Velikonoce ve mně dlouho vzbuzovaly pocity z dospívání, kdy mi bylo mojí matkou neustále a každý rok opakováno, že mě musí přijít „vyšlehat“ co nejvíce kluků a ten, který přijde první, nejlépe v pět hodin ráno, tak mě má rád. To víte jako holka jsem tomu věřila a bohužel jsem si tento dojem odnesla do dospělosti.

Když jsem se vdala, za kluka, který nikdy nepřišel na Velikonoce v pět hodin ráno, tak jsem si myslela, že tento pocit mám za sebou. Ovšem to byl velký omyl. Jedno velikonoční pondělí, už ani nevím, kdy přesně to bylo, jsem samozřejmě k ránu nespala právě klidně. Stále jsem v podvědomí čekala, kdy to přijde. A ono nic, moc jsem se urazila, a připraveného čokoládového 30 cm vysokého velikonočního zajíčka jsem svému muži předala zlomeného napůl se slovy, že je takový, jaký byl jeho velikonoční výkon. V té chvíli mě vůbec nenapadlo že to prostě udělal z lásky ke mně, protože to považuje za téměř „barbarský“ čin. Mně to bylo líto, a on jen nechápavě koukal.  Když jsme se dostali oba z počátečního šoku, celou situaci jsme si vysvětlili a já si uvědomila, co jsem si z mládí vlastně odnesla.

8. Jméno herečky Brožové?
Dnes už na to vzpomínáme s úsměvem, ale pokaždé když se blíží velikonoční čas, tak si vzpomenu na toho čokoládového zajíčka, který měl oddělenou hlavu od těla, a už žádného podobného pro jistotu nekupuju (co kdyby zase podvědomí zapracovalo).

Pikolca

***************************

 

Gratuluji vám k takovému manželovi. Mě přítel taky nevyšlehá, ale pochybuju, že to bude z lásky ke mně :-)
Váš příběh se mi moc líbil. Máte podobnou zkušenost, napište nám ji!

 

Reklama