Vzpomínám si na příhodu s Mikulášem, která se i trochu vztahuje ke včerejšímu tématu o sourozencích. Mám mladšího bratra. Když mu bylo asi pět let, stalo se toto.

Tatínkův bratr, jeho žena a dědeček se domluvili, že budou dělat Mikuláše s čertem i andělem. Děda se ustrojil za Mikuláše, strýc za čerta a teta za překrásného plavovlasého anděla. Zazvonili u nás. Bráška se sice trochu zarazil, ale nakonec začal přednášet naučenou básničku. Najednou uprostřed slova, když se upřeně zadíval na pohádkové postavy před sebou, zmlkl a prohlásil: Zlodějům já básničku nebudu říkat." Udiveně jsme se na něho všichni podívali a on pokračoval: No, koukejte, Mikuláš ukradl dědovi boty, anděl zase babičce vyšívanou noční košili!" A chtěl odejít. Zarazil ho hlas čerta: Ale, panáčku, to přece není pravda." Na to bráška jen odsekl: Jo, a čert sebral strejčkovi dokonce jeho hlas!" Začali jsme se smát, ale s bráškou jsme prostě nehnuli. Druhý den, když přišli zloději" už v civilu k nám, jim hned mezi dveřmi své podezření opakoval. Usmáli se na něho a řekli, že určitě z něho bude detektiv, a vše zamluvili. Já dodávám - děti se nedají obalamutit.
Pěkný Mikulášský den přeje Januše.
Milá Januše,
bystrý to hošík, ten váš bráška... a stal se tím detektivem?
Reklama