Reklama

 

 

Těžko se u nás najde člověk, který by se nikdy nesetkal s prací členů Klubu českých turistů. Mám tím na mysli známé turistické značky, kterými je naše země protkána od severu k jihu i od východu na západ. Ty žluté, zelené, modré či červené pásky sice zná opravdu asi každý, ovšem jen málokdo ví, že všechny jsou dílem dobrovolných značkařů, členů KČT. Ti během roku procházejí sítí značek a obnovují poškozené, případně doplňují nové. Všechno bezplatně ve svém volném čase.

První cestu takhle vyznačili už v květnu 1889 a k dnešku jich mají na svědomí 40 tisíc kilometrů. Ta první už neexistuje, vedla totiž od přístaviště parníků ve Štěchovicích ke Svatojánským proudům na Vltavě a dnes je zatopená. Jsou tu ovšem cesty, které byly vyznačeny ve stejném roce a dodnes se po nich chodí. Je to například cesta z Berouna na Karlštejn nebo Řevnice – Skalka - Babka.  

 

 

Proč jsou značky barevné

Náš systém značení je dnes natolik dokonalý a unikátní, že nám ho závidí turistické spolky celé Evropy, neřkuli světa.

Jak už jsem konstatoval, existují čtyři barvy cest. Na první pohled to dělá dojem, že jsou takhle barevné jenom proto, aby se navzájem nepletly. To je samozřejmě hlavní důvod, ovšem není jediný. Barevné rozlišení není náhodné, a to často netuší ani zkušení turisté. Takže trochu osvěty!

 

Nejvýznamnější je červená turistická značka, která je dálková a vede obvykle napříč celou republikou nebo po hřebenu našich hraničních hor. O něco kratší bývá modrá značka, která vymezuje území nějakého většího regionu, asi tak na úrovni kraje. Menší regiony, odpovídající zhruba okresům, pokrývá zelená značka a nejkratší bývá žlutá. Tou jsou vyznačeny většinou jen spojky mezi jinými značkami, cesty od jedné památky k druhé a podobně. Konec osvěty.

 

Jak se orientují cyklisté?

Až dosud jsem mluvil o značkách pro pěší turisty. Ale jsou tu ještě značky pro lyžaře běžkaře a pro cyklisty. I ty mají na svědomí členové KČT. Lyžařské trasy vedou obvykle po pěších značkách, jen místy je nutné doplnit je zvláštním značením, které je určeno jen jim. To takové cykloznačení je úplně samostatné. S ním začal klub v roce 1996 a do dnešního dne je Česko protkáno cca 20 000 kilometry cyklotras. KČT je sice jejich garantem a při vyznačování má rozhodující slovo, ale není na to tentokrát sám. Tam, kde cyklotrasa vede po veřejné komunikaci, je totiž každá značka považována za dopravní značku a tu smí umísťovat jen odborná firma dosazená příslušným ministerstvem.

 
7. Hlemýžď bez domečku?

A když už mluvím o cyklotrasách – jedna malá poznámka. Často si je lidi pletou s cyklostezkami. Takže ještě jednou trochu osvěty! Cyklostezka je cesta určená pro cyklisty, kdežto cyklotrasa směřuje z jednoho místa do druhého a vede po různých komunikacích, místy po silnicích, místy třeba i po cyklostezkách.

 

Díky značení tras může Klub českých turistů vydávat vlastní mapy. Pro pěší mají měřítko 1 : 50 000, cyklomapy jsou v měřítku 1 : 100 000. Existují i jiní vydavatelé obdobných map, ale těžko mají trasy vyznačeny přesněji než ten, kdo je značí i v přírodě.

 

 

Články pro vás připravuje pan Luboš Němeček z Klubu českých turistů.

 

 

SOUTĚŽ - SOUTĚŽ - SOUTĚŽ

 

Soutěžní otázky:

 

1)      Kterou barvu turistické značky u nás nemají:

a)      modrou

b)      žlutou

c)      hnědou

 

2)      Nejstarší značená cesta vedla kolem

a)      Sázavy

b)      Vltavy

c)      Otavy

 

3)      Pěší turistické trasy u nás značí

a)      Klub českých turistů ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj

b)      pouze Klub českých turistů

c)      Klub českých turistů ve spolupráci s Ministerstvem kultury

 

 

Ze správných odpovědí budou vylosovány tři výherkyně, které obdrží mapu KČT.
Odpovědi vkládejte SEM.