Reklama

Vím, není to jen rodinná dispozice, je to i ta chuť na čerstvý smažený řízek, česnekovou topinku pomazanou paštikou atd. Ani hrůza z operace mi v tom nezabránila.
Zkrátka – výsledek – potíže se žlučníkem. Když mne to opakovaně donutilo několikrát kvůli potížím po záchvatu držet hladovku o suchém rohlíku, odhodlala jsem se konečně k odbornému vyšetření. Je to již několik let, takže nevím, jak se nyní žlučník vyšetřuje, ale tehdy jsem byla nucena do sebe dostat syrová vejce.

Byla jsem sice varována, ať počkám v nemocnici, ale když se nic nedělo a vidina podmračeného manžela bez večeře se mi mihla před očima, rozjela jsem se místní hromadnou dopravou domů. Co se může stát za tu půl hodinu, ne? Netrvalo ale dlouho, začalo se cosi ve mně bouřit, já se začala kroutit a jak jsem nevěřící, tak i modlit, jen ať to proboha vydržím až domů.

Jakou jsem měla barvu nevím, asi jsem prošla celým spektrem duhy. Už jenom 3 zastávky, vydrž! Domlouvala jsem svému vyměšovacímu ústrojí, ale spojení asi nefungovalo. Na předposlední zastávce jsem zoufale vyběhla z trolejbusu a bylo mi v té chvíli srdečně jedno, kdo mne vidí. Čapla jsem na blízkou mez a jak se říká – vrchem dolem. Jak jsem se dostala domů, pořádně ani nevím. Nemusím dodávat, že večeři si stejně manžel dělal sám z toho, co dům dal a mne ta operace stejně neminula.