Trochu nostalgický příspěvek nám poslala čtenářka s nickem Dadma. My děkujeme a vy si přečtěte, jaké to je přijít o rodné kořeny.

Můj první byteček byl kouzelný. Nebyl sice velký: menší kuchyně, ale prostorná jídelna a dvě místnosti, kdyby to bylo možné, klidně bych se tam dnes vrátila.Topili jsme sice uhlím, na což jsem nebyla zvyklá, doma u rodičů jsme měli ústřední topení. Nájem byl 72,- korun a 100 korun elektřina, protože tam byl elektrický sporák a el.boiler na vodu. V domě bydlely celkem čtyři rodiny a kolem dokola byly živé ploty, trávník, ovocné stromy a klid.

Byt manžel dostal od svého zaměstnavatele. Byli jsme mladá rodina, narodila se nám dcerka a syn. Myslím, že děti tam prožily hezké dětství.

Jelikož jsem ze severu Čech, tak jak to bylo, ustupovala u nás města a vesnice těžbě uhlí. Zmizel můj rodný Most, Ervěnice, kde jsme bydleli a později Komořany, kde jsem chodila do školy, takže já se nemám kam vracet.

Zde jsem  odběhla od tématu, ale zmizel i dům a s ním i náš první  byt. Prožili jsme tam hezkých 12 let. Na městě rozhodli, že naše domy  zbourají a na jejich místě vyrostl Domov pro seniory. V roce 1983 nás přestěhovali do nově postavených paneláků, kde žiji dodnes.

Dadma

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Takový už je život. Sice se nemáte kam vracet, což je smutné, ale hezké vzpomínky vám nikdo nevezme

Jaké vzpomínky na svůj první byt máte vy, milé ženy-in? Ještě stojí dům, ve kterém byl? Stěhovaly jste se v životě často, nebo jste spíš setrvávaly na jednom místě. Kde vám bylo nejlépe? Jak jste spokojená se současným bydlením? Máte nějaké plány, nebo sny, kde byste chtěla bydlet? Napište nám.

redakce@zena-in.cz

 

Reklama