Tahle dvě slovíčka jsou velmi silná a pro normální všední život pro mě  nepoužitelná.
Co je to vlastně zrada? Když nás někdo obelže? Když nedodrží slovo? Když nás pomluví u šéfa?
Tohle všecko je denně kolem nás, nedávno tady běželo téma o výmluvách a i ty by se nakonec daly chápat jako zrada,  když se provalí, že o výmluvu tehdy šlo.

Zradu si umím představit jenom ve válce, kdy se někdo z prospěchářství dokáže spojit s nepřítelem. Když jde o život. Ale jinak??? Mně to jaksi nejde, posoudit jednání druhého tak, abych tomu dala nálepku Zrada. A stejně tak přistupuju i k pomstě, jako k něčemu neznámému.

Proč bych se měla někomu mstít? Vždyť plánováním zla bych v první řadě uškodila sama sobě, není možné žít pro to, abychom někomu schválně uškodili a doufali, že se nám uleví. Hloupost... Myslím, že daleko účinnější je člověka, který se na nás provinil, ignorovat a dát mu najevo, že u nás zkrátka skončil. Nevíme, proč to udělal, třeba mu šlo právě jen o naši zbrklou agresivní reakci, a když se jí nedočká, tím líp. My si zachováme důstojnost a zlomyslníkovi sklapne. A ne nadarmo se v Bibli praví: "Má je pomsta.", tzn. že Hospodinova -  a my máme zůstat nad věcí. Když se nad tím zamyslíte, je to docela správná psychoterapeutická poučka.

Gerda


Děkuji za váš názor, Gerdo, je určitě zajímavým příspěvekem do diskuse.

Reklama