Reklama

Honza byl duší vždycky bohém. Sochař, skladatel a básník, pohybující se v uměleckých kruzích. Pak se oženil a místo v kavárně vysedával s dětmi „doma u plotny“. A to dobrovolně a rád. Byl totiž na rodičovské dovolené.

Nedávno jsem potkala svého dávného kamaráda Honzu, jediného muže ve svém okolí, o kterém vím, že byl se svými dětmi na rodičovské dovolené. Nikdy jsem se ho vlastně nezeptala, co ho k tomuto rozhodnutí vedlo a jak se mu tato „mateřská“ role líbila. Tak se ho na to zeptám nyní.

jakubisko

Honza je znám v uměleckých kruzích, na fotografii s režisérem Jurajem Jakubiskem

Ahoj Honzo, tak co kluci, rostou?
Rostou, už chodí oba do školy.

Počkej, to jsme se tak dlouho neviděli? Já mám za to, že jsi ještě na rodičovské dovolené.
No tak to máš opravdu kliku, že neřešíš čas. Na rodičovské dovolené už opravdu nejsem, ale o kluky se vlastně starám pořád. Zrovna včera jsem byl na rodičáku, z jedné třídy jsem běžel do druhé.

A myslíš, že bychom se mohli vrátit dva, tři roky nazpátek, kdy jsi na té rodičovské dovolené ještě byl? Zajímalo by mě, co tě k tomu vlastně vedlo a jak to probíhalo.
Určitě, ptej se.

No už jsem se zeptala, co tě k tomu vedlo a jak to probíhalo.
Co mě k tomu vedlo? Manželka měla dobrou práci a nechtěla o ni přijít. S Péťou byla doma do čtyř let, ale s Kubou pak jen do roku a chtěla jít do práce. Tak jsme se dohodli, že vzhledem k mému volnému zaměstnání, kdy jsem na tom byl podstatně lépe s časem, než by byla ona, zkusím být s dětmi doma já, a nastoupil jsem na rodičovskou dovolenou. Kubovi byl rok, Péťovi čtyři, ale na toho už se ta rodičovská nevztahovala, pouze na toho menšího.

Jak vypadá takový běžný den muže na rodičovské dovolené?
(smích) Stejně jako ženský. Postarat se o malého, přebalit ho, nakrmit, druhého odvést do školky, pak něco uvařit nebo vyžehlit…

Vyžehlit?
Samo se to neudělá. A já žehlím dodnes. Ne že bych z toho skákal do stropu, ale nevadí mi to. Vím, že je to potřeba, že je to nutné, prostě si u toho pustím televizi a najednou je to vyžehlené.

Nepřijde ti to jako pro chlapa ponižující?
Ne, proč? Já mám asi trochu ženskou duši, protože dodneška myju nádobí, vařím, žehlím, mně na tom nepřipadá nic zvláštního. Vedle toho si pak ještě sochařím, třeba dvě, tři hodiny dělám doma na zahradě sochu.

socha

se synem při práci na zahradě

Takže manželka přijde domů a má hotovo.
Moje žena měla v tu dobu, kdy jsem byl na rodičovské dovolené, opravdu náročné zaměstnání. Nebyla z těch, které by přišly domů, hodily nohy na stůl a nic nedělaly, ale také jsem po ní nechtěl, aby šla ještě po návratu z práce číst klukům na dobrou noc pohádky.

A ty je čteš?
Ano, dodnes. Baví mě to.

pohadky

pohádky čte táta klukům dodnes

Tvoje žena tedy byla ta, kdo přinesl do domácnosti víc?
Dřív tomu tak bylo, teď už dělá jinou práci. Já mám také už víc času, nejsem už na rodičovské dovolené, takže teď je to tak nastejno.

Co jsi jako otec svým klukům do života v prvních letech života vštípil, co by jim třeba matka nedala?
Co jsem jim vštípil? Určitě jsem jim nechával větší volnost, určitou toleranci. Věřím, že oni jednou budou zase takhle tolerantní ke svým dětem. Ale zase jsem je samozřejmě nenechal růst jako dříví v lese, to ne, člověk musí znát ty hranice, kam až může zajít. Ale je fakt, že na některé věci jsem byl víc flegmatik, třeba na nějaký přehnaný úklid a pořádek v pokoji, nebo na špinavá kolena, v tom jsem až tak důsledný nebyl. A to ženy většinou jsou.

Zlobili kluci někdy tak, že jsi je musel i plácnout?
A víš, že ani ne? Asi jsem měl u nich nějakou přirozenou autoritu. Snad jednou jsem tomu staršímu dal na zadek, ale už si ani nepamatuji za co, takže to asi nic důležitého nebylo.

Takže žádné nervy? Žádný stres?
Ale to zas ano, žádný klídek a pohoda. Člověk se prakticky od rána do večera nezastaví, pořád je co dělat. Domácí práce, chodit ven na procházky, nakupování, vaření, praní, žehlení, přebalování, přichystat kočárek, strojení, jen to co zabere času. Plně chápu ty ženy, kterým se třeba narodí děti, které jsou hyperaktivní, a když mají takové děti třeba dvě, dokážu pochopit, že některé ty ženy jsou zralé i na psychiatrii. A teď třeba ještě do toho přijde manžel a s něčím otravuje, večer. (smích)

A jak to bylo u vás?
No naopak, pak jsem já už neotravoval. (smích) Ne, to ber s nadsázkou. Chlapi otravují vždycky. Ale vážně, každému chlapovi bych doporučil, tedy ne každému, ale tomu, kdo je toho schopen, aby si to opravdu zkusil. Aspoň na týden, na měsíc. Aby poznal, co to obnáší. Dodneška je ta role být doma s dětmi hodně podceňována. Chlap přijde domů z práce a řekne: „No jo, ty jsi doma, já jsem v práci,“ což v podstatě jako by řekl: „Ty neděláš nic, já makám.“ Ale ono je to častokrát naopak. Doma to může být horší než v práci, kde si dá člověk v klidu kafíčko, cigaretku, zajde si na oběd, soustředí se prostě jen na jednu věc. A nikdo mu tam u toho neřve, neječí, nezlobí. Já si myslím, že ta doba se jednou tak vyrovná, myslím v oblasti té ženské a mužské role, že přijde čas a ty rozdíly budou téměř smazané.

Ale teď, jestli je to dobře. Jestli by přece jen neměla být trochu zachována ta rovina mužství a ženství.
To je otázka. Jestli je to dobře. Ale co my víme, co bude za takových padesát, sto let. Víš, já si tak často přemýšlím o budoucnosti, jak to bude, jestli se vůbec třeba bude ještě prát, jestli se už nebudou nosit jen nějaké papírové věci na jedno použití, takže vlastně těch domácích prací bude postupně ubývat, všechno budou dělat roboti, třeba… A co pak budou dělat lidi?

Budou dělat děti.
A to si taky nemyslím, vždyť se jen podívej, kolik přibývá dětí ze zkumavky. Možná ani nebude už třeba takového toho klasického spojení dvou lidí, ženská bude chtít dítě, tak si ho prostě nějak vybere a koupí. Kam to všechno spěje? Kdoví, jak to nakonec všechno dopadne. Abych to shrnul, jsem rád, že jsem si ty naše děti užil.

deti

se synem Jakubem, se kterým byl na rodičovské dovolené od jednoho roku

Takže to bylo správné rozhodnutí?
Bylo. Měl jsem to štěstí, že vzhledem ke svému volnému povolání jsem si mohl ten „luxus“ dovolit. A i kdybych neměl volné povolání, tak by tu rodičovskou asi zvolil. Viděl jsem kluky růst odmalička, viděl jsem růst jejich první zoubky, utěšoval je ve spaní, to se málokterému otci podaří. Jsem za to rád. A pokud někdo říká, že se ta role pro muže nehodí, ať si to klidně zkusí. Když už nic, alespoň si začnou žen s malými dětmi více vážit.

honza

Honza si žen váží, jsou i častým objektem jeho práce

foto poskytl Honza Š.