Zdrastvuj, děvočka!

Snad jsem tě svým minulým e-mailem moc nevyděsil. Mám ale konečně pozitivní zprávu. Částečně jsem pronikl do gruzínské mentality a mají můj obdiv za vynalézavost, co se týče šmelení všeho druhu. 60 % obyvatelstva tu žije pod hranicí chudoby a podle neoficiálních údajů je to dokonce 80 %.
Většina lidí tedy obchoduje s čím se dá. Na ulicích jsem viděl ženy prodávající slunečnicová semínka, prodavače starých knih a použitých věcí, prodavače "smíšeného zboží" ve stáncích. Gruzie tak drží prvenství mezi ostatními post-sovětskými republikami v podílu stínové ekonomiky na hospodářství.

Všechny cesty vedou do Tbilisi
Všechny trolejbusy v Tbilisi jsou české výroby, stará známá Škoda. Silnice mají obrovskou šířku, takže dopravní zácpa prakticky neexistuje. Ovšem přejít silnici je opravdový zážitek.
Vyznačené přechody neexistují, podchodů je pomálu. Řidiči považují chodce za "otravný hmyz", kterému není třeba uhýbat, nebo ho (nedej bože!) pustit.
A na tyto prostorné silnice občas padají kameny a sesouvá se půda. Často jsme podél nich viděl krávy a jiná zvířata, jak se poklidně pasou, silniční ruch je očividně nedráždí.

Kultura stolování
Víno tady není nic moc, ale litr stojí jen dvacet korun. A protože bydlím v nevyhřívané chatce, je alkohol jediné možné dostupné topivo.
Stolování tu je velký obřad. Zahajuje ho slavnostním přípitkem takzvaný “tamada”. Pod pojmem přípitek se skrývá obsáhlá řeč trvající několik minut, často to bývá poučný příběh. Připijí se zásadně vínem (pivem nikdy, jedinou výjimkou je přípitek s "nepřítelem"). Tamada a jeho pobočníci pak kontrolují, zda všichni hosté náležitě popíjejí.
Pronášení přípitků má svůj řád a systém, za jeden večer jich může být pět až dvacet. Muži o právo pronést přípitek žádají a tamada schvaluje jejich pořadí. Náměty přípitků jsou oslava hostitele, krása Gruzie, vzpomínka na zemřelé, na rodiče, krása žen (muži musí pít do dna), krása přírody, družba, mír a podobně. Typické jsou "rohy", do kterých se vejde až 0,8 l vína. Pije se samozřejmě na ex.

Levá, pravá, seno, sláma Když už jsem požil větší než malé množství alkoholu, troufnul jsem si zažádat o přípitek.
Zvedl jsem sklenku a přítomní ztuhli. Už tak tmaví Gruzínci ještě více potemněli a ze mně začalo lít.
Víno není jediným alkoholickým nápojem, pije se i gruzínská pálenka Čača. Nevím, jak je koncentrovaná, ale tajně jsem doufal, že tam aspoň nějakou vodu dávají. Když už jsem ji v sobě měl, v mžiku mi došlo, kde jsem udělal chybu: Já hlupák připíjel levou rukou! Chápeš, levou! Levou se připíjí jen nepříteli a je to příšerná urážka! Co teď? Vtom přišel ten spásonosný nápad. “Na demokráciu!” vykřikl jsem pateticky do ticha.
Proč, ptáš se? Gruzínci totiž nesnášejí západní morálku a s láskou vzpomínají na Sovětský svaz, kdy se měli mnohem líp. A tak jsem zachránil jejich čest a svůj zadek.

Tvůj Kotek 

   
Reklama