Říkalo se o ní, že je nejnešťastnější matkou v celých Spojených státech. Zemřelo jí všech deset dětí, které porodila. A i když si jí od pátého úmrtí začali lékaři více všímat, smrti ostatních dětí zabránit nedokázali. Její příběh je tak nejen vyprávěním o velké tragédii a krutosti, ale také o neschopnosti a lhostejnosti těch, kteří mají zachraňovat lidské životy.

Kruté dětství
Marie Noeová vyrůstala v rozvrácené rodině alkoholika a otec i matka ji bili. Nějakou dobu byla dokonce v sirotčinci, pak se však k rodičům vrátila. Onemocnění spálou v pěti letech a naprosto nevhodná léčba zanechaly těžké stopy na jejím intelektu. Ve dvanácti letech přestala proto docházet do školy a vydělávala si jako posluhovačka. Všechny peníze přitom musela odevzdávat matce.

První neštěstí
V osmnácti letech utekla Marie z domova se čtyřiadvacetiletým Arthurem Noem. Pomohl jí naučit se číst a psát a jejich život mohl být šťastný, nebýt následujících událostí. V květnu roku 1950 se mladým novomanželům narodil Richard Allen. Chlapec byl, až na běžnou novorozeneckou žloutenku, zcela zdravý a dobře prospíval. Po pár dnech od propuštění do domácí péče se s ním však matka vrátila do nemocnice s tím, že chlapec zvrací. Richard se ovšem brzy z nemoci, která byla diagnostikována jako lehká kolika, uzdravil a byl vrácen matce. Když byl chlapci měsíc, nalezl ho Arthur v postýlce mrtvého. Za příčinu úmrtí bylo určeno selhání srdce v důsledku zánětu a nešťastným rodičům všichni projevovali soustrast.

Další dvě děti
Už následujícího roku, v dubnu 1951, porodila Marie k velké Arthurově radosti malou Elizabeth Mary. Děvčátko bylo zcela zdravé, v říjnu téhož roku ho však matka nalezla v postýlce, jak zvrací mléko a krev. Ani okamžitý převoz do nemocnice už Elizabeth nezachránil a za příčinu smrti byla, bez jakýchkoliv vyšetření, stanovena bronchopneumonie. Jacqueline zemřela pouhé tři týdny po svém narození v dubnu roku 1952 a za příčinu její smrti bylo stanoveno SIDS - syndrom náhlého úmrtí kojenců.

Rodí se podezření
Taktéž v dubnu roku 1955 se Marii narodil Arthur. Po dvanácti dnech byl převezen do nemocnice, protože matka tvrdila, že špatně dýchá. Lékaři však nic neobjevili, a tak chlapce poslali domů. Následujícího dne byl mrtev. A přestože šlo už o čtvrté dítě, lékaři se opět spokojili s prostým konstatováním smrti. V únoru roku 1958 narozená Constance měla lehký zánět spojivek, brzy se však uzdravila. Po několika týdnech si však Marie stěžovala, že dítě špatně dýchá. Lékaři opět neshledali žádné problémy a dcerku matce vrátili. Za dva dny byla mrtvá. Tentokrát už byla nařízena pitva, ale nic závažného se nezjistilo - za příčinu smrti byly stanoveny „pravděpodobně přirozené důvody“ a při výslechu Marie byl pouze konstatován její nízký intelekt. Nejnešťastnější matka si užívala lítosti veřejnosti.

Letitia - skutečné neštěstí
V srpnu 1959 Marie předčasně porodila mrtvé dítě - holčičku Letitii - a vysloužila si tak další vlnu soucitu. V červnu roku 1962 se císařským řezem narodila Mary Lee, a přestože byla naprosto zdravá, nechali ji i s matkou v nemocnici na pozorování, i proto, že Marie nebyla úplně zdráva. Po měsíci však byly obě propuštěny. Marie často telefonovala svému novému rodinnému lékaři Columbovi Gangemimu a žádala ho o rady - stěžovala si, že dítě neustále pláče. V lednu byla Mary Lee urychleně převezena do nemocnice s dýchacími potížemi - zachránit se ji však nepovedlo. Pitva opět nic nezjistila, ale v lékařích i policistech už hlodalo podezření.

Nejdéle žijící
Při narození dalšího dítěte, Theresy, byla Marie pod lékařským drobnohledem - holčička však zemřela pouhých šest a půl hodiny po narození na vrozenou poruchu. Vše opět vypadalo, že je Marie nevinná a neuvěřitelně krutým osudem stíhaná žena. Až do narození  Catherine Ellen v prosinci roku 1964. To zůstala Marie s dítětem pod dohledem v nemocnici dlouhé tři měsíce. Holčička prospívala, ale personál si všiml, že k ní Marie nechová žádné vřelé city. Pokusili se ji alespoň naučit troše trpělivosti. Řadu měsíců po propuštění z nemocnice pak bylo všechno v pořádku, až na časté telefonáty doktoru Gangemimu. Pak se ovšem Catherine málem udusila plastovým sáčkem. Po přijetí do nemocnice prospívala, a tak byla propuštěna. Záhy však byla znovu hospitalizována, protože prý omdlela matce v náručí. Po propuštění z nemocnice pro ni rodiče pořídili kyslíkový přístroj a podle tvrzení Marie ho několikrát použili. Doktor Gangemi však stále na děvčátku nenacházel žádné život ohrožující příznaky. Přesto byla Catherine v únoru roku 1966 nalezena mrtvá. Příčina smrti opět nebyla zjištěna.

Poslední mrtvý
Po této tragédii se Noeovi začali zajímat o adopci dítěte - naštěstí nebyli doporučeni jako vhodný pár. Podezření sílilo, ale nikdo stále nemohl nic dokázat. A tak když se v červenci roku 1967 narodil Arthur Joseph, byl opět, po dvou měsících pozorování, ponechán matce. Podle doktora Gangemiho byl chlapeček zcela zdravý, přesto se však lékař o jeho život obával. Přes žádost lékařského týmu nebyl Arthur Joseph matce odebrán, a to ani po dvou hospitalizacích s „dýchacími obtížemi“. V necelých pěti měsících byl chlapec mrtev. Vyšetřování, tentokrát i s detektorem lži, však opět nic neprokázalo.

Přiznání
Zlom způsobila až událost s Noeovými zdánlivě nesouvisející - Waneta Hoytová, která byla zproštěna podezření z vražd pěti ze šesti svých dětí s tím, že se jednalo o SIDS, se více než dvacet let po posledním úmrtí, roku 1994, přiznala, že děti zavraždila. Případ Marie Noeové byl znovu otevřen a ona se v roce 1998 přiznala k vraždě čtyř svých dětí. Nakonec u ní byl diagnostikován takzvaný Münchhausenův syndrom v zastoupení (Münchhausen Syndrome by Proxy, MSBP), při němž matka získává pozornost a soucit okolí tím, že u svého dítěte vyvolává nemoci či ho dokonce zabije. Marie Noelová byla odsouzena za osm vražd, ke čtyřem z nich se však nikdy nepřiznala - říkala, že neví, co se s dětmi stalo.

Myslíte, že lékaři a policisté zanedbali své povinnosti? Nebo že nemohli nic udělat? Myslíte, že by se něco podobného mohlo stát i dnes? Nebo je to vyloučeno?

Reklama