Zajímá vás, kolik si vydělal takový pojídač hříchů a co vlastně dělal? Klidně zkuste tuhle prastarou profesi oživit a napsat do svého živnostenského listu. V MHD bude kolem vás s tímto řemeslem stoprocentně spousta místa.

Vstupte do našeho praúřadu práce a promyslete si, jestli by se vám některé nabídky nezamlouvaly více než vaše současné povolání. Třeba vás něco chytí. Ještě máme volná místa.

Takový ubohý Smolař
Zručný smolař nemusí být jen člověk, kterému i trpaslík v zahrádce do rána vyroste. Dříve to byl ten, kdo se živil sběrem a zpracováním smůly na výrobou dehtu. Dehet, tolik proklínaný odpůrci kouření, se na území dnešní České republiky vyráběl už ve třináctém století.  Smůla se zase hodila jak k praktickému využití, tak k rituálním účelům.

Produkt práce se smolařům nelepil na paty, jak se říká, ale spíše na prsty. Nejdříve bylo nutno smůlu sebrat z naříznutých stromů. K tomu sloužily nože a škrabky. Pracovní oděv smolaře připomínal sukni,  uvázanou až u krku. Ta chránila před lepivou pryskyřičnou hmotou.

Špinavý kolomazník
Kolomazník vykupoval dehet, čili kolomaz. Po vesnicích jezdil s vozíkem a na něm měl kolomaz v soudku spolu se soudkem oleje, kterým se ztuhlá kolomaz musela ředit. Používala se například k mazání dřevěných ložisek.

Popeláři s kukavozy v lese?
Ani náhodou. Původním zaměřením popeláře byl opravdu sběr popela z uhlíři vypáleného dřeva. Popel byl totiž důležitou přísadou při výrobě skla. Louhováním popela se vyráběla látka zvaná potaš. Potaš se používal nejen ve sklářské výrobě, ale i ve výrobě textilní. Na jeho přípravu se však spotřebovalo obrovské množství dřeva, a tak jeho výroba ze dřeva byla na sklonku 18. století zakázána.
    
Sanytrník kopal za Bohemku
To je sice pravda, ale jeho prapředek byl sanytrník profesí, nikoli jménem. Pracovitý člověk takového zaměření vykopával ze země ledek. Tomu se říkalo sanitr či salnitr a místu, kde se zpracovával, pak saliterna. Bylo to pěkně smradlavé řemeslo. A proč byl tento dusičnan tolik zajímavý, že stálo za to podstupovat smradlavou proceduru? Protože ledek byl výchozí surovinou pro výrobu střelného prachu. Jeho význam s rozvojem střelných zbraní výrazně stoupal, takže to bývalo dobré živobytí. A  v trochu jiné podobě stále je. A ještě výnosnější.

Prachař byl samé prachy
Vyráběl totiž střelný prach, takže se měl také dobře. Zbrojení je holt příjemně placená práce odjakživa. I když dnešní prachař už je jen buď Ilja, nebo kšeftuje s bílým masem, nebo rozhodně prachem nesmrdí. To už často jen ty prachy..:)

Ručníkář nikoho neutíral, a ani to není původní zaměření frotéra
Myslíte, že ručníkář šil froté osušky? Nebo se nechal platit za to, že se o vás po koupeli pěkně postaral? Kdepak. Ručnice byly palné zbraně, předchůdci dnešních pušek. Ručníkář měl tedy rozhodně blíž k prachaři než k plavčíkovi.

Už ne svině, už jen nunva
Nelíbí se vám mezi střelnými zbraněmi, popelem, prachem a smůlou? Máte raději zvířátka? Náš historický úřad práce nabízí několik volných míst miškařů, nunvářů, ludvářů, lumbařů či lumbačáků.
Můžete si vybrat, co by se vám nejvíce líbilo.
Požadujeme lásku k fauně, flexibilitu a dobré zažívání.  
Lidový název profese – zvěrokleštič.
Platové podmínky dobré. Osobní ohodnocení po zapracování.

Budete dělat z hřebců valachy, z býků voly čili bulíky a z beranů skopce. Ze sviní pak nunvy čili mišky a z kohoutů kapouny. Vykleštěná zvířena se zklidní, bude ovladatelnější a způsobilejší k práci, některé druhy získají na tučnosti a maso bude křehčí a šťavnatější. Někdy dokonce ztratí nepříjemný zápach. Ochránci přírody vám do řemesla zasahovat nebudou, neb tato profese ještě neexistuje.

Měchošlap není původní výraz pro plastického chirurga, zabývajícího se liposukcí
Pokud se vám ucvakávání bambulínů nelíbí, můžete se ucházet o práci poněkud blíže k Bohu. V kostele, jak víme, jsou varhany, které krásně obhospodařuje varhaník. Jenže varhany mají píšťaly a bez vzduchu v nich by si varhaník ani nepísknul. A tak potřebuje někoho, kdo bude pěkně šlapat na měchy a vzduch do píšťal vhánět. Takže ještě je jedno volné místo měchošlapa.
Příliš lukrativní práce to ale není, takže doporučujeme jako vedlejšák být rovnou i kostelník, případně hrobník, což je nejobvyklejší kombinace.

Pěkně jsme se z lesa, přes přestřelky i kostely, dostali rovnou k mrtvolám a současně k jedné velice zajímavé profesi, kterou vám náš praúřad práce nabízí jako bonbonek nakonec.
Nepotřebujete žádné vysoké školy, nemusíte ani umět psát. Stačí podstoupit náš rekvalifikační kurz na počítání do dvou a konzumaci bochníků chleba.

Nabízíme mimořádnou pracovní příležitostpojídač hříchů!
Někdo jde před smrtí spáchat zpověď, aby se očistil, a doufaje v odpuštění pak v poklidu vydechne naposledy. Jiný to buď nestihne, nebo se na to vykašle. Takový pak zalehne, umře, a starejte se, pozůstalí. A ti se, pokud ho někde raději nehodí přes plot, opravdu starají. Pěkně ho nastrojí, umyjí a na oční víčka přiloží po jedné minci, aby měl nebožtík čím zaplatit Cháronovi, protože ani v podsvětí kuře nehrabe zadarmo. Buďto ho takto vybaveného odešlou na poslední cestu, nebo mrtvole přiloží na hrudník bochník chleba a zavolají vás.
Vy přijdete, počkáte, až do bochníku pěkně nalezou všechny hříchy, a pak hezky tu kupu  neřestí a špatností slupnete, čímž od nich mrtvého očistíte. Za to si vezmete dvě mince, původně určené pro převozníka. Čím pak takový nebožtík platil, jsem v kronice nenašla. Možná se poflakoval po navigaci na věky.
Pokud tuto profesi přijmete, nesmíte se divit, když nebudete kromě svých mrtvol mít žádné kamarády. Nikdo vám ani skývu nepodá, i když pochybuji, že byste zrovna na ni měli chuť.
Pojídač hříchů byla ta nejodpornější práce.
Nedivte se, umíte si představit, co takový zasloužilý, letitý pracovník v tomto oboru, v sobě nosil za příšerné sajrajty? :)

Vzpomenete si ještě na další zajímavé a zapomenuté profese a řemesla?
Reklama