Reklama

Česká extravagantní všestranná umělkyně Vladivojna La Chia je zpěvačkou, hudební skladatelkou, textařkou a výtvarnicí a za svůj život toho stihla již mnoho. Sešla se osobně i s námi a my vám přinášíme důkaz, že Superženy existují!

ddd

Ačkoliv jsem se o to snažila, nedokážu Vás ve zkratce našim čtenářkám představit. Učiňte tak za mě.  Kdo jste, co a koho milujete? Kdo je vlastně Vladivojna La Chia?
Jsem člověk, co miluje hudbu a umění obecně. Nejšťastnější jsem ve svém studiu, ve zkušebně s kapelou nebo venku se psem. Mám ráda místa, která v sobě mají nějaký historický podtext, který jde cítit i vidět, jako třeba Znojmo, Kutná Hora nebo Krumlov. Nevím, čím strašným jsem si v minulých životech musela projít, protože mám pocit, že tento život přítomný mi byl darován za odměnu.

Jste extravagantní žena. Jakou módu máte nejraději?
Módu, která nediktuje, neponižuje, a módu, která je pohodlná a svěží.

Před naším rozhovorem jsem dostala za úkol Vás „zkrotit“.  Je možné Vladivojnu vůbec zkrotit?
Proč by mě měl někdo krotit? Kroťme islamisty, ne Vladivojnu. Já nejsem zas tak divoká, jak vypadám, nemusíte se mě bát. Rozumím však tomu, že pokud je někdo neuchopitelný a nezařaditelný, vybízí ostatní k větší ostražitosti.

Vaše hudba v mnoha čtenářkách evokuje „zvláštní mrazení“ až deprese. Co evokuje ve vás?
Zvláštní mrazení ano, depresi snad ne. Já jdu ve své hudbě hodně do hloubky, dotýkám se vztahů, čistých emocí, vnitřního života, ale také si hodně hraju. Pro mě je zásadní vyprodukovat jakýsi autentický obraz a cestu jedné z miliardy bytostí na této zemi, která do hudby dává sebe až na dřeň. Moje poslední album Tajemství (s)prostěradel je ta nejopravdovější a nejlepší deska, kterou jsem kdy natočila. Je v ní vše, co jsem schopna svým jazykem sdělit, co je opravdu ve mně. Jestli se vás dotkne, nebo ne, už nezávisí na mně. Prostě někteří lidi si jsou blíž a jiní méně.

ddd

Jak vzpomínáte na slavné osobnosti, se kterým jste spolupracovala?
Otázka je, co pro koho znamená spojení slavná osobnost. Hodně dobře a ráda vzpomínám na společnou tvorbu s indickým kytaristou Amitem Chatterjeem, který hrál 10 let v Zawinul Syndicate, ale zahrál si třeba i se Santanou a Stingem. Udělali jsme spoustu krásné hudby, kterou jsme ale nikdy nevydali. Bavilo mě i hraní s Lacem Deczim, který mě vzal na svou česko-slovenskou šňůru jako hosta. Mám hrozně moc ráda Honzu Hřebejka, kterému jsem mohla skládat hudbu do dvou projektů.

Na která díla, coby výtvarnice, se specializujete a proč?
Teď momentálně nejvíc asi na ilustrace k obalům desek pro mé nové cd Tajemství (s)prostěradel. Každý kousek maluju zvlášť akvarelem, díky tomu vznikají unikátní alba, která nesou můj rukopis od A do Z. Takže miluju akvarel, ale taky olej na plátně. Malba mě vždycky hrozně bavila, i když jsem vystudovaný konceptuálista. Osobně mi ale konceptuální umění přijde až na výjimky docela chladné a mnohdy odosobněné. Já mám radši emoce než zašifrované myšlenky, ale je fakt, že v hudbě se pohybuju v obou sférách.ccc

Tento měsíc měl premiéru novému seriálu HBO, „Až po uši“, jejž režíroval Jan Hřebejk a hrají v něm Jitka Čvančarová, Hynek Čermák, Anna Polívková, Jana Švandová a též i vy. Jak na celé natáčení vzpomínáte?
Já tam vlastně nehraju. V jednom díle vystupuju sama za sebe a hraju na basu svou písničku na diskotéce, kde Matěj Ruppert balí Jitku Čvančarovou. Jinak jsem do seriálu primárně skládala hudbu a titulní skladbu Holka jsem nazpívala s Matějem jako duet. Na natáčení vzpomínám především ze svého studia, kde jsem připravovala celou hudbu. Ten seriál je dobrý, jsem pyšná, že jsem na něm mohla pracovat coby skladatel.

S Janem Hřebejkem jste ale již jednou spolupracovala. Plánujete společně i další Vaše angažmá na jeho budoucích projektech?
Honzův dvorní skladatel je Aleš Březina, ale i přesto jsem ráda, že se na mě Honza stále obrací. Myslím si, že se naše cesty určitě zase setkají. Nic konkrétního ale momentálně nemám.

Jak jste se už zmínila, každý obal svého nového alba Tajemství (s)prostěradel jste ručně pomalovala akvarelem, a vytvořila tak z nových alb originální umělecká díla. Jak dlouho vám jejich výroba zabrala?
Chtěla jsem svým fanouškům vytvořit něco extra. Něco opravdu osobního. Víte, celé album jsem si složila a nahrála ve svém studiu, vydala si ho, a malovat ručně každý obal mi přišlo jako krásná tečka, taková třešeň na dortu. Samozřejmě si album všichni můžou pořídit i elektronicky. Teď mě čeká hodně práce. Všechny desky už jsou pryč, takže teď budu připravovat vánoční edici (smích).

Proč jste ho vlastně nazvala Tajemství (s)prostěradel?
Má v sobě mnoho významů, které s albem souzní. Je to tajemný, hravý a mnohoznačný název, stejně jako obsah.

Jak vím, vaše album původně vzniklo jako soundtrack k erotické novele, kterou jste napsala a chystala se ji vydat, v současné době si však její vydání rozmýšlíte, pročpak?
Ta knížka vznikla jako literární výkřik, který završil jedno období. Je ale hodně erotická. Za prvé jsem si uvědomila, že nemám zapotřebí něco takového vydávat, pak to možná ani není vhodné, a do třetice mi přijde, že trh je erotickou literaturou přesycen. Třeba ji jednou vydám, ale fakt nevím. Nejsem si vůbec jistá, jestli je to dobrý nápad.

Letos v létě jste prý nabírala energii surfováním na ostrově Lanzarote. Jaké máte vzpomínky? Jste náruživou surfařkou?
No, náruživou určitě ne, spíš jsem si to chtěla vyzkoušet. Je to krásný ostrov a vznikl na něm jeden z klipů pro Tajemství (s)prostěradel. Vznikl pro skladbu Pilulky štěstí a točily jsme ho na mobilní telefon na zahradě jednoho šíleného místního umělce, který svou ohromnou zahradu proměnil v hravé pohřebiště soch a hraček. Vím, zní to děsivě a je pravda, že to místo v někom vzbuzuje úzkost, ale ve mně ne. Mně se tam strašně líbilo.

Koncem roku se prý chystáte do Skotska, myslíte, že vás tam bude líbat ta pravá múza?  Nač se nejvíce ve Skotsku těšíte?
Trošku jsem nakonec pozměnila plány a místo Skotska letím se svou rodinou do Kalifornie. Pojedeme do sekvojového parku. Jsou tam obrovské staré stromy, jejich kmeny mají v průměru i několik metrů. Myslím si, že to bude nabíjející. Skotsko musí počkat.

Co byste ráda vzkázala našim čtenářkám? Jaké je vaše životní motto?
Já žádná motta nemám, jen snad bych doporučila, aby žily naplno a nečekaly na nic. Život totiž umí být bláznivý a hutný, když to dovolíme.

sss

Děkuji moc za rozhovor!