A to se přesně stalo mně. Pokud jste Ženu-in navštěvovala už vloni, možná jste zaregistrovala článek Tetování vyzkoušeno: A to mě mělo bolet? Dnes tu máme pokračování. Moje tehdy čerstvá kérka mi totiž poněkud vybledla. Když máte doma vybledlý cenný obraz, co uděláte? Možná ho přenecháte napospas restaurátorům. I já jsem se nechala opravit. Jenže na rozdíl od restaurování obrazů Pabla Picassa jsem za tuhle službu nezaplatila ani halíř. Opravy se, aspoň v tom „mém“ studiu, dělají zadarmo, pokud původní obrázek pochází také od nich.

Opět po roce jsem tedy zamířila do tetovacího studia. Možná se ptáte, proč až po roce. Pokud myslíte, že důvodem byl strach, zklamu vás. Já se těšila už od jara. Důvod je jiný. Čerstvá kérka se hojí až osm týdnů, tedy dva měsíce. Když se zahojila mně, abych se mohla objednat na „obtažení“, bylo už jaro. A při představě, že si nebudu moct užívat jarního sluníčka, možná i brzkého koupání další dva měsíce, jsem se rozhodla počkat zase do podzimu.

Samozřejmě jsem se zajímala, jak může takové tetování vyblednout. „No to je jednoduchý. Ty sis to měla mazat krémem. Tak je možný, že sis ho hned v těch prvních dnech dávala moc a zkrátka sis to vymazala,“ vysvětlil mi Dan a dodal: „Ale to není nic, co by nešlo opravit, takže je to v pohodě. Horší je, když je kérka moc tmavá. To už opravit nejde a lidi s tím musí chodit celý život.“

„Takže teď to uděláme jinak. První tři dny nebudeš mazat vůbec a pak maximálně třikrát denně Bepanthenem slaboučkou vrstvu,“ doplňuje instrukce.

Ačkoli kolegyně Míša tvrdí, jak tvorba takové kérky pekelně bolí, já toto tvrzení dnes nepodpořím. Vloni to bylo vcelku příjemné, a jak už nadpis předešlého článku napovídá, také bezbolestné. Měla jsem se tedy nač těšit.

Položila jsem se do křesla svého starého známého a nechala ho dělat, co umí. Nejsem žádná citlivka, ale musím přiznat, že tohle už bylo místy o něco méně příjemné než vloni. A tak jsem se na chvíli oddala rozjímání o tom, kam se poděla něžnost mého tatéra, se kterou si po mně maloval posledně.

„Třeba je to tím, že to dělá jinou barvou, tmavší… Možná má i jinou jehlu. Možná je to tím, že tu teď nehrajou Linkin Park, které jsem minule označila za hudební analgetika. A možná je třeba přitlačit, aby to už teď neslezlo.“ Najednou se mi vybavila scéna z mojí oblíbené trilogie Slunce, seno. „Kolikrát jsem ti říkala, abys na tu tužku neryl?!“ „Šestnáctkrát.“ Což odvedlo moje myšlenky a už to bylo zase příjemné jako dřív.

Neuplynula ani hodinka (což je oproti minulým 4,5 hodinám docela změna). „Tak se mi přijď za pět, šest týdnů ukázat.“ A bylo hotovo.

Bohužel vám nemůžu nabídnout srovnání před a po, protože já hlava děravá jsem tu neopravenou zapomněla zvěčnit. Musí vám postačit alespoň mé slovo, že byste na fotce viděli stejně jen nezřetelný světle modrý obrázek. A tady máte alespoň tu opravenou.

kerka

Zatím vypadá vše v pořádku. Už zase se kochám. Je trochu jiná než ta původní, ale taky hezká. A chci další!

Máte taky nějakou kérku? A chtěla byste? Patříte mezi fandy, nebo odpůrce?

Reklama