň na částečný úvazek, aby si přilepšila k důchodu. Jsou sami dva, taťka byl o dost starší než mamka a zemřel, když bylo bráškovi 6. Takže vidím, jak ji to zmáhá fyzicky a psychicky taky, protože ze dvou důchodů + nějaký malý příjem, co má navíc, zaplatit byt, školu, jídlo a ještě něco spořit je dost těžký.Myslím, že věk kolem 30 let je maximum pro první a 35 let pro druhé dítě.

    superkarma: 0 01.06.2004, 11:12:18
  19. avatar
    [28] kubikm [*]

    k tomu věku
    tchými bylo 42, tchánovi 49, když se jim narodilo 3. dítě
    švagrová opakovaně litovala, že vlastně nezažila rodinu, oba kluci byli už veliký, od 1. jí dělilo 16 let
    ani rodiče už neměli dostatek sil a tak ona od mala byla většinou sama
    něco jiného by asi bylo, pokud je matka zabezpečená finančně, nemusí chodit do práce a tak
    já měla holku v 27 a myslím to bylo tak akorát - nepřišla jsem o mládí, užila si miminka a teď jsem i relativně mladá babička

    superkarma: 0 01.06.2004, 10:50:11
  20. avatar
    [27] Exupery [*]

    MARB: Ty seš praštěná , až ti bude 50, budeš mít dospělý dítě, co je na tom strašnýho. mě je stejně jako tobě a ještě nemám žádný

    superkarma: 0 01.06.2004, 10:46:31
  21. avatar
    [26] kubikm [*]

    : k 10
    počítá se, že těhotenství trvá cca 280 dní - 10 lunárních měsíců po 28 dnech...takže děleno 7 vychází na 40. týden
    není to úplně stejné u všech a taky obvykle nevíš úplně přesně, který den jsi otěhotněla...

    superkarma: 0 01.06.2004, 10:45:43
  22. avatar
    [18] Žábina [*]

    taky si myslím zlatá střední cesta...téměr ve 40 letech první mimčo mi už přijde dost pozdě ....

    superkarma: 0 01.06.2004, 09:53:37
  23. avatar
    [11] sarobrouk [*]

    haňulenka: Já myslím, že když se s tím instinktem a mateřským pudem člověk nenarodí, tak pak už je to jen o věku, že do toho dozraje.
    Já jsem na tom jak pisatelka. Nemám tedy tolik roků, ale 30 mi bylo loni. Ještě nedávno, když jsem slyšela křik mimina, nebo někdo o dětech vykládal, tak jsem jim fandila, ale v duchu si říkala - děkuji nechci. Teď už si říkám, snad to přežiju. Takže se tomu tak nebráním. (Ale kdyby moje číslo v občance vykazovalo nižší věkovou hranici, tak pořád vyčkávám. :-) ) Protože nejmilejší můj relax je spánek a jak nejsem vyspaná a nebo mě někdo budí, tak jsem nevrlá. Takže se mám na co těšit. Ještě že jsou tu dvě čekající babičky, aspoň bude komu dítě na chviličku šoupnout.

    superkarma: 0 01.06.2004, 08:55:08
  24. avatar
    [8] Kelly [*]

    Pěkný článek
    Ty obvazy na zápěstí, hmmm, to mi něco připomíná ...
    Ale tenkrát mi do zpěvu moc nebylo, když jsem si od nošení toho mého baculatého klacka bolestí nemohla pomalu ani utřít ...

    superkarma: 0 01.06.2004, 08:39:40
  25. avatar
    [7] elfos [*]

    - mamčám, i mimískům.

    superkarma: 0 01.06.2004, 05:51:20
  26. avatar
    [6] Eva_CZ [*]

    Hezkej clanek - dneska uz 4. Nejsem na JINEM serveru?

    superkarma: 0 01.06.2004, 00:57:17
  27. avatar
    [4] Denča [*]

    Já bych sice první dítko chtěla brzy tj. do těch 26 ale takové těhotenství klem čtyřicítky bych si taky ráda vyzkoušela. Určitě to je jiné, než v těch 25.

    superkarma: 0 01.06.2004, 00:29:10
  28. avatar
    [3] Charmed [*]

    Jarunka:

    superkarma: 0 01.06.2004, 00:21:32
  29. avatar
    [2] Jarunka [*]

    Pri cteni clanku, jsem se parkrat usmala. Rodila jsem ve svych 39 letech. Ani ja jsem v porodnici necitila, ze bych byla stara. Na plodove vode jsem byla, tak jsem alespon vedela, ze bude mimco v poradku. Ale stejne jsem se bala.Mnohem vic, nez pred 20-ti lety. Maly nebyl jiny a ja ho take nosila, jako zasteru. Do dnesniho dne jsem nebyla z domu vice, jak 3 hodiny. A i behem tech par hodin jsem schopna volat domu, zda je vsechno v poradku. A ta trpelivost? Casto si rikam, ze mit takove dite, kdyz mi bylo dvacet, jsem uz davno v Bohnicich

    superkarma: 0 01.06.2004, 00:20:31
  30. avatar
    [1] Vivian [*]

    superkarma: 0 01.06.2004, 00:10:38

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme