Podomní prodavači vám dovezou, co vám na očích uvidí. Jenomže kvalita mnohdy kulhá, a možnost reklamace? Leda, že byste si opsali číslo vozu. Nakupujete od nich?

V posteli vás ohlodávají strašlivé obludy

Dvě dámy středního věku stojí u dveří a líčí, kterak několikatisícový vysavač světoznámé značky hromadně likviduje roztoče a kdovíjakou havěť, se kterou jste dodnes sdíleli lože. Při pohledu na mnohonásobně zvětšený obrázek těchto nájemníků s tykadélky se vám dělá mdlo. Poté se ještě dozvíte, kolik kilogramů odumřelé kůže se válí po vašem bytě, a vy možná nabudete dojmu, že bez vysavače, aspirujícího na zázrak tohoto století, snad ani nemůže přežít. Zbývá jen podepsat smlouvu a obdařit dámy dalšími čísly na své známé, za což obdržíte kvalitní nožíky.

Dva králíci za čtyři stovky? Proč ne?

U domu stojí dodávka. Dva urostlí pánové volají do oken. „Klobásky, brambory, cibule, maso!“ a jiné cenově výhodné poživatiny. Koupila jsem pytel brambor a také dvě zánovní mrtvolky králíka. Mám vystaráno na vánoční svátky. Proč ne, možná to pěstují na záhumenku. Každopádně jsem si to zkontrolovala. Králíci vypadají dobře živení, brambory jsou pěkné… budiž.

Není hrnec jako hrnec

Zvonek. Snědá slečna nabízí značkové hrnce za vskutku značkové peníze. Jeden by řekl, že za tu cenu jde o známý model „hrnečku vař“ a že do budoucna již není třeba cokoli dalšího kolem obživy řešit. Fakt, že značka, kterou nabízí tato „poctivá“ prodejkyně, se jmenuje Septer, mnohý přehlédne.
Ve skutečnosti jde o „shit“, který se prodává třeba v Německu za babku a nejde o značku o kterou má jít. Když tuto informaci slečna dostala, vysvětlila, že se asi spletli ti, „co to psali na škatuli“.

„Děkuji nechci, slečno,“ povídám. „Tak si vyliž,“ pravila skromně a odkvačila. Dovedu si představit, kolik zejména starších lidí bude teď před Vánoci zářit štěstím, jak obdarovali své blízké.

Peřiny, ložní prádlo, parfémy stoprocentně značkové, nože, zaručeně kvalitní elektronika, potraviny a třeba i houpacího koně vám přivezou podomní prodavači až pod nos. Záruční list? Možnost reklamace? Není třeba – přece jsme lidé. To sice jsme, ale „lidé jsou různé“, jak říká klasik.

Nakupujete od podomních prodejců? Jak jste byli spokojeni? Co jste si koupili naposledy?

Jana
Ne moc u nich nenakupuji. Jednou u nás byla paní s vysavačem. Vysála mi kousek koberce a ukázala hadřík, co všechno se tam zachytlo. Také mi ukázala obrázek brouka, kterého mám v posteli. To tedy nebyl hezký pohled. No, já bych se i nechala zlomit, ten vysavač uměl také čistit peří, jenže ta astronomická částka, kterou stál… to bych nemohla dát. Alepoň mi dala nože a já jí dala čísla na svoje známé. Snad uspěje jinde.

 

Marek
Koupil jsem loni přes můj protest manželce, nějaký hrnec, který mi vylíčila jako doslova čarodějný. Volala mi do práce celá rozpálená. Ta věc měla umět současně dusit zeleninu a současně třeba udělat kuře. Jediný, co spolehlivě uměla, bylo strašně smrdět a když mi servírovala ten zázrak, chutnalo to jako igelit. Chudák z toho brečela. Spolu s nějakou sadou podivných nádob, který vypadaly jako ty ruský panenky – několik v jednom - za to ten chlap s ženskou chtěli tři tisíce. Nevyčítal jsem jí to. Ale dost jsem ji dobíral. Když se rozbrečela, tak jsem toho nechal. Už bych u nich nekoupil ani plastovou lžičku. Doufám, že ona také ne.

Radka
Občas u nás zazvoní. Jednou jsme takhle pořídili brambory. To bylo dobré. Potom chtěli předvádět nějaký vysavač, ale na to jsme zrovna neměli čas a pamatuji paní, která nabízela hrnce. Nevypadala zrovna věrohodně a já byla s malým doma sama, tak jsem se omluvila a dál jsem jí nepustila. Raději nakupuji tam, kde mám něco pak v ruce. Záruční list, možnost zboží reklamovat a tak. Bojím se podvodníků a z toho, co jsem četla, nebo viděla v televizi, se asi bojím právem.

 

 

A co vy, necháte se zlákat?

 

Reklama