Co se skrývá za tímto prazvláštním titulkem? Kuriózní cesty do porodnice dnes trojnásobné maminky s nickem Žofie. A nechybí ani příběh její maminky.

Dobrý den milé žínky i vám v redakci.

Cestu do porodnice jsem absolvovala celkem třikrát a pokaždé se to neobešlo bez bonusového zážitku.

Tedy poprvé – bylo mi tenkrát krásných 18 a čekala jsem svého prvního syna. Termín jsem měla na 24., ale stalo se to už 12. večer. V půl deváté večer mi začalo být divně, potom už hodně divně, ale ne velké bolesti. Vůbec jsem nedokázala odhadnout, jestli už je to TO, bylo to přeci jen o dva týdny dřív, ale jeli jsme. V porodnici jsem byla tak vyjukaná a šlo to takovým fofrem, že ani vlastně žádný mimořádný zážitek nemám. Ale má ho můj manžel! Když jsme tam večer přijeli a mě přijali, tak prý mu sestřička řekla, že si tam může počkat, že prý to půjde rychle a že se hned dozví, co se mu narodilo. No a dopadlo to tak, že vyšla sestřička ze sálu a v náručí měla mimina dvě. Chudák manžel tehdy netušil, že současně se mnou rodí ještě jiná paní. Manžel se tomu dodnes směje a říká, že málem omdlel šokem z nečekaných dvojčat.  Podotýkám, že to bylo v době, kdy do porodnice nesměl vůbec nikdo, zabalené kukly dětí jsme tajně ukazovaly tatínkům z oken, a trnuly hrůzou, že nás při tom načapá sestra.  Takže tohle byl nezapomenutelný zážitek ne pro mě, ale pro mého manžela. Nejen, že viděl syna okamžitě po porodu, ale ještě si skoro mohl vybrat.

U druhého syna jsme automaticky očekávali, že když první porod byl dvouhodinový i s cestou, že druhý půjde stejně rychle. Samozřejmě, že ano, akorát s tím rozdílem, že jsme cestou stihli ještě píchnout. Ujeli jsme 25 km do města, kde byla porodnice a těsně na začátku toho města jsme píchli. Manžel říká, že takhle rychle kolo nikdy v životě neměnil, a kdyby prý bylo úplně nejhůř, tak byl rozhodnutý dojet i po ráfku. Takže opět dvouhodinový porod i s cestou a ještě jsme si přitom střihli zážitek z depa formule 1.

A třetí porod už byl téměř klasika. Jediné zajímavé je, že termín očekávání byl až po vánocích , ale to by nebyl život, aby si syn nevybral dobu nejméně žádanou. Takže opět nezapomenutelně, bylo odpoledne, dělala jsem vosí hnízda, ale ty už jsem dodělat nestihla. Jeli jsme rodit. Syn se narodil 23. prosince o půl sedmé večer. Celá rodina dostala dárek pod stromeček, já měla dvě děti doma a tvrdla o vánocích v porodnici. Jinak klasika, zase dvě hodiny i s cestou.

Popsala jsem vám to tady dost přesně, pamatuji si to všechno do puntíku. Ale nemám na paměť mé matky. Mám ještě bratra a když jsem od ní chtěla vědět, kdy se který z nás narodil, myslím v kolik hodin, tak říkala, že si pamatuje, že jeden z nás byl ráno a druhý odpoledne. Ale věděla přesně, že když jela do porodnice se mnou, tak si v sanitce pozvracela kabát.  Takže to máte asi tak….

Já mám v paměti  dvojčata, pneumatiku, vosí hnízda a moje matka kabát.

Krásné středeční dámské počtení vám přeje Žofie

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

_____________________________

Povedené zážitky. Velmi mě rozesmála zejména ta pasáž, jak si manžel mohl vybrat :)) Alespoň máte na co všichni vzpomínat – i s vaší maminkou.
Děkuji, že jste napsala, moc se vám to povedlo (stejně jako děti))
Pěkný den všem
Saša

Téma dnešního dne: Cesta do porodnice

  • Popište nám vaši cestu do porodnice
  • Jak tu první, tak tu druhou, třetí, čtvrtou, pátou…
  • Jela jste sanitkou, autem, vlakem nebo autobusem?
  • Sama, s manželem, s maminkou či se sousedem?
  • Jela jste na poslední chvíli nebo s předstihem?
  • Byla jste poprvé nervózní?
  • Nebo byl nervóznější vás partner?
  • Probíhala cesta v klidu nebo chaosu?
  • Měla jste všechno náležitě přichystáno, nebo jste v porodnici zjistila, kolik věcí vám v tašce chybí?

O cestě do porodnice pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z maminek, ať už současných nebo budoucích, odměníme pěkným dárkem: Dětskou kosmetikou Johnson´s baby

darek

Reklama