Kdysi dávno (zní to hrozně, ale je to tak) jsem pocítila potřebu seznámit se s nějakou spisovatelskou duší, a tak mi posloužil jeden časopis pro ženy. Zadala jsem si inzerát, že se míním seznámit s někým stejně potrhlým a postiženým chorobnou touhou psát a psát a plodit roztodivné shluky písmenek…

Popravdě, doufala jsem, že se mi ozve nějaká profi spisovatelka a ukáže mi cestičku do hvězdných výšin. No jo, potrhlá a naivní sedmnáctiletá holka. Už si to teda přesně nepamatuju, ale víc mi snad ani nebylo….

Samozřejmě profi spisovatelky a autorky kdečeho nejspíš tyhle časopisy nečtou, a už vůbec se nemíní zatracovat s někým takovým, jako jsem byla já.

Odpovědi jsem se ale dočkala. Přišly dvě. Jedna zvláštní holčina odkudsi z Moravy, se kterou jsem si do noty nekápla. Jako hlavní důvod skonu naší dopisové konverzace bych viděla její psací písmo, ze kterého jsem přečetla maximálně každé páté slovo. A na takový dopis se dost špatně odpovídá.

A to jsem dost dobrý luštitel kocouřích škrábanců, protože já sama zrovna překrásným rukopisem taky neoplývám.

Druhá odpověď mi byla seslána z nebes. Dodnes jsem o tom přesvědčená. Přišla od naprosto stejně stižené dívky, či spíše v mých očích tedy ženy. Je ode mě o nějaký ten rok starší, to je pravda. Ona mě tehdy dodávala odvahu v krušných dobách nezaměstnanosti a na oplátku jsem čítávala o strastech a slastech ženy na mateřské.

Myslíte, že se tyhle dvě věci vylučují?

Kdepak, postupně jsme obě zjistily, že nejen psaní je naší drogou. Astrologie, esoterika, karty, numerologie, kočky, zvířata a ještě další milion věcí.

S každým dalším dopisem jsem měla pocit, že ten člověk na druhém konci poštovní schránky jsem snad já sama. Jen v jiném vydání…..

Dokonalá souhra. Navíc dost často vznikaly situace, kdy jsme prožívaly podobné trable v podobných časech.

Naše korespondence i po těch letech neumřela na úbytě, ba naopak. S příchodem e-mailů je ještě živější a aktuálnější.

V životě jsme se neviděly, a přesto si dokonale rozumíme.

A kdoví, co by s námi udělalo živé setkání. Možná by se můj pocit ještě prohloubil, možná by se tím ztratilo to „korespondenční“ kouzlo. Těžko odhadovat.  Každopádně jsme si tak podobné, že to snad ani není možné….

A tak mi, Šupitko, snad promineš, že si dovolím nazvat tě mojí sestrou a poděkovat mému tehdejšímu trapnému nápadu dát si inzerát….

NiKina


NiKino,
proč se toho osobního setkání se "svojí" Šupitkou bojíte, když máte tolik společných zájmů?

Člověk má někdy možná pocit, že ve psaní se dá mnohé skrýt, třeba i ostych, ale po tak dlouhé korespondenci... Vážně se k tomu ani jedna z vás neodhodlá :-)?!


SOUTĚŽ

OTÁZKA ČÍSLO DESET: Jak se česky řekne AMOK?

Pravidla k soutěži najdete ZDE

Reklama