den proti rakovine

Včerejší květinový den se nevyhnul snad nikomu. Jak jsem nakousla už v úterý, stala jsem se na jeden den dobrovolníkem prodávajícím žluté květy. A taky jsem nakousla, že to pro mě nebude až taková zkušenost, protože jsem se podobných akcí účastnila už ve studentském věku. Ale přece jenom to letos bylo jiné. Chcete vědět, jak probíhal Den proti rakovině v ulicích města a jak probíhal v kancelářích organizací?

Květiny v ulicích

Samotnému Dni proti rakovině, jehož datum bylo letos stanoveno na 12. května, předcházel nábor dobrovolníků. Ten probíhal prostřednictvím škol, dobrovolnických center, onkologických organizací a v neposlední řadě bylo možné přihlásit se také prostřednictví webu na www.denprotirakovine.cz. Nezbytností bylo vyplnit dotazník s osobními údaji.

Přihlášení dobrovolníci pak ve své „domovské organizaci“ dostali nejen informační letáky a látkové květy měsíčku lékařského s červenou stužkou, ale i dres - žluté tričko, kasičku a průkaz dobrovolníka s číslem své kasy. Obvykle byli tito dobrovolníci rozděleni do dvojic až trojic.

den proti rakovine

A konečně dostali také srozumitelné informace o akci samotné, o tom, co mají lidem říkat, jak je oslovit a na koho se zaměřit. Letošním tématem sbírky byla rakovina prostaty a tak byli cílovou skupinou hlavně muži a pak také jejich manželky. Dozvěděli jsme se také, kde můžeme a kde naopak nemůžeme rozdávat letáky. „Nerozdávejte nic v dopravních prostředcích. Nechoďte ani do obchodních domů. Působit můžete pouze před nimi,“ znělo nařízení.

Poučeni a proškoleni pak všichni mohli vyrazit do ulic.

Ne tak já. Nejdřív jsem si musela splnit svoje pracovní povinnosti v redakci. Ale několik kytiček mi přeci ubylo už cestou do práce. „Jé, vy prodáváte kytičky? Můžu si od vás koupit?“ zastavilo mě s touhle prosbou pár lidí. Setkala jsem se ještě s několika přáteli a přes dvacet kvítků bylo pryč.

Ve stejném duchu den pokračoval i odpoledne, kdy jsem opustila redakci. Během hodiny byla i zbývající třicítka květin pryč. Nutno podotknout, že jsem se za tu dobu nesetkala s jediným odmítavým postojem. Často jsem narážela na lidi, kteří kytičku už měli. V ulicích se to k večeru jen hemžilo límci se žlutou ozdobou.

Květiny v kanceláři

den proti rakovine

Přezdívka Věra57 je vám možná povědomá. V loňském roce jste mohli sledovat Věřin deník, v němž se vypisovala ze svých pocitů a zážitků při svém boji s rakovinou, který nakonec úspěšně zvládla. Věra se nyní odebrala do invalidního důchodu, ale rozhodně nezahálí. Stala se totiž členkou Ústeckého Arcusu, to je občanské sdružení onkologických pacientů, jejich rodinných příslušníků a přátel.

Arcus se do celé akce pochopitelně zapojil také. A Věra byla pomocnou rukou v místní kanceláři. „O pomoc jsem byla požádána za docela smutných okolností. Pánovi, který tohle měl léta na starosti, asi před dvěma týdny diagnostikovali rakovinu a teď je v nemocnici.“

A jak to vypadalo v zákulisí akce? „Ráno jsme do kanceláře přišli kolem sedmé. Museli jsme do žlutých igelitových tašek poskládat květiny, letáky, dvě lahve s vodou a dvě tatranky. To byla svačina pro dvojice dobrovolníků. A pak jsme igelitky rozdávali dobrovolníkům. Všechno se muselo poctivě zapisovat, a tak kolem toho bylo i hodně papírování,“ popisuje Věra.

I ústečtí dobrovolníci se rozešli po krátkém proškolení do ulic. „Zapojeni byli studenti dvou škol, střední zdravotní školy a učiliště obchodu a služeb. A nejrychlejší studenti se nám vrátili za tři hodiny. Mezitím stihli prodat všech 175 kytiček. Hodně se mi líbily dvě správně drzé slečny, které vyrazily na magistrát a obcházely kancelář po kanceláři. Šly i za primátorem města. Koupil si dvě kytičky a dal jim stovku. Jedna kytička normálně stojí dvacet korun. Taky jsme ale měli případ, kdy dvojice studentů prodala za celou dobu jenom 14 kusů. Nakonec to ale dopadlo dobře. Kytičky jsme nemuseli vracet žádné, prodaly se všechny. Bylo jich 5500.“

Na konci dne dobrovolníci odevzdávali kasičky v příslušné organizaci nebo na vybraných pobočkách České pošty.

Věra se nám svěřila, že byla mile překvapena velkým zájmem veřejnosti, který podle mé zkušenosti stále stoupá. „Až mi z toho příjemně mrazí. Člověk nikdy neví, co ho potká. Já bych samozřejmě byla ráda, aby tohle potkalo co nejmíň lidí. Den proti rakovině byla první taková společenská věc po dlouhé době, které jsem se účastnila. Na několik týdnů mě zmohly deprese,“ vysvětluje. „Jsem ale moc ráda, že jsem do toho šla. A že jsem vůbec tuhle možnost dostala,“ uzavírá.

Včera byl jediný den, kdy jste si mohli květinu proti rakovině zakoupit, a přispět tak do sbírky. Pokud se vám to nepodařilo, musíte si bohužel počkat zase rok.

Koupila jste si také květinu? Přispíváte charitativním sbírkám?

Reklama