• Pětice zaměstnanců Fakultní nemocnice Brno-Bohunice porušila zákon. Prodávali do Holandska kožní štěpy. Za obchod, který byl až do přijetí nového zákona v roce 2002 legální, jim hrozí trest odnětí svobody až osm let a vysoké pokuty. Dopustili se totiž „nelegálního obchodu s lidskými tkáněmi a orgány“. Skutečnost, že většinu takto získaných prostředků využili obžalovaní k nákupu lékařského vybavení pro Nadaci Život je, zdá se, spíše přitěžující okolností.

 

  • Policista a vedoucí Junáka David Stejskal věděl od svých patnácti let, že je homosexuální pedofil. Přesto se stal vedoucím chlapeckého oddílu a podle informací MF DNES nejen fotil své nezletilé svěřence v pornografických pózách, ale prováděl jim felaci, sám se od nich nechal ukájet a dokonce se několikrát pokusil o anální sex. Byl, zatím nepravomocně, protože státní zástupce se odvolal, odsouzen k tříletému podmíněnému trestu s odkladem na pět let – pokud se tedy bude pět let chovat vzorně, do vězení nepůjde.

 

  • Manažeři zkrachovalé Kreditní banky Plzeň Jan Peterka a Milan Nenádl byli odsouzeni k pěti letům vězení nepodmíněně za zpronevěru deseti milionů korun. Podle zákonů ČR a názoru soudců zřejmě spáchali horší zločin než David Stejskal. A rozhodně horší než mladík, který pod vlivem alkoholu usedl za volant na tuningové show a zabil člověka – ten bude odsouzen maximálně ke dvěma letům vězení, protože neřídil na veřejné komunikaci, ale v areálu letiště.

 

  • Za podvod, kterým připravil klienty o 1,2 miliardy korun, byl zakladatel stavebního družstva H-Systém Petr Smetka odsouzen na dvanáct let nepodmíněně. Eduard Sobotka byl za znásilnění své čtrnáctileté dcery odsouzen k šesti letům vězení. Jeho zločin byl zřejmě podle mínění soudců méně závažný než ten Smetkův.

Co je víc? Peníze nebo život?
Zákony České republiky, ostatně stejně jako zákony ostatních demokratických zemí, poskytují soudcům relativně velké rozpětí, co se týče udílení trestů. Přesto jsme neustále svědky toho, že jsou trestné činy majetkové postihovány stejně nebo dokonce hůře než násilná trestná činnost, a to i ta páchaná na dětech. Je v nepořádku náš zákoník, zdravý rozum soudců, nebo skutečně peníze znamenají víc než lidský život?

Řečí zákonů
Za zpronevěru můžete být odsouzena až ke dvanácti letům vězení, stejně jako za krádež či úvěrový podvod, ale také za zkrácení daně či jiných poplatků. Nejnižší hranice při způsobení „škody velkého rozsahu“ je přitom pět let. Pět let vám hrozí také za takzvané předlužení – například za to, když si vědomě vezmete úvěr, který nejste schopna splácet.

Za vraždu vám přitom hrozí deset až patnáct let, v případě zavraždění novorozeněte matkou „jenom“ tři roky až osm let. Stejná sazba vás čeká i v případě, že se vyšetřovatelům nepodaří prokázat vám úmysl zabít. Za znásilnění vám hrozí dva roky až osm let odnětí svobody a tři až deset let, pokud je vaší oběti méně než osmnáct.

A praxe
Už samotný pohled do zákoníku působí poněkud... zvláštně. Tresty za to, že ublížíte člověku či ho dokonce zabijete, jsou i teoreticky stejné a někdy i nižší než tresty za škody způsobené na majetku. Maximální sazba za zpronevěru dvanáct a za znásilnění osm, respektive deset let vypovídá o tom, jakou hodnotu má pro naše zákonodárce lidská důstojnost. Ještě podivněji ovšem působí samotné rozsudky – zatímco pedofilní násilník vyvázne s podmínkou, zloděj je odsouzen na dvanáct let...

Zdroj: Trestní zákon

Jenže co s tím? Snížit tresty za majetkové delikty? Zvýšit tresty za trestné činy proti životu, zdraví, svobodě a lidské důstojnosti? Inspirovat se „americkým vzorem“ a udílet tresty dosahující až stovek let? A pomůže to, pokud se nezmění přístup soudců? Pokud si budou majetku vážit víc než lidských životů?

Co myslíte Vy, ženy-in?

Reklama