Vztahy

Zpověď: Dohnala jsem matku k sebevraždě

matka

Když se řekne dětství, většina z nás si představí rodiče a nebo alespoň jednoho z nich, jak si s námi hráli, jezdili na kole a na výlety, povídali si, učili se, zpívali, smáli se, slavili narozeniny a Vánoce a nebo vytvářeli společné fotoalbum. Paní Dita nemá ale ani jeden takový zážitek, a to přesto, že s matkou žila až do dospělosti. Místo dětských radostí se ale starala o domácnost a snažila se dostat svoji milovanou mámu z věčné deprese.

„Žila jsem jen s mámou, táta nás opustil, když mi bylo devět, a sourozence jsem neměla. Do té doby, co byl táta s námi, jsme byli taková normální rodina. Jenže od chvíle, kdy se máma rozvedla, se její svět zhroutil. Zavírala se pořád do pokoje a vůbec nevycházela, jen ležela a dívala se do stropu. Nejdřív jsem myslela, že je tak smutná kvůli tátovi. A i když mně se po něm také stýskalo, byla jsem to já, která ji uklidňovala, že to přebolí. Ze začátku se aspoň trochu snažila a zastala nějaké domácí práce. První dva roky se její nálady střídaly, většinou byla skleslá, ale někdy se z letargie probrala a z ničeho nic mě vyzvedla ze školy a jely jsme třeba na výlet,“ vzpomíná Dita na chvíle, kdy ještě věřila, že všechno bude zase jako dřív.

„Pracovala v galerii, pak ji ale vyhodili. Nechtěla mluvit o tom proč, cítila se asi zhrzená. Do žádného zaměstnání pak už nikdy nenastoupila. Žily jsme jen z alimentů a její podpory, dalo by se říct, že opravdu na pokraji bídy. Ale to nebylo zdaleka to nejhorší. Z bytu vycházela už jen jednou měsíčně, na poštu pro peníze a k lékaři pro prášky. Ty polykala snad po hrstech. Doma byl nepořádek, žádné jídlo, protože jen ležela a jediná její aktivita byla, že se někdy dívala na televizi. O všechno jsem se tedy začala starat já a o dovádění s kamarády se mi mohlo jen zdát. Máma totiž vždycky čekala, až se vrátím ze školy, pak mě tiskla k sobě a hladila a říkala mi, že jsem její všechno. Bylo mi jí hrozně líto a tušila jsem, že je asi nemocná. Když jsem jí to řekla, tak mě vždycky ujišťovala, že všechno bude zase dobré, že je jen moc unavená. Ale dobré to nebylo a mně nezbylo nic jiného než se obrátit o pomoc k tátovi. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy ji uviděl.

Zůstal stát s otevřenou pusou a vyhrkly mu do očí slzy. Pamatoval si ji jako krásnou aktivní ženu, bohémskou umělkyni. Teď viděl jen žalostnou trosku. Snažil se jí něco vysvětlovat, ale ona ho neposlouchala. Jen opakovala, že život stejně nemá smysl a že jediné, co má, jsem já. Tuhle větu jsem z jejích úst slyšela nejčastěji,“ pokyvuje smutně Dita hlavou a popisuje, jak se snažil otec vzít celou situaci do svých rukou. Za svou bývalou manželkou a matkou jeho dcery přivedl psychologa až domů. Ten mu pak vysvětlil, že žena trpí těžkými depresemi a jediné, co by pomohlo, je hospitalizace v léčebně. Jenže musí chtít sama, a o tom nechtěla vůbec slyšet. „Křičela na nás, že z ní děláme blázna, a brečela. A tak život plynul dál ve stejných kolejích. Jen s tou výjimkou, že mi táta začal dávat peníze a platil veškeré naše výdaje. Cítil se odpovědný za její stav, ale čas se vrátit nedal. Chtěl, abych žila s ním, ale věděla jsem, že by to mámu zabilo. Nemohla být sama. A uvědomoval si to i on, a tak mě s ní raději nechal.“

Svoje dětství a i dospívání Dita prožila tak, že hned po škole pospíchala za matkou. „V jejích očích se objevilo lehké pousmání, jenom když mě viděla. A tak jsem aspoň studovala psychologii, abych pochopila, co třeba udělat pro to, aby se uzdravila. Nepomohlo nic a já se začínala cítit čím dál tím víc osamělá. Bylo mi skoro 18 a nikdy jsem nedostala od kluka ani pusu. Uvědomila jsem si, že když to takhle půjde dál, dopadnu jako ona. Už jsem se kolikrát přistihla, že začínám mít podobné stavy, a dokonce jsem musela navštívit i psychologa. Ten mi poradil, že rozhodně musím mezi přátele. Nebyla to jednoduchá rada, protože jsem žádné neměla, a tak jsem se rozhodla, že vyrazím sama aspoň do kina na nějakou veselou komedii. Seděla jsem v předposlední řadě, a když se všichni smáli, mně tekly slzy. Nad tím, jak se oni umí bavit a já už ne. Když jsem vycházela, oslovil mě nějaký mladík. Omluvil se, že mě sleduje, ale že si myslí, že bych měla jít s ním na panáka. A víte co? Já šla. Opila jsem se a smála se s ním a byla veselá jako nikdy,“ usmívá se. S Radkem se sešli ještě několikrát a jak to tak bývá, zamilovali se do sebe. A co osud nechtěl, během krátké doby sotva dospělá Dita otěhotněla.

„I když jsem byla ještě moc mladá, stejně jsem byla z těhotenství na vrcholu blaha. Radek byl sice zprvu na rozpacích, teprve studoval, ale měl mě opravdu rád a z prvního šoku se brzy vzpamatoval a nabídl mi, že se vezmeme. S rozzářenýma očima jsem šla říct novinu mámě. Ve skrytu duše jsem doufala, že by jí třeba miminko mohlo dodat nějaký smysl života nebo aspoň trochu radosti. Ovšem opak byl pravdou. Jediné, co mi na to řekla, byla věta, na kterou nikdy nezapomenu: „Tak i ty mě opustíš?“ Nevzmohla jsem se ani na slovo. Věděla jsem ale, že musím žít už konečně svůj život. Už kvůli mému dítěti.“

S Radkem se odstěhovali do podnájmu a svoji matku navštěvovala denně. „Byla jsem u ní vždycky několik hodin. Radek měl pro to naštěstí pochopení. Ze začátku chodil se mnou, ale máma ho tam nechtěla. Moje návštěvy jí ale nestačily a začala mi vyčítat, že jsem se na ni vykašlala. Nezajímalo ji nic jiného, jen výčitky. Situace byla pro ni tak nezvladatelná, že už nemohla ani spát. Nespala třeba několik dní a byla na tom čím dál tím hůř. Marně jsem ji přemlouvala, aby šla na léčení, nechtěla o tom vůbec slyšet a křičela, že bych ji chtěla vidět jenom zavřenou v blázinci. Když jsem byla v pokročilém stavu těhotenství a máma zase začala vyčítat, měla jsem toho už dost. Vyhrkla jsem na ni všechno, co jsem měla na srdci tolik let. Hlavně to, o co mě její nemoc připravila a že se chci  starat o své dítě a ne jen o ni. Mlčela a pak jen hlesla: „A co já, myslíš vůbec na mě v budoucnosti? Co teda mám dělat já?“

Byla jsem rozčílená, že mě asi zas vůbec neposlouchala, že ji zajímá jen ona. Ve zlosti jsem na ni zakřičela: „Ty třeba skoč z okna, když ti přijde život tak hroznej, stejně už dávno nežiješ!“ Třískla jsem dveřmi a odešla jsem. Doma se mi udělalo nevolno, bylo mi z celé situace špatně. Chtěla jsem za ní jet a omluvit se jí, ale právě mi začaly kontrakce a za několik hodin se mi narodila vytoužená dcera. Měl to být můj nejšťastnější den, ale nebyl.“

Ve chvíli, kdy mladá Dita  přiváděla na porodním sále na svět nového človíčka, její matka se rozhodla svůj život ukončit. Udělala to tak, jak jí Dita ve vzteku řekla. Vyskočila z okna. A i když má Dita krásnou a zdravou dceru a hodného manžela, výčitek svědomí se nikdy nezbavila. S tím, co řekla matce, když ji viděla naposled, se nemůže smířit.

   
08.07.2009 - Láska a vztahy - autor: Simona Votyová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [61] Zdenča [*]

    Dito -musíš žít pro svoji dcerku a udělat tlustou čáru za minulostí-možná by to matka udělala stejně-tak si nic nevyčítej a žij pro svoji rodinu

    superkarma: 0 18.07.2009, 10:12:30

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [60] Myškomedvídek [*]

    to je na CHocholouškaSml24

    superkarma: 0 16.07.2009, 21:40:43
  2. avatar
    [59] átéčko [*]

    Myslím, že by Dita měla za tím, co bylo, udělat tlustou čáru a říci si, že smutku bylo v jejím životě dost. Její mamča měla deprese a neléčila je, vyčerpávala jen své dítě.

    Dita by konečně měla být šťastná. Měla před sebou něco, čeho se ona v životě nedopustí!

    superkarma: 0 15.07.2009, 17:56:49
  3. avatar
    [58] shb [*]

    OlgaMarie — #57 Sml67 tak super, to je dobře. Jste šikuly, obě :o)

    superkarma: 0 13.07.2009, 09:21:49
  4. avatar
    [57] OlgaMarie [*]

    OlgaMarie — #53 Řekla jsem jí to. Mám kamarádku po těžké nemoci na vozíku. Nalítala jsem se k ní dost, strachy zda dýchá (meprobamat , klidně jich zďobala i 20Sml80) Leč dožila se 84 let a teď je to s ní špatné, ze dne na den přestala chodit a minulé pondělí mě ani nepoznala...

    1. na komentář reaguje shb — #58
    superkarma: 0 11.07.2009, 20:11:24
  5. avatar
    [56] grizzly [*]

    Lilly anne — #52 Nutná návšteva psychiatra apravidelná psychoterapeutická léčba.

    Je fascinující jak dokáží nekteří lidé svým dětem komlikovat život.

    Lili ty nejsi psychiatr, a tohle je dost těžký oříšek i pro odborníka tak zdrhej.

    superkarma: 0 10.07.2009, 17:22:36
  6. avatar
    [55] grizzly [*]

    Matka maniodepresivní, no a dcerka už má taky našlápnuto. Stačí najít spouštěcí sekvenci.

    Dito prober se matka zemřela díky své nemoci. No a ty si dej pozor bývá to dědičné.

    Jinak pro případné potencionální následovníky Ditiny matky - dlouhotrvající deprese se musí léčit. A nemusí jít vždy o poruchu mozku, ale třeba o poruchu trávení či zpracování iontů.

    superkarma: 1 10.07.2009, 17:18:52
  7. avatar
    [54] shb [*]

    OlgaMarie — #53 A to jsi řekla jí? nebo to myslíš jako, že tys na to přestala slyšet, nebo jste to probíraly?

    superkarma: 0 10.07.2009, 15:31:56
  8. avatar
    [53] OlgaMarie [*]

    Lilly anne — #52 Čti si před spaním Co život dal a vzal.

    Kdo moc mluví o sebevraždě, tak zpravidla chce slyšet utěšování a ujišťování o lásce. Jak máma spustila tenhle kolovrátek, prožívala jsem stejné obavy jako ty a pak jsem řekla DOST. Tohle poslouchat nechci a nebudu, je to rouhání. Jsou lidé těžce nemocní a bojují o každý den, aby mohli být mezi svými a jsou vděčni za každý nový den. O tom, že ji personál pokládal za simulanta, víš od ní nebo od lékaře?

    1. na komentář reaguje shb — #54
    2. na komentář reaguje OlgaMarie — #57
    superkarma: 0 10.07.2009, 15:18:26
  9. [52] Lilly anne [*]

    No jo, něco podobnýho jsem měla z dětství taky, jen bez toho tragického konce. Mamka taky po rozvodu, hrozně jsme se na sebe upnuly. Často jsem jí musela sebevraždu vymlouvat a kdykoli jsem šla pryč, třeba jen do školy, hrozně jsem se o ni bála. V podstatě jsem i simulovala nemoci nebo si i způsobovala různá nachlazní, abych nikam nemusela. Ne že by se nechtěla léčit, ale doktorka vlastně nevěděla co s ní. Nebyla ve stavu, aby se o sebe dokázala zcela postarat a tak nás podporovali prarodiče - jenže to znamenalo denní styk s otcem, jež jí v dětství trápil a matkou, která tomu přihlížela.... V léčebně nevydržela proto, že trpí i různými fyzickými a psychosomatickými onemocněními, a tamnější personál ji měl za simulanta a odmítal jí pomoci s věcmi, jež nemůže sama zvládnout. Naštěstí se už začala rychle uzdravovat, i když ještě stále je na lécích. Je mi dvacet, mám vážnou známost, ale taky prakticky jen jednu kamarádku ze základní školy a problémy mluvit s lidmi, ale to už taky snad rozlousknu. Jen bych se (zatím) bála se stěhovat.

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #53
    2. na komentář reaguje grizzly — #56
    superkarma: 0 10.07.2009, 13:26:28
  10. [51] EvaH [*]

    Kdepak Dito, ty jsi matku k sebevraždě nedohnala, pokud byla v tak těžkých depresích a neléčila se, zřejmě by k tomu dospěla tak jako tak. Možná neunesla jen to, že máš lásku, budeš mít dítě a cítila se ještě více opuštěná. A jen shoda náhod přispěla k tomu, že to udělala v době, kdy ty jsi ji vše od plic vyříkala. Netrap se tím, udělej za tím vším tlustou čáru a žij si svůj život, i když to není jednoduché a bolí to.

    superkarma: 0 10.07.2009, 09:19:42
  11. [50] EvaH [*]

    Alisa — #48 Prosím, co je aura soma? Nikdy jsem to neslyšela.

    superkarma: 0 10.07.2009, 09:13:43
  12. avatar
    [49] OlgaMarie [*]

    maat — #47 Pokud narazíte na slušného psychiatra, poradí vám, kdy takto postiženou mohou odvézt i proti jeho vůli. Je to v případě, kdy dokážete při volání zdravotní péče popsat situaci tak, aby jim bylo jasné, že osoba, pro kterou voláte pomoc, je nebezpečná sobě nebo okolí. (Třeba je malátná, apatická po uklidňujících lécích a museli jste ji dlouho probouzet...)Hlavně se při odvozu varujte pocitům viny, že ji dáváte odvézt do ústavu!

    superkarma: 0 09.07.2009, 06:50:01
  13. avatar
    [48] Alisa [*]

    aura soma by mozna pomohla..Sml80

    1. na komentář reaguje EvaH — #50
    superkarma: 0 08.07.2009, 22:19:54
  14. avatar
    [47] maat [*]

    Suzanne — #44špatný je, že systém neumožňuje rozhodnout blízkým depresivnímu člověku pomoci.V tomle stádiu to nemocný sám nedokáže, nikdy se k tomu nerozhodne.

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #49
    superkarma: 0 08.07.2009, 21:47:35
  15. avatar
    [46] lucrezia [*]

    Uboha Dita, zrela na celozivotnu depresiu. Matka z nej urobila tiez trosku. Dita by si mala najst dobreho psychologa, ktory by ju priviedol podivat sa na situaciu z druhej strany. Medzitym by si mala precitat knihu: Susan Forward Když nám rodiče ničí život (Toxic Parents), 2008.

    Matka bola sebecka, ze nenechala Ditu zit zivot, citove ju vydierala cely zivot a vrchol jej sebectva je pomstit sa Dite a spachat sebevrazdu sposobom, ktory jej Dita povedala, ked bola velmi nahnevana. Dita bola vlastne matkou svojej matke. Matku ju nikdy nenechala byt bezstarostnym dietatom a v ranom veku musela Dita zastavat povinnosti dospelej osoby.

    superkarma: 0 08.07.2009, 21:07:39
  16. avatar
    [45] Eliana [*]

    To je strašný. Bohužel mám taky psychicky nemocnou matku, která se odmítá léčit a rodina z toho má peklo.... Lékaři nám jen několikrát řekli, že by musela chtít ona sama a ona sama si myslí, že je ok....a neuděláte nic :-/

    superkarma: 0 08.07.2009, 20:27:42
  17. avatar
    [44] Suzanne [*]

    janina01 — #43 ale to v důsledku vychází na stejno. Když je někdo nemocný a odmítá se léčit, v žádném případě za jeho činy nenese odpovědnost jeho dítě. Na tom se snad shodneme, ať už paní budeme říkat jakkoli.

    1. na komentář reaguje maat — #47
    superkarma: 0 08.07.2009, 19:30:35
  18. [43] janina01 [*]

    Beruška1 — #37 máma nebyla magor, byla nemocná, asi nevíš, co je deprese Sml57

    1. na komentář reaguje Suzanne — #44
    superkarma: 0 08.07.2009, 17:43:23
  19. avatar
    [42] abaka [*]

    ježiš to je smutný,až mám slzy v číchSml13

    superkarma: 0 08.07.2009, 17:12:20
  20. avatar
    [41] ToraToraTora [*]

    S rodičema je potíž...a s dětmiSml57

    superkarma: 0 08.07.2009, 17:08:00
  21. [40] yavip [*]

    nejvic me na tom mrzi to, ze to bylo v den porodu, ktery mel byt pro ni opravdu tim nejlepsim dnem v zivote....

    superkarma: 0 08.07.2009, 17:02:23
  22. avatar
    [39] shb [*]

    Suzanne — #35 přesně tak.

    superkarma: 0 08.07.2009, 16:51:16
  23. avatar
    [38] shb [*]

    Sorry, ale chudák Dita, ta její matka jí i tak zničila život, a vůbec to není vina tý Dity!!!

    superkarma: 0 08.07.2009, 16:50:14
  24. avatar
    [37] Beruška1 [*]

    Ať se na to Dita podívá z druhé stránky. Ona měla hrozné dětství, máma magor, to je hrůza. A kdyby se nezabila, tak by její holčička stejně nikdy nepoznala normální babičku, ale jenom magora, stejně by jí nikdy nehlídalan nikdy by jí nepohladila, nedala jí žádnou hračku, jenom by jí možná vyčítala, že jejím narozením přišla o dceru. A  její holčička ještě mohla utrpět nějaké šoky či deprese z babiččina chování. Takhle má od magora pokoj. Máma je sice máma, ale když je to magor, tak je lepší ji nemít.

    1. na komentář reaguje janina01 — #43
    superkarma: 0 08.07.2009, 16:30:55
  25. [36] FAXÍK [*]

    to je smutný životní příběh a Ditu naprosto chápu, ale už to nemůže vzít zpátky a to ji trápí

    superkarma: 0 08.07.2009, 16:25:47
  26. avatar
    [35] Suzanne [*]

    Jak může někdo takhle strašně ublížit a být tak moc sobecký? Jak píše Olga Marie, i tohle je týrání! Dita nemá na celé situaci ani kousek viny  a měla by pracovat na vstřebání celého toho špatného pocitu. Ať si vybere odborníka, který jí to pomůže zvládnout (osobně bych taky vybrala nějaký meditační způsob). Matka ji strašně potrestala za to, že chtěla mít vlastní život, nejvyšší formou vydírání. A na tom Dita skutečně nenese žádnou vinu.

    1. na komentář reaguje shb — #39
    superkarma: 0 08.07.2009, 15:53:10
  27. avatar
    [34] MEK [*]

    něco podobného prožila moje známá se svým druhem, je to týden co spáchal sebevraždu a taky bude mít vryté jeho poslední slova v paměti na celý život

    superkarma: 0 08.07.2009, 15:30:17
  28. avatar
    [33] OlgaMarie [*]

    sahleb — #27 Ještě bych dodala, že se přímo kochala představou, jak si dcera bude rvát vlasy hrůzou, místo aby vzala do ruky jehlice a těšila se na vnoučátko...

    superkarma: 0 08.07.2009, 14:48:57
  29. avatar
    [32] RenataP [*]

    sahleb — #27 Sml22 nejhnusnější pomsta pod sluncem..

    superkarma: 0 08.07.2009, 13:18:16
  30. avatar
    [31] RenataP [*]

    vladka006 — #19 to není o věku,  někdo je dospělý v 18 a dostatečně silný ustát rodičovství a někdo takový není ani ve 40... to tak holt je.  Nejsme všichni dokonale vybaveni pro výchovu dalších jedinců...

    superkarma: 0 08.07.2009, 13:16:41

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme