.

Zoolog Michal Podhrázský: „Přirozený výběr partnera je důležitý i u zvířat.“

Domácnost

Zoolog Michal Podhrázský: „Přirozený výběr partnera je důležitý i u zvířat.“

Když se o někom řekne, že pracuje jako kurátor ptactva v zoo, ne každý ví, co si pod tím představit. Co takové povolání obnáší a v čem je nebezpečné, jsem se zeptala zoologa Michal Podhrázského ze Zoo Dvůr Králové.  

Jak dlouho už v zoo pracujete?

podhrazskyZačínal jsem v pražské zoo jako průvodce, při studiu vysoké školy. Poté následovaly tři roky v Čakovicích na pozici učitele předmětu chovatel cizokrajných zvířat. Když přišla nabídka ze Zoo Dvůr Králové, že hledají zoologa se zaměřením na ptáky, což je i můj obor, neváhal jsem. A už tu působím čtyři a půl roku.

Jen pro představu, kolik opeřenců máte na starosti?
Ptáků tu máme k dnešnímu dni 780 kusů. Co se rozmanitosti druhů týče, je jich zhruba 150.

Co přesně povolání kurátor ptactva obnáší? Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Chodím do práce většinou na sedmou hodinu. Zajdu za ošetřovateli, kteří tu bývají už od půl sedmé, takže mají obejité výběhy a voliéry. Rovnou mi tak hlásí případné problémy, co řešit s veterinářem, kde se co vylíhlo. S ostatními zoology se scházíme v devět hodin a domlouváme se, co ten den budeme s veterinářem řešit prioritně. Pak už je to, kromě nezbytné administrativy, různorodá práce, žádný stereotyp. Například neustále upravujeme krmné dávky.

Proč je nutné upravovat krmné dávky?
Nefunguje to tak, že by byl jeden pták ve své kleci a měl pořád stejné krmení. Můžeme nakrásně rozhodnout, že tento pták bude žrát zelené granule a tenhle zase červené, ale to moc nefunguje. Ve společné voliéře je spousta druhů a většinou si je zobou navzájem. To se nám ale podařilo vyřešit například u plameňáků a ibisů, kteří potřebují rozdílné krmení. Přišli jsme na to, že plameňáky můžeme krmit v zadní části vnitřního boxu, kde jsou zvyklí od začátku a ostatní ptáci se tam bojí. Ibisům zase dáváme granule do míst, kde na zemi leží klády. Jim nevadí, ale plameňáci je neradi překonávají. V průběhu roku se navíc krmné dávky mění.

plamenak

Z jakého důvodu?
Máme tendenci stimulovat ptáky k hnízdění, takže to musí být jako v přírodě. V nějakém období by měli strádat, v jiném mít zase hojnost. Krmení upravujeme i podle situace. Takže pokud mají hmyzožraví ptáci mláďata, musejí dostávat několikrát denně hmyz, aby je byli schopni nakrmit.

Daří se vám odchovávat mláďata? Kterých si nejvíce vážíte?
Daří se nám odchovávat například kachny - pižmovky ostruhaté, už třetím rokem. I letos máme deset káčátek a jsme nyní jediní, kdo je množí. Celkem se to v Evropě podařilo pětkrát a my jsme právě těmi pátými množiteli.

V čem tento úspěch spočívá?
Je to know-how, které neříkáme. Ale my ho v podstatě ani nevíme. Posbírali jsme různě po Evropě jedince, kteří se nemnožili, ale dlouho se nám nedařilo sehnat samce. Až ZOO Plzeň měla pár, který se dlouhé roky neměl k zahnízdění u nich, ani předtím v Ostravě. Domluvili jsme se tedy na jejich vypůjčení a všechny ptáky pustili společně do voliéry. To ale dopadlo poměrně dramaticky. Samice se mezi sebou popraly a zhmoždily se. Požadovaný výsledek to však přece jen přineslo. Samec si vybral jinou samici a s tou okamžitě zahnízdil. Přirozený výběr je zkrátka to nejlepší i u zvířat.

A pak už šlo vše hladce?
Poprvé se rozmnožili ve velké průchozí voliéře, kde si v křoví udělali hnízdo. My z toho byli nadšeni, ale v období, kdy samice zasedla na snůšku, začal být samec bohužel velmi agresivní. Bránil celé území a začal útočit i na ostatní ptáky. Tehdy nám dokonce zabil čápa simbila.

Kachna dokáže zabít čápa?
Šestikilový kačer, 75 cm vysoký, dvoukilového čápa udolá. Má poměrně velkou sílu v křídle a tehdy mu zlomil nohu.

Takže jste je přestěhovali?
Samce ano, ale se samicí jsme hýbat nechtěli, aby odchov zůstal přirozený. Jenže ona to neunesla a vajíčka opustila. Byli jsme z toho nešťastní. Vejce putovala do líhně a místo nich dostala do hnízda podkladky. Naštěstí se po půl dni vrátila a seděla dál. Vajíčka jsme jí vrátili těsně před klubáním, aby se mláďat vylíhla pod ní. Druhý rok jsme ale stáli zase před rozhodnutím, kam chovný pár dát. Zariskovali jsme a dali jej znova do voliéry, kde mu podmínky vyhovovaly. Netušili jsme, jak by na přestěhování na jiné místo reagoval. Jenže scéna se opakovala, samec opět útočil. Následovalo tedy jejich stěhování, po kterém jsme zjistili, že samice už zahnízdila. Vajíčka tak putovala do líhně, ale ona si naštěstí v novém výběhu udělala druhou snůšku, takže bylo vyhráno. Letos už díky tomu nebylo potřeba riskovat.

 

To se tedy nenudíte.
Rozhodně ne. Ani když na jaře připravujeme expozice a stěhujeme do nich ptáky, nebo je na podzim zase přemísťujeme na jejich zimoviště. Většina expozic u nás totiž není řešená tak, že bychom jen otevřeli okénko a oni vyletěli ven.

Podzimní stěhování vás čeká už brzy. Jak takový odchyt ptáků probíhá?
Chytáme je různým způsobem. Větší ptáky, jako třeba čápy, marabu či jeřáby, většinou zaženeme někam na dvorek, jednoho oddělíme a zatlačíme do rohu. Pak už ho chytáme do rukou. Musí se ale velmi opatrně. U dlouhonohých ptáků se může snadno stát, že si zlomí nohu. To je konečná, protože zlomeniny se u nich špatně hojí. A bez jedné nohy nejsou schopni fungovat.

pelikan

Nebezpečné to ale musí být i pro vás.
To ano. Třeba jeřábi královští se hodně brání a útočí. Kopou nohama, na kterých mají hodně ostré drápy. Čápi zase klovou. Do všeho, co se leskne. Takže vám často šlehnou zobákem do obličeje.

Kolik je na odchyt potřeba lidí?
Na podzim, když chytáme ptáky ve voliéře, nás jde víc. Účastní se všichni z úseku ptáků. Velká sranda bývá třeba odchyt pelikánů. Jsme jedni z jejich největších chovatelů v Evropě. Máme kolem čtyřiceti chovných ptáků. Stěhovat je na jaře ven je celkem jednoduché, na zimovišti se snadno pochytají. Na podzim je ale chytáme na dvou velkých rybnících. Sejde se nás kolem patnácti a bývá to opravdu dobrodružné. Když se totiž nepodaří všechny ptáky najednou vytlačit na břeh, dochytávají se ti, co utečou, podstatně hůř.

papousek

Zdroj foto: Zoo Dvůr Králové

S papoušky je asi snazší práce. Máte u vás i nějakého mluvícího?
Máme, je to ara ararauna. Problém je ale v tom, že to není africký papoušek, na které se nyní specializujeme. Do budoucna jej proto plánujeme vyměnit. Je ale fixovaný na své ošetřovatele, takže buď dožije u nás v ptačím světě, nebo si ho některý z nich vezme domů. Kvůli specializaci na Afriku jsme už vyměnili na 70 druhů ptáků z jiných kontinentů. Poslední byla ara hyacintová, která odešla do Zlína. Přišel k ní samec z Francie, se kterým je spárovaná. Vzhledem k tomu, že je africký papoušek asi 20 cm velký, snažíme se oslovit návštěvníky něčím jiným. Jejich množstvím. A zvětšovat hejna se nám skutečně daří.

Čtěte také:

   
24.09.2015 - Zvířátka - autor: Julie Hájková

Komentáře:

  1. [3] bobani [*]

    zajímavé

    superkarma: 0 24.09.2015, 19:05:43
  2. [2] maxipes [*]

    Velmi zajímavý článek

    superkarma: 0 24.09.2015, 13:10:29
  3. avatar
    [1] Kadla [*]

    Super článek! Sml67

    superkarma: 0 24.09.2015, 08:50:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení

Náš tip

Doporučujeme