Někteří lidé nepovažují poruchu ADHD za skutečné onemocnění. Jak to tedy je?

O hyperkinetické poruše slýcháme dnes a denně, bohužel i taková tvrzení, že toto onemocnění vlastně neexistuje, že jde jen o nevychované a zlobivé děti. Tak to ale není. Sama jsem se účastnila studie 100 rodin, kterým bylo odebráno DNA, a biologická podstata nemoci se jednoznačně prokázala. A to samozřejmě nejen v této studii. Jde o jednu z nejprozkoumanějších psychiatrických nemocí.

Kolik dětí v ČR trpí ADHD?
Víme, že prevalence onemocnění u dětí školního věku se pohybuje kolem 3 až 7 %, přičemž chlapci bývají postiženi asi 2x více. Data ohledně počtu v ČR se pohybují kolem 20 000 dětí. Jde o střízlivý odhad, neboť spousta dětí se k lékaři ani nedostane. Okolí bohužel mnohdy tyto příznaky nevnímá jako otázku choroby, kterou můžeme úspěšně léčit.

Proč některé děti mají ADHD? Je známa příčina, nebo se o něčem alespoň spekuluje?
Základními příčinami jsou vlivy genetické a vlivy prostředí, které mají ve srovnání s genetikou menší roli. Zde bych uvedla např. infekce matky v těhotenství, předčasně narozené děti, děti alkoholiček a narkomanek. Tyto děti mají díky tomu zhoršenou funkci bazálních ganglií jako podkorových struktur mozku, což se podílí na rozvoji ADHD. Určitě ale není ADHD způsobeno nevhodnou stravou či výchovou.

ADHD je tedy také dědičné. Setkala jste se vy osobně s tím, že poruchou trpěl i některý z rodičů, aniž by to do té doby tušil?
Setkala, a to velmi často. Dědičnost je velmi složitý proces, podílí se na ní více genů a navíc je důležitý i vliv prostředí – již zmíněné infekce matky v těhotenství, předčasně narozené děti a tak dále. Takže nejde jen o přenos z rodiče na dítě. Zajímavé a dokazující tyto informace je, že pokud má příznaky ADHD i rodič v dospělosti, je pravděpodobnost přenosu na dítě ještě vyšší.

A jaké jsou tedy příznaky ADHD?
Hlavní obtíže, které tyto děti mají, plynou z narušené schopnosti soustředit se, jsou hyperaktivní a impulzivní. Odborně mluvíme o skupině geneticky přenášených, neurobiologických dysfunkcí. Je snížena schopnost zaměřit a udržet pozornost, přizpůsobovat aktivitu a ovládat impulzy.

Mohou být tyto příznaky s něčím zaměňovány?
Některé symptomy jsou podobné jiným psychickým poruchám či onemocněním. Například jde o projevy u úzkostných poruch, depresí, bipolární afektivní poruchy, závislostí na návykových látkách. ADHD se ale často pojí s dalšími nemocemi. Je proto nutná diferenciální diagnostika pro vhodnou farmakoterapii, a to od dětského psychiatra, nikoliv od pedagogicko-psychologické poradny či školského zařízení.

V jakém věku už můžeme příznaky pozorovat?
V podstatě už novorozenec může vykazovat známky ADHD v nápadně nepravidelném denním režimu, poruše spánku apod. Batole je poté významně neklidné, může být málo spavé či významně agresivní. Taktéž není výjimkou nerovnoměrný psychomotorický vývoj, např. urychlení řeči oproti motorice apod.
Samozřejmě výskyt některých příznaků ADHD kolem 3. roku neznamená, že budou přetrvávat. Pouze u menší části dětí příznaky přetrvávají do té míry, abychom mluvili o ADHD.

Rodiče o svých dětech často říkají, že jsou hyperaktivní. Jaký je rozdíl mezi „živostí“ a hyperaktivitou?
Žádný, pouze hyperaktivita je cizí slovo. Ale pozor, samotná hyperaktivita diagnózu ADHD nedělá. Navíc ona hyperaktivita může věkem mizet, kdežto pozornostní deficit přetrvává, a je pro pacienta zcela limitující! Taktéž od rodičů slýchám, že jejich potomek zcela jistě nemůže mít ADHD, protože vydrží dvě hodiny koukat na Pokémony či prasátko Pepu. Je ale na místě zeptat se, zda je schopno také dvě hodiny pracovat na úkolech, které mu nepřináší okamžitou odměnu, např. při školní či jiné studijní činnosti. Navíc ani při první návštěvě v ordinaci nemusí být díky strukturované práci pozornostní patologie zjevná.
Určení správné diagnózy je ale velmi důležité. Rodině tím často ulevíme, protože si konečně může stav svého dítěte pojmenovat. Od diagnózy se pak také odvíjí volba terapie.

Když to tedy shrneme, jaké chování dítěte by mělo přivést rodiče za odborníkem?
Je nutné, aby rodiče dlouhodobě sledovali projevy dítěte, resp. to, že se chová jinak proti vrstevníkům. Rodiče obecně popisují náročnější výchovu, než je obvyklé. Děti vnímají jako významně živé, emočně nestabilní, agresivní, neumí se ovládat. Ve škole si učitelé stěžují na problémové chování, dítě je mnohdy nebezpečné sobě i okolí. Jde ale jen o hrubý nástřel. Problematika je mnohem komplexnější.

Za jakým odborníkem by se měli rodiče vypravit?
V prvé řadě musí vše posoudit dětský psychiatr. Ten spolupracuje s neurologem, nejlépe s klinickým psychologem a pediatrem. Učitel může doporučit vyšetření v příslušné pedagogicko-psychologické poradně, která v ideálním případě posílá dítě k pedopsychiatrovi, je-li to z jejího pohledu indikováno.

Pokud už dítě trpí ADHD poruchou, lze ji léčit a úspěšně vyléčit, nebo přetrvá do dospělosti? Jak je to s dědičností a co všechno malému pacientovi hrozí? Zvládne úspěšně studium, a jak by ho měli rodiče vychovávat? Nejen o tom bude pokračování rozhovoru s MUDr. Alexandrou Trefilovou, které si budete moci přečíst už příští týden.

Chcete vědět o ADHD více? Podívejte se na stránky www.ADHD.cz


Čtěte také:

Vpáčené bradavky a kojení? Připravte se včas!

Sedmá dětská nemoc: Syndrom ruka-noha-ústa

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama