Tak už jim to zase začíná. Vlastně i nám rodičům, protože škola zasáhne do chodu rodiny, ať se nám to líbí nebo ne. Mí mladí kolegové vyrazili do terénu udělat pár reportáží z prvního školního dne a já mám „službu“ v redakci. Dnešní téma jsem pojala tak trochu nostalgicky. Dnes máte možnost vrátit se do školních lavic a zavzpomínat na své učitele, spolužáky, lumpárny a fígle, které jsme více či méně úspěšně praktikovaly na rodičích i učitelích, když se nám do školy nechtělo.
Ráda se občas prohrabuji školními fotografiemi, usmívám se bezzubým portrétům z první třídy, žasnu, do čeho nás to rodiče oblékali, jaké jsme nosili účesy, a někdy si marně lámu hlavu, jak že se jmenoval ten třetí kluk zleva. Jedno jméno a impozantní zjev mi však zůstanou v paměti tak živé, jako by nás dělilo jen pár týdnů a ne úctyhodných čtyřicet let.


Byla to moje učitelka z první třídy, paní Šindelářová. Vypadala jak Růžena Nasková a měla dokonce stejnou barvu hlasu. Ale co na ní bylo opravdu pozoruhodné, byly její uši. Velké uši s lalůčky, za které by se nemusel stydět ani Budha, obtěžkané zlatými náušnicemi s obrovskými rubíny. Často se námi dětmi obklopovala jako kvočna kuřaty, voněla levandulovým mýdlem a krásně vyprávěla. A jak jsme tak stály okolo ní, s hlavičkami v úrovni jejích uší, nemohla nám všetečkám ujít jedna zajímavá maličkost. Časem ty těžké náušnice vytahaly do boltců díry jak hradní střílny a dal se jimi krásně pozorovat okolní svět. Nádhera.

Nebo pamatujete na mléčné svačinky? Jedna moje kamarádka má dodnes husí kůži při vzpomínce na školní teror v podobě povinného pití mléka. Bylo v malých umělohmotných sáčcích, které samy o sobě pěkně zapáchaly. Vždycky jen předstírala, že ho pije, a v nestřežený okamžik hodila pytlík s mlékem do tašky. Jenomže pak ho jaksi pozapomněla vyndat a obsah zkysal. To by samo o sobě nebylo tak zlé, kdyby ho nedopatřením neprorazila trojúhelníkem s ryskou. A protože jsem měla koženou aktovku, dokážete si jistě představit, jaký odér se za ní časem táhl.

A do třetice?
Kdo alespoň jednou nezkusil fígl s teploměrem namočeným do horkého čaje? Ten se přece dědí z generace na generaci. Jeden spolužák to praktikoval poměrně často až do té doby, než ho maminka s ,,čajovou" čtyřicítkou odvezla k dětské lékařce a ta mu chtěla dát injekci. Ještě jeho dětem pak vyprávěla, jakou stropil hysterickou scénu.

A co vy milé ženy-in?


Jak vzpomínáte na základku?
Na své učitele a spolužáky?
Měly jste nějaké zaručené fígle?
Chodily jste za školu?
Zfalšovaly jste někdy podpis rodičů?
Jakou největší lumpárnu jste provedly?
Nebo někdo vám?

Teď už to na sebe můžete prásknout
a třeba dostanete dárek.
Příspěvky s fotkou se cení!
Pište na:
redakce@zena-in.cz

Reklama