.

Zpěvačka Šárka Adámková: Naše kapela nestojí na tom, jak mám vypracované pozadí

Bulvár

Zpěvačka Šárka Adámková: Naše kapela nestojí na tom, jak mám vypracované pozadí

Zpěvačka, kytaristka a pianistka Šárka Adámková vystupuje se skupinou Sarah & The Adams, která vznikla před třemi lety, a nyní vydávají nové studiové album s názvem Thank you. Mladá zpěvačka vystupovala ve Skandinávii na lodi a je přirovnávána k americké hvězdě Norah Jones. A co všechno na sebe tato sympatická brunetka magazínu Žena-in.cz prozradila?

Kdy vás napadlo, že byste se chtěla stát zpěvačkou?
Co si pamatuji, vždy jsem chtěla být zpěvačkou. Tvrdila jsem to už ve školce a později i ve škole. Vybavuji si jednu scénu, kdy učitelku přesvědčuji, že až budu velká, budu zpěvačka, ale ta barová. Vidím její vyděšený obličej, byla jsem jedničkářka, a tak ji upřímný zájem desetiletého dítěte o barový zpěv asi trochu vyděsil...

Šárka Adámková

Je těžké se živit hudbou?
Hudební povolání je vždy spjato s nejistotou a je plné emocí. Dokáže být i velmi vyčerpávající a někdy umí zase hodně dát. Zároveň musí být člověk i trochu manažer. Myslím, že každý, kdo dělá svoji práci naplno, to prožívá stejně. Kdybych pracovala třeba v bance, měla bych asi podobně velké starosti, jen obsah by byl jiný. Možná bych měla jistější budoucnost, ale kdo ví.

Cestovala jste po světě, ale někde jsem četla, že nejdéle jste žila a tvořila ve Skandinávii. Proč zrovna tam?
Jezdila jsem tam za prací, nikdy jsem tam však trvale nežila. Hrála jsem na lodi i na pevnině v pianobarech, které byly tehdy v Norsku oblíbené. Většina lidí v nich trávila hlavně páteční a sobotní večery, které většinou končily tak, že všichni seděli kolem piana a zpívali se mnou. Byla to těžká práce, zkušenost, ale trvale jsem tam nedokázala zakořenit, cítila jsem, že můj život je tady.

Jak vznikl váš pseudonym Sarah Adams?
Vzniklo to právě díky Norsku. Norům se totiž špatně vyslovuje Šárka Adámková, tak jsem si to trochu upravila.

Šárka Adámková

Jste přirovnávána k americké hvězdě Norah Jones. Umíte přijímat lichotky?
Samozřejmě je mám ráda, ale zároveň mě dostávají do rozpaků. Hraji často pro cizince, kteří za mnou přijdou a hezky mi polichotí. Moc mě to těší, ale v tu chvíli mám takový zvláštní obranný mechanismus, který mě nutí moc to neposlouchat a odpovídám spíš jen automaticky „ yes“ a „thank you“. Jednou se mi to ale vymstilo, když za mnou přišel pán a zavtipkoval: „You must be the sister of Norah Jones!“ (Vy musíte být sestra Norah Jones!) - Odpověděla jsem mu automaticky „Yes“.

Stojíte v čele kapely, umíte si prosadit svou?
Jsem velmi tvrdohlavá a skoro vždy si prosadím svou. V „Sarah“ mě ale v tomto směru krotí respekt, který ke svým kolegům mám. Jsou to totiž výjimeční hudebníci a lidé, a proto je pro mě jejich názor vždy důležitý, řekla bych až směrodatný. Postupně se ale poznáváme a já jsem otevřenější, a tak si i víc rozumíme. Já jsem také autorkou většiny písniček, takže vlastně všechno asi stejně ovlivňuji nejvíc já.

Píše se o vás nejen jako o talentované zpěvačce, ale i velmi hezké. Berete toto hodnocení za důležité?
O la la, kdo to píše? :-) Myslím že vypadat dobře je fajn a je to pro mě důležité, ne však nejdůležitější. Jsem ráda, že naše kapela stojí na písničkách, a ne na tom, jak mám vypracované pozadí. Takový tlak bych nezvládla, nejsem na to prostě stavěná.

Šárka Adámková

V říjnu vám vyšla nová deska Thank You. Je celá v angličtině?
Na desce jsou i dvě české písně, k jedné jsme dokonce natočili klip, který pokřtíme společně s deskou 25. 11. v divadle Disk. Do češtiny mě tlačila kapela, tak jsem to zkusila a jsem za to ráda. Nadchlo mě, jak publikum na koncertech je schopno v daném okamžiku ten text vstřebat, a tím pádem se sdělení písně násobí.

Texty jste skládala sama?
Jsem autorkou hudby i textů. Jeden text na desce napsal americký básník Lucien Zell, se kterým jsem spolupracovala i na první desce.

Jste zpěvačka, ale hrajete také na piano a na nástroj ukulele. Proč jste si oblíbila zrovna tenhle drnkací nástroj?
Vždy se mi líbily malé strunné nástroje, jako je ukulele nebo mandolína. Moje ukulele jsem dostala k narozeninám a byl to ten nejlepší dárek. Potřebovala jsem zrovna trochu nakopnout a inspirovat a podařilo se to. Navíc se na to člověk tak nějak naučí hrát velmi rychle, takže jsem záhy začala brnkat a vznikaly zase nové písničky.

   
07.11.2014 - Rozhovory - autor: Lucie Ulmanová

Komentáře:

  1. [1] Bucík [*]

    Zpěvačka je milá, má správné názory. Přeju jí hodně úspěchů.

    superkarma: 0 07.11.2014, 09:14:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme