tora

Čtenářka s nickem Tora Tora Tora byla poslední adeptkou naší akce Splněná přání. Jejím přáním bylo nafotit umělecký akt. Termín už opravdu hořel a mně jakožto organizátorce zase hořela koudel. Asi víte, u čeho. Všechno jsem musela zprodukovat během pár dnů. Naštěstí jsme se shodli - na jednom jediném dni, který přicházel v úvahu. Tora odjížděla na dovolenou, fotograf Michal na prodloužený víkend a vizážistka Simona měla čas jenom několik málo hodin. 

tora

První přijel fotograf, abychom vyrazili na obhlídky lokalit, kde by se dalo fotit. Napadlo mě zvolit nějaký alternativní prostor. První variantou byla rozsáhlá garáž u nás v domě. 

toraHm, to není ono. Moc strohé, prázdné, industriální... zavrhli jsme. Co příroda? Nahé tělo v trávě? Není to trochu kýč? Uznávám. „Polorozpadlý kravín,“ vyhrkla jsem na fotografa a můj nápad se mu evidentně zamlouval. Jdeme, je to kousek. Kousek to sice byl, ale cesta po pás vysokou mokrou travou, bujnými křovisky a křivolakým kluzkým terénem se spíš podobala výpravě tropickou džunglí. Než jsme dorazili na místo, byli jsme „durch“. A tady to je. Budova bývalého kravína, s propadlou střechou, vymlácenými okny a uvnitř skládka. Všude pneumatiky, hadry, suť, střepy. Humus. Ale také výtvarně nádherný prostor s úžasnými zákoutími a krásným světlem. „Jo, to beru,“ řekl Michal spokojeně a razili jsme už částečně vyšlapanou pěšinkou zpět.

Přemýšlela jsem, co obleču TTT, aby nedopadla jako my. Chtělo by to neopren nebo rybářské holínky, ale ani jedno bohužel nemám.

Naštěstí jsem měla alespoň oční kapky, které pro změnu potřeboval chudák fotograf Michal. Pyly trav u něj vyvolaly alergickou reakci, že měl oči jako rudé „pingpongáče“. No vida, bez újmy přežil výpravy na severní polární kruh, a já ho tady odrovnám na pražské periferii. Ale vzal to statečně, za což mu děkuji a za újmu na zdraví se omlouvám.

V kapse mi zazvonil telefon. Vizážistka Simona. Prima, tvůrčí tým je kompletní, ještě aby dorazila hlavní aktérka.

tora

toraChci vytočit její číslo, jestli někde nebloudí, ale předběhne mě. Sláva, jdu jí naproti na parkoviště a jsem zvědavá, jak vlastně vypadá. Z auta vystoupí vysoká, krásná, usměvavá a úžasně upovídaná TTT v žlutých minišatech. V nich by mohla cestu do našeho „ateliéru“ absolvovat bez újmy, napadne mě. Jen sandálky na vysokém podpatku vyměníme za moje gumové žabky. I ony mají premiéru. A shodou okolností s šaty krásně ladí. Milá náhoda.

První věc, kterou navrhla zkušená Simona: Svléknout TTT z podprsenky a kalhotek, aby na těle nezůstaly vytlačené rýhy, které by kazily dojem. Pravda, to by nás nenapadlo. Šaty jsme jí samozřejmě nechali. Na ty měla přijít řada až později. A druhá: Chtělo by to panáka na uvolnění. Pro tentokrát jsme výjimečně porušili nepsané pravidlo, že dáma dopoledne nepije, a dali si frťana.

Líčení dopadlo skvěle, takže jsme mohli sbalit pár rekvizit včetně placatky a vyrazit vstříc dobrodružství.

Nevím, jestli to bylo tím alkoholem, ale zdálo se, že Toru vůbec nezaskočilo místo, kde jsme hodlali fotit. Prostě pohodářka. Michal rozložil fotografická fidlátka a začal nejprve portrétem. Když byl spokojen, přišla teprve řada na akt. Z přehozu jsem vytvořila improvizovaný paravan a šaty šly dolů. Ukázalo se, že oranžový přehoz byl dobrou volbou. Zpočátku posloužil k zakrytí těla, které se odhalovalo postupně, ale nakonec jsme ho nechali ve hře jako zajímavou výtvarnou rekvizitu. Nejenže pomáhal naší modelce zaměstnat ruce a působit tak přirozeně (holky, fakt to není tak žádná „prča“ a Tora má můj obrovský obdiv), ale barevně ladil s prostorem, skvěle se aranžoval a dodával obrazu zvláštní barokní ráz, což vůbec nebylo na škodu. Naopak.

tora

„Hotovo, já jsem spokojen,“ řekl Michal a všichni jsme si tak trochu oddechli. Fotit akt není vůbec tak jednoduché, jak se zdá.

Jak dopadne, a jestli splní očekávání naší čtenářky Tora Tora Tora, se dozvíte brzy. I když jsem průběžně také fotila, záměrně vám neukážu žádnou „nahatou“ fotografii. Na tu si počkejte až od profesionála!

Reklama