Reklama

První a dodnes jediná žena, která zvítězila ve Velké pardubické steeplechase, prožila opravdu dlouhý a bohatý život. Jeho velkou část strávila v sedle koně, na závodech či ve stájích. Lata Brandisová byla praneteří hraběte Oktaviána Kinského, známého bouřliváka a jednoho ze zakladatelů tohoto legendárního závodu.

Komtesa Marie Immaculata – známá jako Lata – pocházela z početné rodiny hraběte Leopolda Brandise, jehož matka byla hraběnka Kinská. Lata se narodila spolu se svým dvojčetem, sestrou Kristinou (té zase říkali Týna) v roce 1895 v Úmoníně  u Kutné Hory. O dva roky později se rodina přestěhovala do zámečku v Řitce, na panství, které matka dostala věnem. Zde si hrabě Brandis zřídil vlastní chov koní. Tady se také narodily poslední tři z devíti dětí. Celkem měla hraběcí rodina dva syny a sedm dcer.

Lata milovala koně odmalička, otec ji učil jezdit už od osmi let a brával ji i její sourozence často na dostihy do Chuchle. Zpočátku v Chuchli i trénovala a zde také zahájila v roce 1916 svou dostihovou kariéru, která trvala více než třicet let. Bohužel díky nešťastnému pádu svůj první velký závod nedokončila. Bylo to uprostřed první světové války, otec narukoval, stejně jako Latin bratr Mikuláš. Ten se z války už nevrátil (druhý z bratrů Leopold zemřel jako čtrnáctiletý na spálu). Lata se v jejich nepřítomnosti starala o celou rodinu i o koně.

Lata

Po válce přišla díky pozemkové reformě rodina o velkou část pozemků a ze všech koní jim zbyl jen jeden. V roce 1926 Latě navrhl její vzdálený příbuzný Radslav Kinský, předseda českého Jockey Clubu, aby jela Velkou pardubickou.

To vzbudilo velkou nevoli v řadách přihlášených mužů. Vymýšleli si nejrůznější důvody. Byli to většinou důstojníci, kteří nelibě nesli, že by jejich soupeřkou mohla být žena. Co kdyby náhodou vyhrála? Oficiální protest poslali dokonce do anglického Jockey Clubu. Jenže z Anglie přišel do Pardubic příkaz, aby Latě umožnili závodit. A museli jí vytvořit vlastní šatnu, aby ji prý žádný chlípník při převlékání neokukoval.

Poprvé se na startu Velké pardubické tedy Lata objevila v roce 1927 v sedle klisny Nevěsty. I když s ní několikrát upadla, závod dokončila jako pátá. Úspěchy zažila komtesa Lata i v dalších letech. Ale nejšťastnější den v jejím životě nastal 17. října 1937. V 56. ročníku tohoto nejslavnějšího dostihového závodu zvítězila jako první a dodnes jediná žena v historii o celých 7 délek v poli 15 jezdců. Pro desetiletou klisnu Normu to byla vlastně poslední šance. Ani Lata už nebyla nejmladší - bylo jí tehdy už 42 let.

Lata

Po druhé světové válce se komtesa Brandisová účastnila závodu ještě třikrát, ale nikdy ho nedokončila. Nejhůř dopadla v roce 1949. Poranila si páteř, měla frakturu lebky, byla dokonce týden v bezvědomí. Přežila. Do konce života ale chodila už s hůlkou.

Závěr života této skvělé závodnice byl víc než krušný. Po Únoru 1948 byl Brandisovým zabaven majetek a Lata, která se nikdy nevdala, se i se svými sestrami musela odstěhovat ze zámku v Řitce, z něhož zřídili drůbežárnu, do chaty, kde nebyla elektřina, ani voda. Byly to opravdu nevyhovující podmínky pro tyto dámy v letech. V té době už právě díky poslednímu závodu byla Lata v invalidním důchodě. Její dvě sestry pracovaly jako dělnice v čokoládovně Orion. Když v roce 1979 zemřela na zápal plic sestra Kristýna, přijel zanedlouho pro Latu její synovec Ernst a odvezl ji do Štýrska. Tam o rok později 12. května 1981 zemřela také na zápal plic. Je pochována v Reitereggu v rodinné hrobce vedle své sestry a jejího manžela.

I o těchto zajímavých ženách si u nás můžete přečíst: