Její jméno není zdaleka tak známé jako jméno její starší sestry. A tou nebyl nikdo jiný než Lída Baarová. Možná jste o osudu této nešťastné herečky i o osudu celé rodiny, kterou přirovnávají k antické tragédii, něco slyšeli.

Žít a hrát ve stínu Lídy Baarové asi nebylo snadné. Filmoví znalci se shodují na tom, že měla Zorka talent od boha, chybělo jí však patřičné sebevědomí pro herečku tak důležité. Stále o sobě pochybovala. Narodila se v roce 1921, byla tedy o sedm let mladší než její slavnější sestra. V době, kdy chodila na konzervatoř, kam přestoupila z kvinty gymnázia, byla už Lída velká hvězda.

Zorka, původně Babková, chtěla být odmalička herečkou. Tyto ambice měla vlastně její maminka, příležitostná sboristka Národního divadla, a realizovala je prostřednictvím svých dvou dcer. Tatínek Karel Babka, vrchní magistrátní ředitel, byl nesmírně tolerantní člověk a svým dcerám vůbec v ničem nebránil, jejich herecké sny naopak podporoval. Malá Zorka byla velice milé dítě a jako taková se objevila ve své první roli - v reklamě na dětský pudr.

ZorkaPo absolvování konzervatoře odešla nejdříve ke kočovným společnostem, ale brzy začala hostovat v Praze – a dokonce i v Národním divadle. Když v roce 1939 připravovali mladí filmaři František Čáp a Václav Krška lyrický film Ohnivé léto, vyhlídli si Zorku do hlavní role. Nakonec byl scénář filmu upraven, v hlavní roli se objevila Lída Baarová a pro Zorku zbyla role vedlejší. Tehdy se poprvé a naposledy sestry objevily spolu ve filmu. Sice se většinou uvádí, že toto byla Zorčina první role, ale nebyla to pravda. Celkem si zahrála za svého krátkého života ve třinácti filmech.

Byla velice citlivá, vše si hned připouštěla. Ačkoli byla štíhlá, měla pocit, že je tlustá. Dokonce se píše, že jí to snad naznačila Lída! A důsledek? Tvrdá dieta, která skončila poruchou příjmu potravy, obrovskými migrénami a depresemi. Došlo to tak daleko, že musela Zorka do sanatoria. Pobyt tam jí sice pomohl, ale ne nadlouho.

Nervově labilní dívka se několikrát zamilovala, ale vždy nešťastně. Do mladého spisovatele Františka Kožíka, který byl ale ženatý. Další láskou byl začínající Karel Höger nebo pozdější divadelní kritik A. M. Brousil. To jsou jen ti nejznámější. Tyto vztahy byly nejspíš jen platonické. Dokonce existují názory, že Zorka zemřela jako panna. Své lásky Zorka zdokumentovala ve svém deníku, kam také psala své básně. Knižně byl Deník sestry Lídy Baarové poprvé vydán v roce 1998, druhého vydání se dočkal v roce 2007.

Lída a Zorka

Lída Baarová a Zorka Janů

Konec války byl pro Zorku Janů nesmírně traumatizující. Byla levicového smyšlení, nesnášela nacisty. Velké spory měla se sestrou Lídou, vyčítala jí, že se s Němci tak kompromitovala. Opět u ní propukaly deprese, migrény, a dokonce prý i leukémie.

Když byla Lída Baarová zatčena a dostala se do vězení, začalo pronásledování celé rodiny. Připomínalo to praktiky nacistů za války. Paní Babkové při jednom z výslechů selhalo srdce. Pan Babka se snažil Lídu přes své dřívější známosti dostat z vězení. Marně. Navíc podcenil v této hektické době své zdravotní problémy a v důsledku toho mu musela být amputována noha. Zorka tím vším nesmírně trpěla. Měla ale ještě divadlo, to jediné ji drželo při životě. Když jí však byl zakázán jako sestře kolaborantky vstup do Komorního divadla, ztratila vůli žít. Byla apatická, nejedla, nespala, nekomunikovala. Jednou v noci probudily jejího otce podivné dávivé zvuky. Když se šel podívat do pokoje Zorky, zjistil, že se napila benzínu, který následně zvracela.

Svůj život ukončila Zorka o několik dní později skokem z balkonu nádherné rodinné vily připomínající loď, kterou nechala pro své rodiče postavit její slavná sestra. Psal se březen 1946 a Zorce ještě nebylo dvacet pět let.

V seriálu o zajímavých ženách jste si u nás mohli přečíst:

Reklama