Bulvár

Zpověď milovnice adrenalinu

Dobrý den, paní redaktorko a vážené Ženy-in!

Vesnické pouti před téměř čtyřiceti lety byly stejně tak idylické jako čajíček, který popíjím. Slovo adrenalin bylo něco neznámého, a tak jediné, co nás děti nechalo pořádně vycukat, bylo čekání, kolik těch kolotočů vlastně přijede.
Co na tom, že se všechny točily jedním směrem, a ještě k tomu dokola. Kdo v té době neseděl na velkém řetízkovém, nepoznal pocit blaha. Vrchol zábavy za tři koruny. Děda stál opodál s knírem od piva, a dával mi po tříkorunovkách ve dvou mincích na párminutovou zábavu po dávkách za pěkně děkuji. Ani nevím, kdy pro mě skončila opravdová pouť, ale pamatuji si datum dědova pohřbu. Bylo to v dubnu na jaře. Začala jsem chodit na střední školu a pouť jsem ze smutku minula. Na další se mi bez dědy nechtělo.

Po svatbě jsem šla s manželem do pražského lunaparku na vycházku. Zeptal se mě: „Byla jsi někdy na tomto?" a oči upřel na horu kovových tyčí dokonale zapadajících do sebe. „Neee," údivem jsem se zakoktávala při znalostech jednoho řetízkáče a chuti zkusit nepoznané. Po zaplacení jízdenek jsem nevěděla, co nás čeká. Nevím, jak jsme dojeli, neboť hrůzu na horské dráze jsem přežila díky ohromnému křiku, který museli slyšet přicházející návštěvníci už na nejbližší tramvajové zastávce. Po vystoupení jsem poprvé v životě pochopila, co je to obrovská chuť prožívat něco znovu, i když jsme zároveň obětí svého chtíče. „Ještě jednou," zašeptala jsem se strachem v krku k manželovi. „Ne, když tak příště, dnes stačilo," odpověděl rezolutně, když viděl, že si místo manželky odvádí chameleona, který mění co chvíli barvu.

Léta utíkala, narodila se dcera, a horská dráha, byť stála na svém místě, se mi vícekrát nepřiblížila. Mělnické vinobraní bylo pravou pastvou nejen pro moji dceru, ale i pro moje neukojené chtíče. Tehdy jsme šly celá parta kamarádek a našich dětí, které nedaly jinak, než že chtějí na Twister. Jen při vyslovení chytá mnohé dříve narozené hrůza. Všichni mi vymlouvaly, že jít nemohu, neboť mám na svém osobním kontě kromě jiných nemocí také epilepsii. Rozhodnutí nechávám výhradně na sobě, a tak jsem  řekla, že jim budu celou dobu mávat, i když budu hlavou dolů a nohama nahoru.

Jak dlouho jízda trvala nevím, neboť nebýt mých dobrých kamarádek a sestry, musela by přijet záchranka. Vytáhly mě a doslova dotáhly domů. Manžel, který se o mé zdraví stará jak o kytku ve skleníku, byl z mého nerozumu tak pobouřen, že nešetřil slovy. „Seš normální kráva!" Ano, nadávka byla navýsost milující, neboť mě nespustil celé dva dny z očí. Nosil mi léčivé čaje a hýčkal moje fungující smysly.

Od té doby jsem si netroufla jít na nic, i když adrenalin se mi zvyšoval a chuť zkusit nepoznané mě neopouštěla. Jednou jsem manželovi řekla, že bych chtěla (po operacích páteře) zkusit bungee jamping. Slovy mě ukamenoval, že když nemám rozum já, musí ho mít on. I moje tehdy desetiletá dcera kroutila očima, že to nemyslím vážně. Břevnovská pouť s veselicí, na níž jsem byla od své tety a strýce s manželem pozvaná, probudila moje ospalé smysly znovu. Stačilo, aby sestřenice řekla, že mě zve na kolotoč, a já kývla. Musím poznamenat, že manžel byl v tu chvíli na koštovačce vín. Najednou jsme se točily v MIXÉRU. Největší hrůza hrůz, která mě postihla. Na místním klášterním WC bylo tolik lidí na „čekačku", ale jedna toaleta zůstala obsazena s celodenní platností. Tak zle mi dlouho nebylo. Nadávala jsem si, kdy dostanu rozum, že už nikdy ne, a hlavně jsem se také bála ukázat manželovi.  Nikdy mě neuráží, ani nenadává, ale když něco opravdu špatného řekne, beru zpátečku. Víte, co mi řekl? Oprášil větu z vinobraní: „Seš normální kráva," a k ní přidal: „A krávou zůstaneš celý život!"

Tak nevím, já mám hovězí sice ráda, ale myslím si, že rozumu mám přeci jenom víc než dobytek. Druhý den mi manžel donesl krásnou růži. Prý za ta slova, která říct nechtěl. A já vím, že už kvůli němu nemůžu zkusit nic tak okouzlujícího, jako je třeba seskok padákem. Oproti tomu je celý lunapark jen malou hračkou na škádlení. Ale v létě jedeme na dovolenou letadlem. Ohromně mě vzrušuje, když se letadlo trhá od země. Jako by ho země nechtěla pustit, a ono vždycky nakonec vítězí. Nádherný pocit. Držím se manžela za ruku, a cítím se lépe než na Twisteru nebo horské dráze. Možná proto volí manžel dovolenou právě touto cestou. On je prostě úžasný, chce mi dopřát to, co nemohu na zemi...

Přeji Vám všem, aby týden utekl jako jízda na Twisteru a cítily jste se tak dobře jako při startu v letadle.
Ema K.


Milá Emo, odpusťte mi tu důvěrnost, ale vy jste tedy číslo. :-)))  Vaše rodina se s vámi fakt nenudí. Ale jak já vždycky říkám: Aspoň člověk ví, že žije... Díky za pěkné vyprávění.

   
26.02.2007 - Společnost - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. avatar
    [10] cmelda [*]

    EmaK.: ja te sice chapu, ale manzelovi se nedivim. Byt na jeho miste, tak ta krava je jeste lichotivym oznacenim toho, co bych pouzila ja

    superkarma: 0 26.02.2007, 16:08:28
  2. avatar
    [9] gerda [*]

    Někdy i kráva může být největším vyznáním lásky!

    superkarma: 0 26.02.2007, 13:08:53
  3. avatar
    [7] Clerenc [*]

    není nad seskok padákem Takovej příliv adrenalinu jsem opravdu nikde jinde nezažila Je to úžasnej pocit

    superkarma: 0 26.02.2007, 11:36:22
  4. avatar
    [4] malenina [*]

    Tyhle atrakce můžu a není mi z nich špatně. Většinou je absolvuji se synem, teda pokud jsme spolu na pouti. Jinak těžko hledám někoho, kdo by na to se mnou šel. Škoda jen, že těch adrenalinových bývá na naších poutích poskrovnu. A toho seskoku padákem se já snad dočkám

    superkarma: 0 26.02.2007, 10:35:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme