Bohužel jsem zrovna tou dobou nebyl u televize ani v Pardubicích, ale když jsem slyšel, že Josef Váňa opět vyhrál Velkou pardubickou, moje reakce byla: „Ten chlap je k neuvěření!

Zrovna nedávno jsem polemizoval nad tím, zda se dělají lidem sochy za života. Procházeli jsme totiž okolo zahaleného pomníku u Hlavního nádraží v Praze a uvažovali, zda by nemohl být Havlův. Nebyl, je to znovuobnovený pomník prezidenta Wilsona.

Ale někteří velikáni své sochy za života mají. Patří mezi ně i neuvěřitelný žokej Josef Váňa, kterému se včera v takřka šedesáti letech podařilo po osmé zvítězit v jednom z nejnáročnějších (jak pro koně, tak i pro žokeje) dostizích naší planety - Velké pardubické.

Bohužel jsem zrovna v tu dobu nebyl v civilizaci a tak jsem se onu věc dozvěděl pouze ze sugestivního telefonátu. „Ten chlap je k neuvěření!“ byla moje spontánní reakce. Samozřejmě jsem si hned, jak to šlo, našel záznam na YOUtube, aby se na jeho výkon podíval. Váňa i hnědák Tiumen byli božští! Tady je máte...

Josefe Váňo, smekám!

Reklama