Pěkný, konečně sluníčkový den,
 
přiznám se, že jsem tajně zadoufala včera, že dnešní téma bude poněkud veselejší, ale on vlastně život není jen veselý. A přijde mi, že těch vážných témat je čím dál víc.
 
Nerada míchám více témat a raději píši vždy k jednomu, ale dnes bych si dovolila udělat vyjímku a spojit dvě, nevadí?
 
Spoustě čtenářek neunikne, že jsem psala již několikrát o svém synovi. Dokonce jsem tu byla kdysi odsouzena za to, že v těch nejkrajnějších případech přistoupím i k fyzickému trestu, ač, jak zdůrazňuji, opravdu velmi nerada.
Co se výchovy týká, od narození Matýska jsem měla jasno. Pokusím se z něj vychovat slušného člověka. Všichni víme, že to není jednoduché a že lépe se o tom mluví, než se to realizuje. Po rozvodu to bylo obzvlášť těžké, ale dohodli jsme se s exmanželem, že nesmí být rozmazlený a nevychovaný jen proto, že jsme mu rozbili rodinu. Neexistuje tedy povolování zakázaného druhým rodičem, neexistuje vydírání typu: to u táty smím, proč u Tebe ne, a naopak. Oba dva vedeme malého k pravdomluvnosti, dobrému chování a slušnosti. Je to sedmiletý špunt a i on občas zazlobí. Nevím, zda náhodou, ale zjistili jsme, že oba máme stejný postup v těchto případech. Následuje domluva, povídání o problému. V případě, že to nezabere, následuje zákaz oblíbených činností (sledování televize a hraní na PC). Pokud ale ani toto nepomůže, přijde i ta rána na zadek. Není jich moc, ale jak jsem psala, někdy to jinak nejde. Facku dostal jednou v životě, když ublížil menší holčičce a ještě na ni byl hrubý. Už to nikdy neudělal a mě ta facka bolela víc než jeho a v noci jsem to pěkně obulela.
Hodně slýchám, že jsem moc přísná, ale zkuste se mi chvilku divit. Nevím, jak dalece si pamatujete ještě jedny hodně smutné kauzy...
Nevím už ani, jak je to dlouho, kdy se to stalo poprvé. Televize nám nabídla záběry na zničené hřbitovy mladou partou lidí (přerostlých dětí). Rozkopané pomníky, květiny, ulámané sochy, urny poházené všude okolo, totální spoušť. Nedokázala jsem to nějak pobrat. Nemyslím si o sobě, že bych byla nějaký fanatik, ale úctu k mrtvým teda zcela jistě mám. Nejlepší byl závěr, kdy bylo řečeno, že jelikož jde o nezletilé, nebude zahájeno trestní stíhání.
Miluji svého syna nade vše, ale kdyby udělal někdy něco podobného, nevím, zda bych ho nepřizabila sama. Asi právě proto se snažím být dobrou mámou, aby nás něco takového nepotkalo.
 
Pěkný zbytek dne od
Jacquelline
 
Milá Jacquelline,
za nezletilé by měli nést odpovědnost rodiče (i tu trestní). A rodiče by měli tedy správně uhradit vzniklé škody, a pak by si možná dávali větší pozor na to, čím se jejich děti "baví".
Reklama