Bulvár

Znovu? Nikdy!

Dobrý den,

se svým bývalým manželem jsem chodila 5 let, sice na dálku - já z Prahy on z Podkrkonoší, vídali jsme se 1x za 14 dní - o to víc jsem se na něj těšila a zřejmě si ho vysnila. Ke konci chození jsem usoudila, že to k ničemu nevede a rozešla se s ním, jenže v tu chvíli už jsem byla těhotná, takže byla svatba a stěhování do domu jeho rodičů. A pak to přišlo, prozření, nebo spíš postupné prozírání...ale nikoli procitání, manžel se choval jako malé vzteklé a nezodpovědné dítě, byl lakomý líný a cholerický.

Zpočátku se snažil pracovat - jako živnostník pracoval doma - ale během pár let se jen válel doma na gauči, žili jsme z podpor, z mateřské a z jeho i mých občasných přivýdělků. Po narození druhé dcery jsem doufala, že se vzpamatuje a začne rodinu živit, ale mýlila jsem se, jeho povahové vlastnosti se zhoršovaly a když jsem nastoupila do práce, celou rodinu jsem živila, obstarávala děti, vařila mu obědy na druhý den a chodila spát o půlnoci naprosto vyčerpaná, zatímco manžel čerstvý a odpočatý po proleženém dni na gauči u televize, byl v plné síle a chuti na sex.

A jeho povaha se projevila v plné parádě, začal si vynucovat pozornost zvláštními způsoby jako stříkání vody rozprašovačem na kytky do obličeje, svícením baterkou do oči v průběhu noci, odkrýváním peřiny během spánku atd. Byl extrémně spořivý, nic ke svému životu, kromě televize, nepotřeboval, tudíž předokládal, že ani jeho rodina nic nepotřebuje a hádal se se mnou kvůli každému tričku koupenému v second handu, za vyhozené drobečky máku z tácku vysypal celý odpadkový koš a rozházel ho po kuchyni atd...

Stále jsem se udržovala ve snu, nechtěla jsem vůbec připustit, že bych to měla řešit, snažila jsem se před dětmi nic nedat najevo - ačkoliv určité situace se nedaly utajit, bála jsem se řešení, protože jsem věděla, že by bylo definitivní a já nechtěla připravit dětem dětství, co jsem měla já.

Poslední kapkou byl jeho výlet do Alp, kdy si pořídil kompletní lyžařské vybavení, zatímco naše dcery musely spát na zemi na matracích, protože neměl čas vyrobit jim postýlky a peníze, aby je koupil, neměl. Probudila jsem se.

Sbalila jsem holky a odešla s nimi do podnájmu. Zůstala jsem ve stejném městě, aby neměly k tátovi daleko, ale když už manžel za nimi přišel, naprosto bezohledně jim říkal sprosté a vulgární výrazy o mě a snažil se je přetáhnout na svou stranu. Starší dcera to odnesla tolik, že do jejích 18 let navštěvovala psychiatrii a dodnes se léčí.. Jak jsem se později dočetla, týrání může být i psychické, což jsem vůbec nevěděla a manžel byl typický případ psychopata...

Takže rozvodu vůůůbec nelituji, naopak, lituji jen toho, že jsem neprocitla o 10 let dříve...

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

To psychické týrání znám. Taky jsem ho zažila a nevěděla o tom. Zjistila jsem to až několik let po rozchodu a chtěla v duchu svého bývalého zabít. Proto je dobré všem mladým slečnám vyprávět o domácím násilí, odkázat je na patřičné webové stránky, aby se jim nic podobného nikdy nestalo a dokázaly nebezpečí včas rozpoznat. Simona

Vzaly byste si svého muže ještě jednou? Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

   
26.07.2010 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. avatar
    [1] OlgaMarie [*]

    Co bylo, už změnit nejde. Dívej se dopředu, co ty víš, kde a co tě hezkého v nějakém vztahu ještě čeká!Sml53Sml72

    superkarma: 0 26.07.2010, 17:04:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme