Jarda byl na pracáku tři roky. Ale to asi trochu předbíhám... Vzali jsme se hned po škole a já šla na mateřskou. Byli jsme plní optimismu – narodily se nám dvě krásné holky, dvojčátka.

Jarda má gympl, ale na vysokou se nedostal, až na ty jazyky nikdy nebyl žádná hvězda. První tři roky po škole strávil na pracáku. Sem tam si sice přivydělal nějakým doučováním, ale to prostě nestačilo. Na živobytí jsme si rozpůjčovali od rodičů, po příbuzenstvu, kde se dalo...

Zadlužili jsme se až po uši. Naši nám dluh sice odpustili, ale ostatní dluhy stále rostly. Uskrovňovali jsme se, jak se dalo, ale to nemáte jen nájem, když máte děti, musíte počítat každou korunu. Plenky, výživa, oblečení, hračky... Také nám už bylo trapné pořád si půjčovat od příbuzných. Půjčili jsme si tedy něco v bance, ale to bylo ještě horší. Banka vám totiž nic neodpustí, jakmile nezvládnete jednu splátku, už vám naskakuje penále. Když jsme začínali být zoufalí, Jarda konečně sehnal práci. Říkala jsem si, že se na nás konečně usmálo štěstí.

Jenže jaké to bylo štěstí? Všechno se to tvářilo jako slušná zahraniční firma, která nabírá lidi do edukačního plánu. Jarda šel do sebe. Celé dny ležel v knihách a místo získal. Měl se stát školitelem němčiny a polštiny. Paráda!

Po prvním půlroce, kdy byl Jarda samá odměna, mu šéfka napsala e-mail, že vedení ohodnotilo jeho dosavadní činnost a bylo zjištěno, že na pozici nestačí. Odměny skončily, plat šel rapidně dolů, na krku nůž v podobě vyhazovu. Naléhala jsem na něj, že musí zabrat. Jarda ale propadal nezájmu, už se doma nepřipravoval, nečetl. Zdálo se, že je úplně na dně.

Jednou večer se mi konečně svěřil. Problém není v tom, že by Jarda svou práci nezvládal, ale v jeho šéfce. Prostě ho chce do postele!

Jenže co s tím? Jardovi hrozí vyhazov, mateřská se spíš rovná almužně, riskovat další manželovy roky na pracáku prostě nemůžeme. To už bychom z dluhů nikdy nevyšli. Ale to pomyšlení, že to dělá s jinou... Co mám dělat, poraďte! Prosím...

Mgr. Alena Jeníková, psycholožka

Neexistuje žádné optimální řešení. Rozhodně je dobré zajít s manželem do poradny a probrat s psychologem všechny eventuality. Možné řešení je například v pozvání manželovy nadřízené do rodiny, například na večeři. Dá se očekávat, že taková návštěva podnítí v dotyčné jisté emoce vůči rodině paní Karly a přestane o jejího manžela usilovat. Může se ovšem stát, že to bude mít právě opačný efekt, záleží na důvodech. Je tedy rozhodně nutné před jakýmkoli krokem navštívit odborníka, který posoudí jemné nuance daného případu.

Přečtěte si:
Zpověď: Brutálně mě znásilnila

Co poradíte Karle vy?

Reklama