Bulvár

Znám svojí cenu

Dílo významného představitele italského hudebního verizmu Francesca Cileu (1866-1950)  ADRIANA LECOUVREUR  je uváděno v Čechách poprvé. S podtitulem „Tragická láska velké herečky“ se  koncem září konala slavnostní premiéra.  Jedná se o koprodukci s německým operním souborem z Theater Erfurt a v hlavních rolích se představili světově uznávaní umělci – sólistka Národního divadla v Praze Eva Urbanová a  přední tenorista Velkého divadla v Moskvě, pěvec Oleg Kulko.

 

Opera F. Cilei byla v čase svého uvedení (1902) hodnocena velmi vysoko a premiéra byla velkým uměleckým triumfem předního italského pěvce bellcanta Enrica Carusa. I když po několika sezónách zapadla, překonala zázračné znovuzrození. Slavná řecká sopranistka Maria Callas nastudovala pro svoje desky několik vybraných árií  z polozapomenutých operních děl a mezi nimi i árii z této opery. Když se desky dostávaly víc  mezi divadelníky i obecenstvo, opera byla opět vyzdvižena z prachu zapomnění.

 

Od osmdesátých let slaví úspěch na nejprestižnějších scénách světa. Hvězdnými představitelkami Adriany Lecouvreur se staly Renata Tebaldi,  Joan Sutherland, Montsserat Caballé  nebo Renata Scotto.

 

Adriana Lecouvreur  v podání Evy Urbanové byla skutečnou ženou, vášnivou herečkou i toužící milenkou. Její nádherný hlas  naplňoval celý prostor divadla. V ničem nezůstala dlužna ani hereckému projevu včetně přednesu deklamovaného textu z Faidry. U příležitosti tiskové konference k premiéře odpověděla na několik otázek.

 

Je to vaše první setkání s touto operou?

 

Znala jsem tento titul z literatury i z nahrávek na CD, ale postavu Adriany budu zpívat ve své kariéře poprvé.  Zabývám se studiem této role už rok a půl, protože je  to vskutku velká role.  Je potřeba přemýšlet o jejím charakteru a pocitech a tak modelovat postavu. Studovala jsem part i se svojí učitelkou pí. Kotnárovou. Velmi mi pomohla i konzultace s mojí přítelkyní a uměleckou poradkyní, operní pěvkyní Renatou  Scotto, která byla  velmi vysoce hodnocenou  představitelkou Adriany Lecouvreur.

 

V Národním divadle ztvárňujete řadu velkých postav klasického repertoáru – Toscu, Cizí kněžnu, Libuši. Ráda vystupujete před českým publikem? Je jiné než to zahraniční?

 

Před českými diváky je pro mě obtížné zpívat, protože mě znají velmi dobře a už vědí, co mohou očekávat. Proto doma mívám i největší trému. Je to těžké, zavazující ale krásné. Jsem šťastná, že mohu být členkou ND, že vystupuji na jevišti, kterým procházeli takoví pěvci, jakými byli Ema Destinová, Marie Podvalová  nebo Karel Berman a Eduard Haken. Publikum jako takové je pro mě to nejdůležitější, ale to snad pro každého pěvce.  Až když začnu vnímat lidi v hledišti, uvědomím si divadlo, ve kterém jsem, a město, do kterého jsem přicestovala.

 

Adriana Lecouvreur  je vrcholně veristické dílo. Je potřeba k pěvecké interpretaci  hudby veristů speciální přípravu?

 

Jak jsem říkala, radila jsem se se zkušenou Renatou Scotto, a jak ona, tak i inscenátoři a pan dirigent  Feranec souhlasí s čistým italským bellcantem, které je pro tento titul tím nejsprávnějším.

 

Režijní nastudování opery Jiřím Nekvasilem je efektní výtvarně i dramaticky. Jak se Vám spolupracovalo?

 

Práce na inscenaci byla krátká, ale intenzivní. S panem režisérem se vzájemně respektujeme a snažila jsem se vnímat velmi důsledně všechny jeho poznámky. V inscenaci jsou i mluvené party a hlavně přechody mezi mluvením a zpěvem. To byla nejtěžší místa, která jsme museli spolu nejvíce řešit.

 

Jste velice žádaná pěvkyně, vystupujete po celé Evropě a v Americe. Nevadí vám takové velké vypětí?

 

Jsem typ umělce, který se soustředí vždy na ty nejbližší akce. Vím, že když je naplním, následují nové, ale to už sebou nese moje profese. Plánování a hodnotu nabídek má na starosti můj impresário, a tomu důvěřuji. Takže se tím moc nezabývám. Nicméně je pro mě

nejdůležitější zdraví, moje i mých blízkých, a to se snažím si chránit.

 

Kde všude budete hostovat v nejbližším období?

 

V Metropolitní opeře v New Yorku budu zpívat Santuzzu v Sedlákovi kavalírovi. V příštím roce se vracím do Osla, kde budu zpívat Toscu.

 

Vytvořila jste velkou řadu rolí sopránového oboru. Budete ji rozšiřovat o další nové party?

 

Ráda bych nastudovala Straussovu  Ariadnu na Naxu  a roli Madeleiny Coigny z opery André Chénier  od Umberta Giordana. Neustálou výzvou pro mě zůstávají role z německého repertoáru, hlavně opery Richarda Wagnera.

 

Patříte k nejslavnějším českým umělců, kteří jsou i za hranicemi  velmi žádaní. Je věhlas operní divy pro život příjemný?

 

Stále jsem tím normálním člověkem jako předtím. Myslím, že znám svoji cenu, ale nijak se tím nedojímám, co všechno jsem dokázala. Věřím, že pro umělce je nejdůležitější pokora.  Pokora k umění, k hudbě, k autorovi. Jsem vděčná, že mohu dělat tuto práci, že se mi vede dělat ji dobře. Ale jinak je pro mě důležité to, co pro každého obyčejného člověka – láska a lidské štěstí.

   
22.10.2004 - Společnost - autor: Mária Uhrinová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme