Je mi 22 a manželovi 23 let. Máme trochu italské manželství, jak se říká. Já jsem hodně impulsivní a můj muž taky. Dokážeme se strašně pohádat, ale taky se pak hodně rychle udobříme. Jsme prostě takoví dva čertíci v krabičce.

V sobotu jsme se ale štěkli nějak víc. Začalo to kvůli úplné blbosti. Jako ostatně vždycky. Slíbila jsem mu k obědu plněný papriky, ale zapomněla jsem na to a udělala jsem karbanátky. A do něj vjel nějakej vztek. A začal vyvádět jak pominutej, že měl na ty papriky chuť a že se mi může na nějaký karbanátky vykašlat.

Tak jsem se naštvala a všechny ty karbanátky naházela do koše. A šla jsem na balkon ponípat se v truhlících. To mě vždycky uklidní.

A on tam přišel za mnou a že co má podle mě jako obědvat, tak jsem mu řekla, že je mi to fuk. Že se celý dopoledne válí u PC a já vařím jako idiot a on se pak ještě ofrňuje. A ať si jde třeba do hospody. Že mám vztek. A ať mě nechá na pokoji, že mám práci.

Začal řvát, že moje práce jako jeho ženy je mu uvařit jídlo a ať se okamžitě vrátím do kuchyně. Já jsem mlčela a dělala, že ho neslyším, a on byl nepříčetnej. A najednou začal brát ty truhlíky s kytkama jeden po druhém a házel je dolů.

No a do mě to taky vjelo, protože ty kytky jsou moje velká radost, začala jsem do něj bušit a nadávat mu. No – poprali jsme se.

A od té doby spolu nemluvíme. Nemůžu mu to odpustit. A on se ani nesnaží mě nějak udobřit nebo se omluvit. Ale já teď nevím, jestli to, co se stalo, už není opravdu moc. To nebyla nějaká hádka, ze který se pak dokážeme dostat. On mě opravdu bil a já jeho taky. Bylo to opravdu ošklivé.

Uvědomila jsem si, že ho vlastně asi tak dobře neznám a že vůbec nevím, čeho všeho by byl schopen. Navíc jsem těhotná, v pátém měsíci.

Já vím, třeba řeknete, že mlátit jsem začala já jeho, on že se jen bránil, ale když já jsem měla fakt velký vztek.

A teď nevím. Co když mě bude mlátit dál? Nebo to bylo jen tím, že jsem si začala já? Co mám dělat?

Reklama