Čtenářka Gerda vás seznámí se současnicí Boženy němcové. S vlastenkyní a emancipovanou spisovatelkou. Děkuji Vám Gerdo, přiznávám, že jsem o ní v životě neslyšel. Zajímavá žena.

Dobrý den, pro mě je velkým vzorem  spisovatelka Božena Němcová a v jejím stínu zapomenutá Vlasta Pittnerová. Obě mi imponují svým statečným životním postojem a tím, že se žádným trápením nedaly zlomit a dokázaly se prosadit i za cenu těžkého boje.

O první psát nebudu, přestože si jí vážím. Je ale natolik známá, že by to byl „objev Ameriky“.

Pokusím se načrtnout postavu, o které dnes málokdo ví, a to spisovatelku 19. a 20. století, Vlastu Pittnerovou z Polné. Asi ji mnoho lidí nezná, protože pro svůj příklon k náboženství nebyla její literární činnost pro minulý režim žádoucí.

Její tvorba tehdy nevycházela ani nebyla v knihovnách, přesto jsem ji pro sebe objevila a velmi mě zaujala svým - na tehdejší dobu - emancipovaným postojem.

Narodila se v Polné r. 1858 své již 45 leté matce jako poslední poškrabeček ze 12 dětí ve známé polenské rodině. Od roku 1840 působil v Polné manžel Boženy Němcové a udržoval přirozeně styky i s rodinou Pittnerovou, která tehdy organizovala vlastenecký život obce.

Tím se utvářelo vlastenecké povědomí malé budoucí literátky. Jako děvče se věnovala ochotnickému divadlu a pomáhala otci v obchodě. Další studium na učitelském ústavu jí otec bohužel kvůli jejímu chatrnějšímu zdraví nepovolil.

Bohužel, byla na přání otce, který si ve svém vyšším věku dělal starosti o její zabezpečení, provdána za o dost staršího lesního a vdovce Weymelku, který měl dceru jen o 10 let mladší, než byla Vlasta.

Povahou jednodušší, národnostně neuvědomělý nemohl naplnit očekávání vzdělané a romantické ženy a svoje rozčarování dával najevo i fyzickým napadáním. A představte si, co udělala! Aby ji nemohl tahat a smýkat za vlasy, ostříhala se dohola. 

To, že od něj po stálých domácích scénách utekla, až do Prahy, snad nikoho nepřekvapuje. U rodičů totiž zastání nenašla. Svůj první byt měla v Praze v Jakubské ulici na Smíchově. V Praze se neztratila, účastnila se společenského života, pomáhala organizovat Národopisnou výstavu a samozřejmě se věnovala milovanému psaní.

Bohužel, její zdraví nikdy nebylo příliš dobré, ke svému psaní potřebovala dobrý zrak, o který postupně přicházela, ale tvořila svědomitě dál. Neušla ani úrazu, který jí způsobil automobil, když přecházela cestu.

Kdo se dnes dokáže prokousat jejími knihami a porozumět dobovým výrazům, pronikne do života starých časů. Pochopí, jakým třeba potupným martyriem procházely ženy vyšších kruhů, odkázané jen na dobré vdavky, jak se žilo v měšťanských rodinách, kdy musely dcerky vstávat a že se celý den nezastavily, život na venkovských statcích, mlýnech -  ve všech svým románech dokázala zúročit všechny zkušenosti z návštěv, ze kterých si dělala zápisky.

Lidé se v nich poznávali, ba dokonce používala i skutečná jména. Napsala téměř 100 románů a povídek z jejích milovaných Žďárských vrchů.

Nejsem sama, kdo si u jejích povídek rád odpočine. Znám hodně žen (je to opravdu literatura výrazně tzv. pro ženy), které při četbě skutečně relaxují.

A koho neotrávilo a neunudilo moje staromilské povídání, ten snad vydrží ještě krátké motto, které Vlasta Pittnerová v prvním roce pražského pobytu zapsala do svého památníku:
„Ten nejsilnější je, kdo stojí sám!
Sám řídí loď svou mořem života, dá vždycky výhost luzným citům hrám. A nechvěje se, kdy mu ztroskotá se štěstím loď v neštěstí úskalí. A dále pluje, třeba na vraku i když se vlny žalův převalí, neplesá tíži vstříc jak zázraku, vždy klidně snese žal i záblesk štěstí, ni v pláč, ni v jásot strhnouti se nedá, vždy silen vědomím, že možno snésti člověku osud.
Přemoženým běda!“

A ta poslední věta je pro ni typická, řídila se jí opravdu poctivě, aby tak nedopadla.
Gerda
Text nebyl redakčně upraven


Která historická postava našich dějin je vám nejsympatičtější a proč?

  • Obdivujete staré hrdiny z českých pověstí?
  • Nebo snad Přemyslovce?
  • Obdivujete naše královny?
  • Nebo snad Marii Terezii?
  • Nedáte dopustit na obrozence?
  • Nebo na zakladatele samostatného českého státu?
  • Jste hrdé na některého našeho prezidenta?
  • Nebo vojáky ze světových válek?

No, napadá mne ještě spousta otázek. Tak věřím, že vás ještě více odpovědí. Jen s Cimrmanem na mě nechoďte. O tomhle velikánovi si můžeme povídat někdy jindy.

Vaše příspěvky směřujte na redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

A já dnes v 16 hodin jednu z vás, která přispěje, odměním. Mám tu velkou encyklopediiPraha a národní dědictví České republiky a také kontroverzní knihu Černá kniha církve s podtitulem …A neuveď nás v pokušení.

Reklama